Handa Gote znamená v japonštině pájku. Výzkumně-umělecká skupina Handa Gote je okouzlena japonskou jemností a hrabe se v českém technickém harampádí. Na jevišti je nechává interagovat s lidmi a s nejmodernější technikou. Vznikají tanečně–hudebně designová představení pro aktivní diváky. Od 5. do 9. února proběhla v divadle Alfred ve dvoře přehlídka jejich tvorby pod názvem All In One.
Handa Gote vytváří poetiku kombinací, montáží a možností. Jejich představení se pohybují kolem hranice divadla. Performeři „nehrají“, ale předkládají divákům realizované nápady. Divák je rovnocenný účastník, vyžaduje se od něj energie a duševní přítomnost.
Každé představení je jako celek specifickou situací performerů a diváků, ze které vyplývá téma. To se buď dále rozvádí, nebo zůstane nadhozené ve vzduchu. Skupina pracuje s recyklovaným materiálem, se světlem, s živou alternativní hudbou a s choreografiemi, které většinou koncipuje a tančí Veronika Švábová.
Celek nabízí především vizuální a zvukové zážitky. Je jazykově bezbariérový. Hudebník a zakládající člen Tomáš Procházka pojmenoval výzkumný přístup Handa Gote jako skauting v nových oblastech.
Sám je také členem souboru Buchty a loutky. Principy kutilství, slučování a montování jsou oběma týmům společné. Handa Gote spolupracuje s kapelou B4. Jejich členské základny se prolínají, kapela se často objevuje v představeních. Přehlídka All In One končí jejím sobotním (10. 2.) koncertem v klubu Matrix.
Divadelní vernisáž
Prvním z pětice představení uvedených v Alfredu ve dvoře byl Ekran. Ekran znamená promítací plochu, ale také clonu nebo něco nepropustného. Skupina poměrně dlouhou dobu sbírala v bazarech staré diapozitivy, fotografie ze životů neznámých lidí. Většina z nich vznikla mezi šedesátými a osmdesátými lety.
Jsou utříděny do několika tematických celků a paralelně promítány na pět pláten zároveň, v doprovodu živé hudby. Na úvod se říká, že nejde o divadlo, ale spíš o výstavu fotografií, nebo ještě spíš o jejich vernisáž. Moment zpřítomňování něčeho minulého je přitom výsostně divadelní.
Většina umělecké práce se při Ekranu neodehrává na jevišti, ale v diváckém přijímači, který musí zpracovat vysílané podněty. Ty jsou velmi emocionální. Je zajímavé na sobě zkoumat, nakolik se nechám vmanipulovat do nálady, nakolik si nechám „podstrčit“ ztotožnění s postavami na fotkách.
Obrázky dětí, dovolených, houbařů, rybářů, fabrik, dědečků, květin nápadně připomínají, jak jsou si životy navzájem podobné. Jako by šlo o shrnutí českých soukromí za posledních padesát let.
Mnoho fotografií překvapí svou kvalitou. Puzení hledat na snímcích sebe podporují performeři, kteří se chvílemi nasouvají před plátno v kostýmech vyfocených postav. Ještě hodinu po skončení jsme si prohlíželi hromady diáků nashromážděných v kufru.
Výstup pro hračky a zubní kartáček
Večer nazvaný Noise vypadal velmi slibně. V programu se píše o tanečnici, která je pomocí čidel spojena s prostorem a svým pohybem mění osvětlení a vytváří zvukovou stopu. Skrze pohyb mění prostředí. Veronika Švábová se však pohybuje v prostůrku dvakrát dva metry, což je na tanec i na vnímání prostoru jako upravovaného živlu příliš málo.
Předvede nám, jak funguje rytmické došlapávání na dvě ozvučené plochy, jak pískají vysílačky a co udělá ozvučený elektrický zubní kartáček. Prvotní nápad byl velice dobrý, ale pouhé jeho ukázání na představení nestačí. Nebyl rozvinut, užit, vyčerpán. Jedno z mála vzrušujících míst byla zvuková iluze moře a racků, navozená jen pomocí šoupání nohou a vysílačky. Jinak je performance celkem nudná, nikam se nevyvíjí.
Scénický doslov jiných dvou aktérů, kteří bez viditelného smyslu huhlají do vysílačky a ozvučují hračky, nebyl ani trochu málo vtipný. Je to škoda. Byl to skvělý nápad hodný rozvedení. Vyvážení experimentálních cílů a divácké poutavosti tentokrát nevyšlo.
Tanec v tichu
Noise je jednou částí trilogie Body and Technology, která se přímo koncentruje na vztah člověka s audiovizuální technikou. Jeho protikladem by mohl být projekt Silence. Diváci přicházejí a ihned při koupi vstupenky si vybírají jednu ze čtyř hudeb, které chtějí během večera poslouchat. Pátá možnost je ticho.
