Z desítek hodin materiálu, který během let v Havlově blízkosti natočil Pavel Koutecký, se dalo sestříhat několik filmů, třeba i dost rozdílných. Ten, který sestříhal Miroslav Janek, má svoje subtilní kouzlo.
Na Kouteckého a Jankův film bude v českém prostředí mít spousta lidí „silný názor", aniž ho k tomu potřebovali vidět - prostě proto, že mají ve vztahu k Václavu Havlovi jasno. A film Občan Havel ničí vztah k bývalému prezidentovi nezmění, něco takového asi ani nebylo ambicí tvůrců. Jejich film nepojednává o těch velkých dějinách a historických rozhodnutích, nepřináší nějaké dříve neznámé a třeba i překvapivé informace, jež by nedávnou minulost stavěly do nového světla. K tomu asi ani neměli příležitost, při pohybu v blízkosti prezidenta se sice těšili bezprecedentní volnosti, ale ta volnost zdaleka nebyla absolutní, mimo jiné byla omezována vůlí těch, s nimiž Václav Havel jednal.
Stejně tak nemá význam od Občana Havla očekávat nějaký intimní portrét bývalého prezidenta, v němž by odhaloval jindy nepřístupná zákoutí svého vnitřního života. Vhledu do „postavy" Václava Havla a lidí kolem něho tvůrci nedosahují pomocí dramatických scén nebo introspektivních monologů, spíš bedlivým pozorováním dějů docela všedních, zachycených ovšem s velkým citem pro výmluvný detail. Byli dostatečně pohotoví ho - v případě Pavla Kouteckého - natočit dřív, než pomine, a v případě Miroslava Janka ho najít v hoře natočeného filmu a udělat z něj součást spojitého vyprávění. Film se většinou odehrává v zákulisí politiky, nikoli ovšem v těch tajemných kuloárech, kde se pečou nejrůznější dohody, spíš v nejrůznějších předsíních a převlékárnách, kde se domlouvá, kdo odkud přijde a jakým směrem pokyne. Václav Havel se v tom velice formalizovaném světě pohybuje způsobem, který odpovídá tomu, jak dříve popisoval svůj vztah k prezidentské funkci a souvisejícím povinnostem. Často dává (většinou nijak arogantně) najevo, jak se těmi všemi možnými protokolárními požadavky cítí být omezován, zároveň však politické obřady s chutí a zaujatě režíruje, stará se i o jejich detaily. Možná byl ve svém úřadě „uvězněn", zároveň se v něm ale také trochu našel. Havel ve filmu vystupuje jako účastník politického provozu, který si sice je vědom toho, jak je ten provoz někdy absurdní a legrační, nijak to ale nesnižuje jeho zaujetí, chuť se účastnit, třeba i řídit, být přitom taky legrační, uvědomit si to, zasmát se tomu a tak dál.
Film Havla ukazuje jako člověka, který do jisté míry je ve vleku své funkce, z té pozice „vlečeného" toho však dokáže hodně uřídit. Někdy ve své funkci musí hrát, někdy hraje pro vlastní potěšení, někdy možná i pro dokumentaristovu kameru. Petr Zídek tvůrcům Občana Havla v Lidových novinách (26. 1.) vytýká, že exprezidentův sklon inscenovat a režírovat dění kolem sebe a prostřednictvím filmu také vlastní odkaz ne dost zdůrazňují, že se spokojili s prostým zachycováním situací, nijak nevstupují do děje. Právě ta zdrženlivost je však jednou z největších předností snímku, který nenatlouká divákovi do hlavy žádnou interpretaci a nechá ho, ať si viděné vyloží sám. Může dojít k podobným závěrům jako Petr Zídek nebo jako Petr Fischer (Hospodářské noviny, 30. 1.), podle něhož bývalý prezident před kamerou rovněž hraje a staví si filmem pomník - anebo ve snímku vidět autentické svědectví o tom, jak to na Hradě za Havlových časů chodilo. Přiznávám, že mně to „prosté" pozorování, jež autoři zvolili, spíš vyhovuje. A Pavel Koutecký a jeho štáb se během let osvědčili jako pozorovatelé velice dobří. Jak ve chvílích, kdy ukazovali Havla „režírujícího", tak i v momentech, kdy se prezident střetával se situacemi mimo jeho kontrolu (často citovaná scéna: na Havla po volbách nepříjemně naléhá Miloš Zeman, prezidentův nemístný výbuch v reakci na kritiku jeho prodeje části Lucerny Junkovu Chemapolu a především velice silné a smutné záběry Václava Havla po smrti jeho první ženy Olgy).
