TV glosář: Když je za čím se ohlížet

02.02. 13:27 | Autor:

Blíží se to: televize Nova oslaví 15 let fungování, z komerčního hlediska skvěle úspěšného. Podobně jako si králíci kdysi podmanili Austrálii, mohla i Nova v těchto prvních patnácti letech užívat výhod absence reálného přirozeného nepřítele.

Okouzlena vlastní významností věnovala Nova své slavné historii už tři nedělní večery, o dalších programových oknech nemluvě. Diváci si tak mohli připomenout ledaccos, co na svých obrazovkách v minulosti sledovali nebo alespoň zahlédli. A podívaná to nyní byla ne-li zábavná, pak nepochybně poučná, byť při těch ohlédnutích občas hrozila proměna v solný sloup.

Mezi nejdůležitější pocity z cirkusu okolo patnácti let trvání jedné komerční stanice může patřit úleva: zaplaťpánbůh, že tahle éra už je pryč. Nedostatek konkurence povýšil běžný stroj na peníze na národní instituci, fenomén, přízračného souputníka české společnosti.

Zbytnělý význam Novy se nyní díky digitalizaci doufejme smrskne do přirozených rozměrů. Díky jiným možnostem zábavy i díky dalším televizním kanálům, které se nesměle, ale přece rozjíždějí. Hloupý televizní pořad není sám o sobě kdovíjakým zlem, zlé je, má-li takový pořad faktický monopol. I konkurence jiných hloupých pořadů je lepší než žádná, brání jedné z mnoha pitomostí zaujmout důležitější postavení, než jí přísluší. Z tohoto hlediska je třeba přát úspěch televizi Barrandov, i když ji zatím "baví bavit" většinou dosti tristním způsobem. A samozřejmě - podaří-li se v jejím programu udržet a rozvinout pořady jako České milování z produkce Febia, bude to ještě lepší. To bylo tuto neděli rozhodně vítanou alternativou pro ty, kdo Roming (ČT1) už viděli, Vraždy v Midsomeru (Prima) nejsou jejich šálek čaje, neměli právě tu správnou náladu na Můj kraj Pošumaví (ČT 2) a dost silné nervy na již zmíněných 15 let televize Nova.

Odbojáři a odboráři

Film Věry Chytilové Sedmikrásky uvedla v sobotu ČT 2. I bezpochyby nejkvalitnější pořad uplynulého víkendu nesl stejné jméno režisérky jako nedělní díl Českého milování. Česká televize v sobotu mezi dva portréty jubilantky Věry Chytilové zařadila její brilantní film Sedmikrásky z roku 1966.

Dovětek uzavírající režisérčin profil v cyklu Zlatá šedesátá připomněl dosti důležitou věc: že se Věra Chytilová navzdory klackům házeným pod nohy nezpronevěřila základním uměleckým a etickým kritériím ani v mnohem méně zlatých sedmdesátých a osmdesátých, v éře, o níž by nyní komunisté rádi učili něco hezkého.

Fakt je, že na vysvětlování těm, kdo ji nezažili, bude normalizační doba čím dál těžší: asi se tu nevystačí jen s nedávno skončenou třetí řadou seriálu Zdivočelá země (režie Hynek Bočan), kde jsou dením chlebem osudová morální rozhodnutí, zda jít proti komunistům či s nimi, a popřípadě s kterými a kam až. Svým způsobem důležité je zhlédnout třeba také komediální snímek Parta hic z roku 1976 (režie Hynek Bočan), který tuto sobotu uvedla Nova. Kolektiv intelektuálně založených horníků řeší mezi hraním bowlingu a užívaním sociálních jistot dilema, zda si nechat od nebojácné lékařky, jíž pomáhá i Karel Gott, naordinovat denní dávku půl litru mléka. Věta "A co ty, Mašíne?" tu opravdu není pozvánkou do třetího odboje. Nebo snad ano...?