Podle nizozemského architekta změní nákaza přístup měst ke stavbám

20.05. 09:32 | Autor: ČTK

Nizozemec Rem Koolhaas, který získal Pritzkerovu cenu za architekturu, je zapřisáhlý kritik nynější podoby letišť, protože podle něj ztratila svůj původní smysl. Teď, v době koronaviru, svou kritiku rozšířil - domnívá se, že je třeba znovu promyslet a přeorganizovat podobu mnoha veřejných prostor. A týká se to i měst, zejména těch, jejichž smyslem se postupně stala jen atraktivita pro návštěvníky. O Koolhaasových názorech napsal americký časopis Time.

Se svou kritikou letišť se Nizozemec netají: "Do jejich spletitých útrob vstoupit musíme. A má to jediný cíl, totiž donutit nás nakupovat." Zástupy pasažérů jsou tak hnány labyrintem konstruovaným tak, aby vytvářel trvalý pocit přelidněnosti, lidé nemají možnost se rozhodnout se po svém a udržet si odstup. Letiště tak ztratila svůj hlavní účel. "Býval to vysoce racionální prostor, který vám jednoduše umožnil dostat se z jednoho místa na jiné," připomíná Koolhaas.

A s městy to podle něj není lepší. "Problém je, že v minulých 20 až 30 letech se z nich stala místa, kde se shromažďují relativně bohatí lidé a turisté. Města se drasticky změnila a my jsme tomu nevěnovali dostatek pozornosti," soudí autor knihy Delirious New York. Dlouho předtím, než svět začal každodenně používat výraz sociální odstup, viděl Koolhaas problém v tom, že polovina světové populace žije v metropolích postavených na dvou procentech půdy. A to bylo také námětem jeho výstavy Venkov v Guggenheimově muzeu, která poukazuje na lhostejný postoj k venkovským oblastem planety. Muzeum kvůli pandemii muselo zavřít v březnu, ani ne měsíc po zahájení výstavy. A v době, kdy si mnoho obyvatel měst začalo přát bydlet někde, kde není tolik lidí, a začalo přemýšlet o původu potravin na svém stole.

Koolhaas si myslí, že není třeba města zavrhnout, ale spíš se zamyslet nad důvodem zanedbávání venkova. "Celá naše profese je zaměřena na požadavky a potřeby lidských bytostí. Jenomže všude na světě se objevují velké mechanické stavby. Jsou rozlehlé, obdélníkové, uzavřené. Musíme vymýšlet architekturu, v níž hlavní budou stroje a roboti. Ale je třeba prozkoumat i to, jak mohou v jedné budově společně být jak roboti, tak lidé," sdělil Koolhaas.

Ve svých 75 letech je dost starý na to, aby věděl o strádání poválečné Evropy. Jako chlapec pobýval v Indonésii, kde poznal, jak může výskyt nakažlivého onemocnění zničit nepřipravený zdravotnický systém. Realita nynější pandemie je pro něj připomínkou mladých let.

Různé přístupy

Zabývá se architekturou, ale také vyučuje a píše knihy. Jestli jeho práci spojuje nějaké téma, pak je to zaměření pozornosti na to, čemu se ostatní kolegové nevěnují, ať jde o materiály nebo města v Nigérii. Jeden svůj projekt v Rotterdamu navrhl tak, aby nejlepší pohled na něj byl z jedoucího automobilu. Muzeum moderního umění v Moskvě umístil do zrenovované bývalé restaurace, kterou obložil polykarbonátem.

Je také autorem sídla čínské televizní sítě CCTV v Pekingu a nelíbí se mu současná kritika Číny kvůli koronaviru. "Je to forma sinofobie, odstup mezi Čínou a Západem se stále zvětšuje. Ta jasná varování z Číny tady nikdo neposlouchal," řekl Koolhaas.

Příjemně byl ale překvapen rychlou reakcí lidí, když se ukázalo, jak je situace vážná: "Nesmírně mne překvapilo, jak ohromné prostředky byly uvolněny, jakou přizpůsobivost lidé prokázali a změnili své chování tím nejradikálnějším způsobem".

Foto: ČTK/DPA/Robert B. Fishman

Autor: ČTK