Hudby jsou většinou elektronické, alternativní, kombinující několik nových stylů dohromady. Jedna vznikla například škrábáním a řezáním do gramodesky s renesanční hudbou. V sále sedí diváci v řadách podle barev přiřazených hudbám. Nasadí si sluchátka. Na bílém čtverci tančí Veronika Švábová v naprostém tichu. Dechem a zvuky těla vytváří hudbu pro diváky bez sluchátek.
Její choreografie trvá tři čtvrtě hodiny, vychází z přirozených pohybů, používá cviky, pády, trhání, převalování, proměnlivou dominanci mezi částmi těla, opakování. Pravidelně se dívá na hodinky, často se zastavuje, dává najevo únavu a změny, které se s ní v reálném čase dějí. Je nezvykle obtížné sledovat tanec, který je nezávislý na hudbě. Místy se totiž synchronizuje, místy ne.
Na úplném konci, po dlouhém tichu ve sluchátkách, zní ze starého přehrávače Simonova písnička The Sound of Silence. Po představení následovala diskuse, ve které zjišťujeme, že těžiště výzkumu tentokrát opět spočívá ve variantách vnímání. Protáhla se, protože postřehů a vysvětlivek bylo požehnaně. Vzájemná konfrontace tvůrců s diváky byla dost přínosná, neboť řetězec zpětných vazeb ospravedlňoval existenci experimentu. Dotýkal se otázky, kde končí výzkum v dílně a začíná umění. Co má význam přinést před lidi a co je lepší si nechat na pracovním stole.
Ostravští basketbalisté podruhé za sebou ve čtvrtfinále ligového play off zaskočili obhájce titulu Opavu a po dnešní domácí výhře...
Londýnský maraton dokončilo v neděli přes 53 tisíc běžců, nejvíce v historii závodu, oznámili dnes pořadatelé. Na trať dlouhou...
25. dubna začíná velkolepým koncertem v příbramském divadle Antonína Dvořáka již 55. ročník Hudebního festivalu Antonína Dvořáka...
Praha vypsala výběrové řízení na ředitele či ředitelku městské knihovny (MKP). Dnes to schválili radní města. Současný ředitel...
Mezi kuchařskými týmy, které v únoru soupeřily na Kulinářské olympiádě IKA v západním Německu, se Češi neztratili a podařilo se...
Pro naprostou většinu návštěvníků leteckých dnů je vždy vrcholem ukázek předvedení různých variací letecké akrobacie. Ta...
Divák jako spoluautor představení o každodenních liminálních stavech. Studující KALD vás zavedou na jeviště i do prostor okolo...
V květnu odstartuje léto plné kultury a zábavy. Nejen muzikálové tituly se objeví v celkem 22 městech a zavítají i na Slovensko....
Již dvaatřicátý ročník tradiční Aviatické pouti proběhne o víkendu 1. a 2. června 2024 na pardubickém letišti.
Česká filmová a televizní akademie (ČFTA) dnes představila nominace pro 31. ročník výročních cen Český lev. Akademici vybírali v...
Rozzářené oči, dětský smích a radost. Přesně tak by měla vypadat narozeninová oslava každého potomka. A jak nejlépe prožít a...
Už 29. února vstupuje do kin celovečerní film Superžena režisérky Evy Toulové. Romantický snímek o tom, jaké musejí být dnešní...
Jediná dámská posádka dokázala dojet do cíle jednoho z nejnáročnějších závodů na světě a u toho šířit osvětu za lepší porody
Koncert se konal na vyprodaném stadionu pro 28 tisíc diváků i přes nepřízeň počasí. Ani déšť a silný vítr, který pořadatelé...
Známá kapela je na scéně v plné síle. Tentokrát folk-reggae-punkové duo Vasilův Rubáš zahraje v pondělí 18. prosince od 20:00 hod...
Svařák, řemeslné výrobky a bohatě nazdobené vánoční stromečky. To jsou jen některé z mála symbolů nejkrásnějšího období v roce -...
Glenn Miller Orchestra, jeden z nejznámějších swingových orchestrů na světě, se po čtyřech letech vrací do Česka. Proslulé...
Ice Arena Kateřinky vstoupila do ostrého provozu. Nejnovější ledová aréna v Praze, která zahájila provoz na přelomu léta a...
Dlouho očekávaný horor Eliho Rotha Den díkůvzdání s Patrikem Dempseym v hlavní roli vstoupí do kin ještě tento rok. Žádné klišé o...
Začínající spisovatelka Nela Kyselová z Rybníčku u Pelhřimova pokřtila v pátek třináctého svoji prvotinu s názvem Vidlák bůůk....