Starožitné panenky a jiné milované předměty

25.11. 16:30 | Autor: - kul -

O starožitné panenky je tradičně největší zájem.

Půvab starožitných hraček a nostalgii dětství vnáší do předadventní doby podzimní veletrh starožitností Antique, který zpřístupňuje své expozice do neděle 27. listopadu na Novoměstské radnici v Praze. Vystavuje a nabízí ke koupi starožitné panenky, plyšové medvídky, plechové hračky, ale i stolní hry či divadélka, a to z období 17. až 20. století.

Mazlíček i exponát. "Část expozic podzimního veletrhu budou tvořit hračky, zvláště pak oblíbené panenky v cenovém rozmezí 2–15 tisíc korun. Dostupné budou ale i další umělecké předměty různých stylů a období, například šperky, porcelánové hrnečky nebo vitrínové sošky, které se každoročně těší největší pozornosti při výběru vánočních dárků," vysvětluje Simona Šustková, prezidentka pořádající Asociace starožitníků.

Kromě hraček veletrh nabídne další inspiraci pro obohacení sbírek či na vánoční nákupy. Vystaveny budou také šperky, obrazy, sklo, porcelán, nábytek a další užité umění. Ve svých kolekcích je vystaví šest desítek starožitníků a galeristů z celé republiky, navíc za mimořádně příznivé ceny. Jak už je zvykem, nebude chybět ani charitativní sbírka, tentokrát ve prospěch občanského sdružení Octopus, jež pomáhá handicapovaným lidem v oblasti vzdělávání, sportu a kultury.

Panenky patří mezi obdivované a milované předměty odpradávna. Nejstarší panenka z pletené látky byla nalezena v dětské hrobce v Peru a pochází už z 1. století našeho letopočtu. Člověk je začal vyrábět jako napodobeninu sebe samého, a to z náboženských důvodů, nebo jako potřebu k obřadům, jako symbol či talisman. Panenky vyráběly už nejstarší civilizace – egyptská, řecká a římská. Sběratelsky nejatraktivnější panenky pocházejí ze 17. až 20. století. Starší kusy jsou velmi vzácné a daly by se nalézt spíš v muzejních sbírkách. Nejčastěji se vyráběly ze dřeva, byly vysoustružené, s lněnými vlasy a namalovanými obličeji, realisticky vyřezanými končetinami a náznakem ňader.

Zachovalá opice. Významní výrobci celodřevěných panenek byly v 19. století například firmy Grodnertal v Tyrolsku nebo Ellis, Joe, Mason a Tailor ze Springfieldu či Schoenhut z Filadelfie. Ve Francii dominovala výroba panenek s biskvitovou (porcelánovou) hlavičkou. Asi od roku 1860 do roku 1880 se v několika dílnách vyráběla půvabná panenka se skleněnýma zavíracíma očima a tělem z kozinky, které se dnes říká Pařížanka. Ta byla prototypem panenky–ženy. Každý kus měl na hlavě výrobní číslo a iniciály, případně razítko na těle. Zdokonalením Pařížanky pak vznikla luxusní panenka Bébé s dětským vzhledem, které vyráběly například firmy Jumeau, Bru, Steiner a další. Nejdražší modely měly dokonce zabudovaný fonograf se záznamem mluvení a zpěvu.

Francouzské panenky byly oblečeny do vybraných bohatě zdobených šatů a byly zpravidla určeny pro děti z bohatých rodin. Ve skutečnosti šlo o věrnou repliku tehdejší módy a mezi sběrateli jsou dodnes velmi ceněny. Francouzské firmy na výrobu panenek se rovněž proslavily kvalitní výrobou a moderním designem.

Prvenství si však dlouhou dobu drželi němečtí výrobci panenek, kteří předčili francouzské na konci 19. století. Německo bylo v této oblasti nejplodnější zemí a představuje tak nejvýznamnější odkaz pro dnešní sběratele. Existovaly tam velké firmy, které vyráběly snad každý typ panenky v bohatém výběru designu, materiálu a množství. Cenově byly tyto panenky navíc levnější než francouzské, což bylo dáno větší produkcí, jinak se jim ale vyrovnaly. Zlatý věk německé výroby zlikvidovala až světová ekonomická krize v meziválečném období a vývoj levných syntetických materiálů.

Panenky se prodávají v řádu tisíců korun. Nejznámějším německým představitelem byl Armand Marseille, ruský emigrant s francouzským jménem. Vyráběl jak panny s hlavou a rameny z jednoho kusu, tak kloubové panny s oddělenou porcelánovou hlavou, ale i tzv. charakterové panenky, které byly zřejmě modelovány podle skutečných dětí. Další slavnou německou značkou, jež vyráběla jak klasické, tak slavné charakterové panenky, je Kamer – Reinhardt. Panny této značky dostávaly jména podle skutečných dětí, které jim byly modelem. Měly dřevěná těla s příměsí a kloubové spoje, mezi sběrateli jsou velmi žádané. Dalším známým výrobcem byla firma Heubach.

Zajímavou a vzácnou skupinu tvoří panenky voskové. Původem patrně z Itálie, obliby dosáhly zejména v Anglii. Od roku 1850 je vyráběla například firma Pieroti: panenky bývají značeny razítkem distributora a mají štíhlé tělo a pravé světlé vlasy. Firma Montari vyráběla naopak brunetky. Dalšími materiály, které se používaly pro výrobu panenek, byly v Německu v 19. století panenky z papírmašé neboli papírové hmoty, jež se máčela ve vosku. Nebo panenky látkové – v Německu především z dílny Käthe Kruse nebo firmy Steiff, v Itálii se na produkci stejnojmenných panenek specializovala firma Lenci.

Neopomenutelnou kategorií jsou panenky celuloidové. Materiál, patentovaný v USA, původně považován za nerozbitný, byl ve skutečnosti velmi křehký. To je patrné zejména s odstupem let, kdy jednotlivé kusy snadno podléhají zkáze. I přesto dnes existuje mnoho exemplářů v zachovalém stavu. Celuloidové panenky byly původně méně ceněné, v současnosti patří mezi sběrateli k jedněm z nejvyhledávanějších. Na podzimním veletrhu budou vedle ostatních rovněž zastoupeny unikátní kusy z tohoto materiálu.

Foto: Smart Communication

Autor: - kul -