K pozorovatelskému umění Pavla Kouteckého patřila i schopnost vyjádřit v detailu povahu nějaké situace anebo člověka. Z několika záběrů tváří členů Rolling Stones natočených během jejich návštěvy na Hradě se člověk o těch čtyřech chlapících doví docela dost. A právě díky tomu zdrženlivě pozorovatelskému postoji je Občan Havel občas docela velká legrace. Tvůrci ve vztahu ke svému protagonistovi samozřejmě nejsou nestranní, sympatizují s ním. To však neznamená, že by jejich film bývalého prezidenta propagandisticky oslavoval. I ten, kdo Václava Havla zrovna „nemusí", v něm pro sebe může něco najít.
Další - pamětnickou - kvalitu filmu přidává jeho široký časový záběr, který umožnil ukázat, jak se měnilo prostředí, v němž se Havel pohyboval, lidé kolem něho i on sám; a někde ve druhém či třetím plánu také proměnu „podhradí". Autoři nechají během dvou hodin na plátně prosvištět víc než deset let a člověk si přitom s úlekem uvědomí, že v reálu to neuběhlo o moc pomaleji. Vidí prezidenta nastupovat do funkce s velkými plány a vidí ho také po dvou funkčních obdobích unaveného odcházet, a tak by ho docela zajímalo, co by ten druhý prezident řekl tomu prvnímu, kdyby mohl.
***
Občan Havel (ČR 2007). Režie Pavel Koutecký, Miroslav Janek, 119 minut.
Foto: ČTK, Tomáš Nosil, Robert Zlatohlávek
Ostravští basketbalisté podruhé za sebou ve čtvrtfinále ligového play off zaskočili obhájce titulu Opavu a po dnešní domácí výhře...
Londýnský maraton dokončilo v neděli přes 53 tisíc běžců, nejvíce v historii závodu, oznámili dnes pořadatelé. Na trať dlouhou...
25. dubna začíná velkolepým koncertem v příbramském divadle Antonína Dvořáka již 55. ročník Hudebního festivalu Antonína Dvořáka...
Praha vypsala výběrové řízení na ředitele či ředitelku městské knihovny (MKP). Dnes to schválili radní města. Současný ředitel...
Mezi kuchařskými týmy, které v únoru soupeřily na Kulinářské olympiádě IKA v západním Německu, se Češi neztratili a podařilo se...
Pro naprostou většinu návštěvníků leteckých dnů je vždy vrcholem ukázek předvedení různých variací letecké akrobacie. Ta...
Divák jako spoluautor představení o každodenních liminálních stavech. Studující KALD vás zavedou na jeviště i do prostor okolo...
V květnu odstartuje léto plné kultury a zábavy. Nejen muzikálové tituly se objeví v celkem 22 městech a zavítají i na Slovensko....
Již dvaatřicátý ročník tradiční Aviatické pouti proběhne o víkendu 1. a 2. června 2024 na pardubickém letišti.
Česká filmová a televizní akademie (ČFTA) dnes představila nominace pro 31. ročník výročních cen Český lev. Akademici vybírali v...
Rozzářené oči, dětský smích a radost. Přesně tak by měla vypadat narozeninová oslava každého potomka. A jak nejlépe prožít a...
Už 29. února vstupuje do kin celovečerní film Superžena režisérky Evy Toulové. Romantický snímek o tom, jaké musejí být dnešní...
Jediná dámská posádka dokázala dojet do cíle jednoho z nejnáročnějších závodů na světě a u toho šířit osvětu za lepší porody
Koncert se konal na vyprodaném stadionu pro 28 tisíc diváků i přes nepřízeň počasí. Ani déšť a silný vítr, který pořadatelé...
Známá kapela je na scéně v plné síle. Tentokrát folk-reggae-punkové duo Vasilův Rubáš zahraje v pondělí 18. prosince od 20:00 hod...
Svařák, řemeslné výrobky a bohatě nazdobené vánoční stromečky. To jsou jen některé z mála symbolů nejkrásnějšího období v roce -...
Glenn Miller Orchestra, jeden z nejznámějších swingových orchestrů na světě, se po čtyřech letech vrací do Česka. Proslulé...
Ice Arena Kateřinky vstoupila do ostrého provozu. Nejnovější ledová aréna v Praze, která zahájila provoz na přelomu léta a...
Dlouho očekávaný horor Eliho Rotha Den díkůvzdání s Patrikem Dempseym v hlavní roli vstoupí do kin ještě tento rok. Žádné klišé o...
Začínající spisovatelka Nela Kyselová z Rybníčku u Pelhřimova pokřtila v pátek třináctého svoji prvotinu s názvem Vidlák bůůk....