Sráčům se smějeme, abychom nemuseli brečet

21.10. 14:30 | Autor: Vojtěch Rynda

V rolích "sráčů" jsou k vidění Jaroslav Plesl a Jiří Bartoška.

Neúnavný režisér Robert Sedláček uvádí tento rok už druhý film. V hořce komediálních Sráčích spojuje kriminální žánr s kritikou korupce v policejních řadách. Snímek uvádí ČT1 v neděli 6. listopadu o osmé večerní.

Společenská kritika prostupuje více či méně každým Sedláčkovým filmem: jde o jednoho z mála režisérů, kterým tuzemské poměry leží na srdci. Někdy jde o zpracování komediálnější, jindy vážnější. Po "seriózním" snímku Rodina je základ státu, který do českých kin vstoupil v polovině října, nyní Česká televize uvede další režisérův snímek Sráči, jenž se pohybuje na hraně frašky.

Norbert Lichý by za svou epizodní roli zasloužil metál. Sedláček poprvé točí podle cizího scénáře, v předloze spisovatele Zdeňka Zapletala však našel ideální základ pro svou poetiku, obalující společenské problémy sulcem černého humoru. Titulními "sráči" (titul si režisér na televizi vybojoval výměnou za to, že z filmu vystřihl scénu šňupání kokainu) jsou dva policisté z Třince, kteří rozhodně nehrají podle pravidel a plat si vylepšují vybíráním výpalného. Starší bonviván Martin (přesný Jiří Bartoška) s tím nemá nejmenší problém a užívá si s rodinou luxusu ve zbohatlické vile. Zato zelenáč Dan (výtečně tlumený Jaroslav Plesl) do práce nastoupil s hlavou plnou ideálů a morální zásady mu práci poněkud komplikují. Dvojice je na stopě kriminálníkům, kteří vykrádají pošty. Když Dan při zásahu jednoho z nich zastřelí, je za to typicky česky "odměněn": je vyšetřován inspekcí ministerstva vnitra, odchází od policie, nemůže najít práci, opustí ho žena, začne pít... Zločinci mezitím plánují další velkou akci, k níž se nakonec oba policisté opět připletou.

Sráči jsou komedie toho druhu, kdy se jeden směje, aby nemusel brečet. Zapletal se Sedláčkem vykreslují "prohnilé" prostředí velmi realisticky, jen s téměř neznatelnou nadsázkou. Postavy jsou obsazené po typu, ale nikoli lacině a Sedláček je opět vede cestou hereckého minimalismu. Ten se projevuje i v lakonických dialozích: třeba navenek nevinná věta "Jsi mladší, jdi první" vzbuzuje salvy smíchu. S přibývající stopáží se ze Sráčů stává morbidní fraška, která divákovi s bujarým nihilismem odpírá jakékoliv světlo na konci tunelu. Ironii vyprávění ještě podtrhuje hollywoodsky rozmáchlá kamera, s oblibou kroužící kolem masivních třineckých železáren, a hudební doprovod, v jehož rámci například typicky česky upocenou a zpackanou přestřelku doprovází "píseň" Michala Davida. Norbert Lichý v epizodní roli by pak za svůj minivýstup v herně, nasvícené "pekelným" červeným světlem, zasloužil metál. Sedláčkovi se opět podařilo natočit klinicky přesný, a přitom nesmírně zábavný film, který snad prolomí prokletí nízké návštěvnosti a sledovanosti režisérových dosavadních titulů.

Foto: Česká televize

Autor: Vojtěch Rynda