Věc Makropulos: Donutil a Postránecký. Režie Robert Wilson

25.10. 12:30 | Autor: ČTK

Tento týden proběhnou závěrečné zkoušky činoherního představení Čapkovy Věci Makropulos v režii kultovního amerického režiséra Roberta Wilsona. Wilson, známý zcela specifickým způsobem práce s herci, tentokrát do své "světelné režie" přizval i bardy našeho národního stánku. Jak to dopadne, uvidíme na premiéře 18. listopadu ve Stavovském divadle.

Zkoušet se začalo už na jaře, kdy Wilson využil čas při přípravě Janáčkovy opery Káťa Kabanová, která byla v Národní divadle s velkým úspěchem premiérována v červnu.

Režisér Robert Wilson. Ve Wilsonově verzi Věci Makropulos, jedné z nejznámějších Čapkových utopií se záhadou až detektivní, ztvární záhadnou femme fatale Emilii Marty hostující Soňa Červená. V dalších rolích se objeví například Miroslav Donutil, Václav Postránecký, Petr Pelzer, Pavla Beretová, hostující Filip Rajmont a Vladimír Javorský. Červená s Wilsonem poprvé spolupracovala před 22 lety v hamburském činoherním divadle Thalia na hudebním projektu The Black Rider, který objel celý svět. Následovaly další inscenace s Wilsonem, v nichž účinkovala - dvě s hudbou Toma Waitse a dvě s hudbou Lou Reeda. Ve zkouškách prý našla to, co po celý svůj profesní život hledala, když každá z nich začínala všeobecným tichem a koncentrací.

"Wilson nikdy nepromluvil hlasitějšího slova - tím pozorněji mu bylo nasloucháno," uvedla Červená pro informační bulletin ND. Nikdy nezapomene na zkoušky Janáčkova Osudu, ve kterém ztvárnila tuto alegorickou titulní postavu. Tehdy v roce 2002 také poprvé stála na jevišti Národního divadla.

Za Janáčka získal Wilson Radokovu cenu. Věnuje se nejen režii, je i výtvarníkem, hercem, tanečníkem a pro svá představení vytváří světelný design. Jeho inscenace charakterizuje výrazná vizuální stránka, vycházející především z estetiky minimalismu. Nemá rád divadlo tradiční a takové, které jen interpretuje, chce především vytvářet obrazy.

Každou ze svých inscenací tento divadelník připravuje nadvakrát. Nejprve připraví koncept, pak se s herci setkává šest týdnů až rok před započetím vlastních zkoušek. V této takzvané fázi "Stage A" hru režíruje bez textů, ovšem pracuje už s nákresy dekorací, kostýmy a světlem. Závěrečné zkoušení - "Stage B" - trvá čtyři až šest týdnů.

"Bylo mimořádně zajímavé setkat se s úplně jiným chápáním divadla, než je u nás obvyklé, s úplně jiným způsobem zkoušení a pronikání ke smyslu inscenace," prozradil dramaturg ND Martin Urban po předprázdninových technických zkouškách na jevišti Stavovského divadla. Vícefázové zkoušení v několika časově oddělených etapách je pro všechny zúčastněné zcela novou zkušeností.

"Mám rád změny. Rád střídám země. Rád pracuji v malých divadlech a stejně tak ve velkých. Nikdy bych nebyl spokojený, kdybych pracoval jen v New Yorku," komentoval to tehdy Wilson. Pražané se mohli s jeho prací poprvé seznámit v roce 1994 na tehdy nové scéně Archa, kde uvedl berlínskou inscenaci textu Gertrudy Steinové Doctor Faustus Lights the Lights. Do Archy se vrátil za pět let s inscenací nazvanou Bob. V roce 2002 nastudoval v ND Janáčkovu operu Osud. Pracoval tu i předloni na podzim; jeho inscenace Brechtovy a Weillovy Žebrácké opery zahajovala Pražský divadelní festival německého jazyka. Zatím posledním dokončeným projektem je zmíněná Káťa Kabanová. Koncem června byla uvedena čtyřikrát, tato sezona přinese dalších pět repríz.

Foto: Hana Smejkalová - Národní divadlo

Autor: ČTK