Toman: Tak trochu jiný Schindler

01.10. 15:25 | Autor: David Lancz

Postava Zdeňka Tomana, někdejšího vysokého komunistického pohlavára, bývá hodnocena různě. Byl to hrdina, jak ho dodnes vnímá třeba stát Izrael, anebo bezskrupulózní egoista, který vše dělal jen za tučnou provizi? Na to film Ondřeje Trojana neodpovídá.

Zoltán Goldberger, Zoltán Toman anebo Zdeněk Toman? Pod všemi jmény vystupoval maďarský Žid narozený na Podkarpatské Rusi, který před válkou v Praze vystudoval práva, během ní pracoval pro československou vládu v Anglii a po ní jako člen KSČ začal dělat velkou kariéru. Stal se šéfem zahraniční rozvědky a klíčovým mužem generálního tajemníka KSČ Rudolfa Slánského, ale zároveň také první velkou rybou z řad komunistů, zatčenou po únorovém převratu. Jeho příběh není nijak známý, ovšem o to více fascinuje.

Slánského překupník

V neslavném prostředí okleštěné demokracie takzvané třetí republiky nebylo lehké se vyznat. Natož někomu věřit. Demokraté, komunisté, agenti NKVD, sovětští poradci... každý práskal na každého, vzájemně na sebe vedli složky s choulostivými informacemi a hráli hlavně sami na sebe. A k tomu tu byla ještě otázka Židů. Mohli nežidovští členové strany Židům věřit? Je víc strana - nebo židovská krev? Zpočátku se zdálo, že tahle otázka nehraje roli, nakonec na druhé nejvýznamnější místo v KSČ se vypracoval Žid Rudolf Slánský. Jenže pak Spojenci umožnili vznik Izraele a z Moskvy přišel pokyn dávat si na Židy pozor...

A Zdeněk Toman byl Žid. Sloužil straně a sobě. Organizoval přesun svých souvěrců a tisíce jich zachránil, ale viděl za tím jenom vlastní prospěch, každého zachráněného uprchlíka si nechal bohatě zaplatit. Prosadil prodej ohromné dodávky zbraní Izraeli - ne ale že by věřil izraelské myšlence, čekala ho za to královská provize. Z pověření Rudolfa Slánského sháněl pro KSČ peníze všemi možnými způsoby. Samozřejmě si bez vědomí nadřízených nechával z každého obchodu svůj tučný díl. Tím si přivodil ohromné množství nepřátel. Až se k němu zády otočila i strana...

Obsazená výpravnost

Režisér Ondřej Trojan se filmem Toman vrátil za kameru po dlouhých osmi letech. Coby producent snímku zároveň sháněl i peníze, spekuluje se o 50 milionech korun, a ty jsou v Tomanovi hodně vidět. Každý detail je pečlivě dobově upravený, každý kostým vypiplaný a v každé roli, i té sebemenší, se objevuje známá herecká tvář, která se svým historickým předobrazům více či méně podobá. Například doslova štěky Tomanovy sestry Aurelie a jejího manžela, kteří se objevují ve dvou scénách, obsadili Táňa Pauhofová a Jaroslav Plesl.

Mnohem větší pozornost poutá představitel titulní role Jiří Macháček, který si Tomana střihl jako prvorepublikového elegána s frajersky nasazeným kloboukem; bohužel ale bez života, emocí nebo motivace. Macháček totiž není bůhvíjaký herec a zvládá jedinou polohu - a i když je v ní standardní, v přítomnosti opravdu zdatných herců se to musí projevit. Mnohem přesvědčivěji působí například Kateřina Winterová jako jeho manželka Pesla, která se z fanatické stalinistky toužící po dítěti ("Pojď, uděláme si malého komunistu," láká na lože manžela) a zároveň Londýnem zhýčkané paničky časem projevuje jako židovská samaritánka, která si manželovy ambice také odnese.

Snímek z filmu Toman.

Ke všemu Macháčka ve společných scénách úplně přehrávají jak Roman Luknár coby Jan Masaryk, tak třeba i Stanislav Majer jako Slánský. U méně významných rolí (jichž je spousta, naštěstí je každý nově příchozí opatřen vysvětlující popiskou, přesto v nich má divák tendenci se ztrácet, zvlášť když se jmenují stejným křestním jménem a mluví-li se v nějaké scéně o někom takovém, může to působit problémy v orientaci) mnohde zůstávají rozpaky - byl Bedřich Reicin v podání Marka Taclíka parodie, nebo to bylo míněno vážně?

Roztříštěné scénky

Hlavní problém Tomana ale spočívá jinde. Film se totiž snaží postihnout tři roky Tomanova života, což se děje na úkor celistvosti vyprávění. Postavy chodí z kanceláře do kanceláře, zdraví se "Čest práci" a o ději samotném se jenom baví, spousta je toho zmíněna jenom jakoby mimoděk. Sledujeme vlastně jenom roztříštěný sled epizodek a o nějakém vývoji nemůže být ani řeč. Je to škoda. Pokud se počinu Roberta Sedláčka České století vyčítalo, že jde jen o "mluvící hlavy", tady to jsou mluvící hlavy po dvou a půl hodině bez emocionálního záběru.

Trojan svým filmem rozhodně hodlá zaútočit na velké množství Českých lvů a bezpochyby se mu to - tak jako loni velkofilmu Masaryk - podaří, ovšem nikoli na základě vlastní kvality, ale mizivé kvality konkurence. Srovnání s Masarykem je mimochodem na místě, oba projekty spojují velké ambice a promarněné příležitosti. Zatímco Masaryk ale vykrvácel na tom, že neměl o čem vyprávět, Toman (vedle něj, nutno poctivě uznat, mnohem profesionálněji ztvárněný) místo jako strhující drama z minulosti připomíná neživotnou procházku muzeem.

TOMAN

Drama/historický, Česko/Slovensko, 145 minut

Režie: Ondřej Trojan

Scénář: Zdeňka Šimandlová, Ondřej Trojan

Kamera: Tomáš Sysel

Hrají: Jiří Macháček, Kateřina Winterová, Kristýna Boková, Stanislav Majer, Roman Luknár, Jaromír Dulava

Hodnocení: 65 %

Foto: Youtube/Totalfilm.cz

Autor: David Lancz