Není tmy bez světla, tvrdí kytarista Tunng Mike Lindsay

19.02. 11:20 | Autor: Aleš Stuchlý

Invenční hudba stále populárnější britské šestice Tunng je emotivním mixem elektroniky a folku, hravé melancholie a lehkého znepokojení. Před prvním pražským vystoupením poskytl kytarista a producent Tunng Mike Lindsay serveru TÝDEN.CZ exkluzivní rozhovor.

Jak se stavíte ke zřetelné dvojlomnosti vaší hudby? Je kontrast mezi jemným, organickým až bezkonfliktním zvukem a melancholickými texty o smrti a umírání záměrný?
Samozřejmě jde o úmysl. Sam Genders, frontman a náš hlavní textař, má úžasný dar využít temné imaginace, která v souvislosti s vřelým zvukem nahrávky nabývá nových významů. Někdy využíváme pochmurnějších veršů k umocnění pozitivních věcí v životě. Není temnoty bez světla a naopak.

VIZ TAKÉ: VIDEO TÝDNE - Sladká chuť střely
ČTĚTE TAKÉ: Tunng: Folkové mantry pro citlivé publikum

Považujete své aktuální třetí album Good Arrows za dosud nejvyspělejší? Nakolik váš současný sound ovlivňuje fakt, že už je z vás sextet?
Tou vyspělostí si nejsem zcela jist. Myslím, že jde o pocitově silnější a přímočařejší desku, než jsou ty první dvě, možná i proto, že je nás šest. Je na ní spousta unison, což mám moc rád, protože vokální lince často pomůže, když ji zpívá víc lidí; zní to pak jako hymna nebo chvalozpěv. Každopádně hudba na Good Arrows více připomíná rozeklaný pop nežli pokroucený folk, jaký jsme dělali v minulosti.

Každá píseň na tomto albu nese název, který odkazuje k lidské každodennosti (Lžíce, Ruce, Polévka). Jaký je vztah mezi vaší hudbou a prostými, obyčejnými věcmi našich životů?
Mnoho našich skladeb je o jednoduchých všedních situacích a předmětech. Naše tvorba reflektuje stav, kdy se normální, obvyklé věci stávají nečitelnými. Chtěli jsme, aby každý track měl jednoslovný titul, je to tak jasnější. Bohužel si teď jednotlivé názvy dost pleteme...

Dočetl jsem se, že Sam Genders zpočátku odmítal hrát živě, nahrával své party pouze ve studiu. Jak se mu podařilo tuto fázi překonat?
No, znovu se k nám připojil zhruba před rokem a půl, když jsme dostali nabídku na evropské a americké turné... (Smích) Ne, vážně: Sam má na práci i jiné věci, než jen hudbu, takže není vždy k dispozici.

Jak se stavíte k termínu „folktronika", kterým vás častují leniví hudební publicisté?
To už je stará vesta... Vlastně nám to dost pomohlo, promotéři si nás potom víc všímali. Neměli jsme o té scéně potuchy, když jsme připravovali náš debut. Prostě nás bavilo dělat ve sklepě podivínskou muziku.

Cítíte nějaké žánrové či osobní napojení na skupiny, jako jsou (zvukově dosti podobní) Psapp, nebo na elektronické umělce typu Four Tet?
Kieran Hebden (aka Four Tet) je mimořádný producent a hudebník, velmi inspirativní. Jeden z nejvýraznějších zážitků za poslední léta jsem měl z koncertu jeho post-rockové formace The Fridge. Psapp jsou sladcí, velmi chytří, jsme svého druhu přátelé. S několika spřízněnými muzikanty jsme koncertovali, zdařilá vystoupení jsme odehráli s King Cresote, The Earlies nebo kapelou The Memory Band.

Povězte nám něco o vašich koncertech, na co se můžeme v Praze těšit?
Budeme hrát skladby ze všech tří alb a bude to hlučnější, než si myslíte. Naživo mnohem víc zapojujeme elektroniku. Publikum uvidí šest usmívajících se lidí, protože jsme do Prahy chtěli už hodně dlouho přijet.

Už jste konečně našli ten oranžový zvonek, který se ztratil během vašeho vystoupení v Istanbulu?
Ještě na tom stále pracujeme. Ale máme stopu: někteří z nás se domnívají, že jej zahlédli u někoho v bytě!

Foto: archiv, Profimedia.cz

Autor: Aleš Stuchlý