Šupito, kluci, zkouška sboru začíná

29.11. 05:30 | Autor: Lucie Macháčová

Doodles, jediný pěvecký sbor gayů v Česku.

Ve školní učebně se tísní 27 mužů. Na nohou mají šustivé návleky na boty, před sebou papír s notovým zápisem. Zpívají. "Jemněji, představte si, že hladíte plyšového medvídka," nabádá chlapík od piana. Jsme na zkoušce Doodles, jediného pěveckého sboru gayů v Česku.

Lucie, lehněte si k nám, láká mě zpěvným hlasem sbormistr Marek Stanka. Hledám tedy pro své slovanské tělo kus volného lina. "To můžeme klidně nabízet jako zážitkový kurs," ozve se odkudsi. Děláme dechová cvičení. Nádech, výdech. "Sledujte, jak se zvedá jen to břicho," říká Marek. Ležící sboristé vyprsknou smíchy. "Myslím, ať se nezvedají třeba ramena," doplní důrazně Marek.

Kluci jsou veselá kopa. "Baví nás tu ta parta, za pár dní jedeme na soustředění, těšíme se," shodují se všichni. Kadeřník, lékárník, stavbyvedoucí, student medicíny. Pětadvacetiletý i padesátiletý. Plešatý, vousatý, s brýlemi, hubeňour i svalovec. Takový výběr chlapů snad není ani na Muži roku, napadá mě. Ženské oko zaplesá, motýlci v břichu poletují jako diví. Než si znovu uvědomíte, že všichni tito fešáci jsou homosexuálové.

Šťastná rodinka

Týden co týden se scházejí na tři hodiny v jedné pražské základní škole, aby si společně zazpívali. "Dřív jsem zpíval maximálně po čtvrtém pivě. Teď je navíc kolem mě dvacet chlapů, kterým to ladí," pochvaluje si barytonista Honza, jeden z nováčků. A první tenor Tomáš doplňuje: "Vlastně jediné, co nás víceméně spojuje, je to, že jsme buzny a že máme rádi hudbu a zpíváme. Jsme taková velká, šťastná, zpívající rodinka," dodá teatrálně, načež místnost rozvibruje smích a bouřlivý potlesk.

Jejich svět je emotivní, srdečný a energický. Stejně jako jejich koncerty, při nichž často i tančí. Doodles již vystupovali s homosexuály v Paříži či jako hosté londýnského gay sboru v rámci Prague Pride v Praze.

Sbormistr Marek Stanka. V repertoáru mají klasickou tvorbu, lidové písně i pop, nyní pilně trénují skladby s vánoční tematikou. "Občas nacvičíme i nějakou písničku, kterou přinesou kluci. Třeba Sanitku," říká Marek. Sboristé se hned chytnou: "Můj čas je pouhopouhé prozatím," ozve se procítěně.

Každý na ně má názor, v nepřehledné změti českých pěveckých sborů rozhodně nezapadnou. Třeba když předvádějí estrádní číslo na píseň Ach, ty ženy a držíce se kolem ramen pějí, že s ženami není žádný med a všechny chtěj si s nimi začít hned. Baví je si ze sebe dělat legraci, byť obočí diváků občas vyletí údivem vzhůru. "Vidíš, já ti říkala, že jsou teplí," špitla prý nedávno vítězoslavně důchodkyně v první řadě svému muži. Brzy nato se ale nadšeně pohupovala do rytmu. Zpívající gayové ji očividně zahřáli u srdce. Právě mezi důchodci mají Doodles mnoho fanoušků.

Katolická církev řekla Ne

Doodles (z angl. slova čmáranice) letos na podzim oslavili pět let od založení. V roce 2011 měl sbor pouze deset členů, dnes jich je trojnásobek. "Původní sbormistr byl časově vytížený, navíc chtěl sbor směřovat cestou klasické hudby, zatímco kluci si přáli kombinovat to s populární hudbou. Loni jsem to tedy převzal já," říká Marek Stanka. Drobný muž s brýlemi, jenž pracuje jako vedoucí v bankovním oddělení IT.

Sbor mu zabere většinu volného času. Doma se důkladně připravuje, během zkoušky hraje na klavír, diriguje, cepuje kluky i chválí. "Sbor mě hodně baví a nabíjí. Kompenzuji si tím to, co v práci nemám - uměleckou a kreativní složku." Někdy ale Marek musí řešit i nenadálé trable. Třeba když letos v září Doodles nemohli vystoupit v Emauzském klášteře v Praze.

* Proč jim církev zakázala vystoupit v kostele?