Orhan Pamuk je prvním tureckým nositelem Nobelovy ceny a patří k nejmladším (nar. 1952) literátům, jimž byla nejslavnější cena udělena. V poslední době byl jedním z nejčastěji zmiňovaných spisovatelů v médiích. Samozřejmě z příčin ne zcela literárních.
Postoj turecké společnosti k vlastní minulosti lze srovnat s tím, co se říká v rodinách: staly se hrozné věci, ale nemusí o nich nikdo jiný vědět. Orhan Pamuk, jehož slova citujeme z dnes už slavného rozhovoru pro švýcarskou novinovou přílohu Das Magazin z února 2005, tuto logiku odmítá. „Bylo zabito třicet tisíc Kurdů a jeden milion Arménů. Ale nikdo si netroufá o tom mluvit. Tak to dělám já. Proto mě nenávidí."
Proti Pamukovi bylo zahájeno trestní řízení na základě paragrafu 301 („urážka turectví, republiky a jejích institucí), od začátku se spíše nepředpokládalo, že by byl skutečně odsouzen. Spisovatel se několikrát vyjádřil v tom smyslu, že si váží podpory ze zahraničí, ale odmítá, aby byl jeho případ zneužíván proti Turecku a jeho případnému členství v EU.
Východ? Západ?
Vyrostl v Istanbulu, kde absolvoval anglofonní gymnázium. V roce 1970 začal na Istanbulské univerzitě studovat architekturu, později přešel na studium žurnalistiky, což mu poskytovalo více prostoru pro psaní románů. Kromě tří let strávených v New Yorku na delší dobu nikdy neopustil milovaný Istanbul.
Mezi současnými tureckými literáty zaujímá prominentní místo: jeho knihy vycházejí v Turecku v desetitisícových nákladech, říká se o něm, že je „nejčtenějším, ale nejméně chápaným tureckým autorem". Přeložen je do dvaceti jazyků, úspěch měl především v anglosaském světě a v Německu. Česky vyšlo jen několik ukázek časopisecky, brzy má vyjít v nakladatelství BB/art jeho poslední román Istanbul, nakladatelství Argo počítá v příštím roce s romány Moje jméno je červená a Sníh.
Podle českého překladatele a turkologa Petra Kučery začala Pamukova literární produkce záhy po prvním, ještě tradičním románu (vyšel v roce 1982) směřovat mimo čistě realistickou kolej. Velká část moderní turecké literatury reflektuje postavení Turecka v „meziprostoru" mezi Východem a Západem a analyzuje jeho hybridní charakter. Kučera říká, že Pamuk toto téma uchopil novým způsobem. Zbavil je jeho deprimující vážnosti a tíhy, převrátil je v parodii, ironii a začal zpochybňovat průzračnost pojmů jako „Východ", „Západ" či „historie". Již v druhém románu Tichý dům (1983) se jedna z jeho hlavních postav, historik, marně pokouší sepsat všezahrnující encyklopedii, která by svět utřídila do jasných kategorií a stanovila, co je Východ a Západ. Ze zoufalství nad nemožností takového počinu se rozhoduje alespoň napsat historickou knihu, která by spočívala na pouhém výčtu fakt, a vyhnula se tak náhodnému propojování příčiny a následku a tlaku morálky a tradice, které historii konstituují.
Štěstí romanopiscovo
Úvahy o historii z Tichého domu přetavil Pamuk do konkrétní podoby v románu Bílá pevnost (1985). Děj je zasazen do Istanbulu sedmnáctého století. Vypráví alegorický příběh o zvláštním vztahu benátského zajatce a jeho pána, istanbulského hodži (učitele), kteří jsou si navzájem tak podobni, že si nakonec vyměňují své identity: při tureckém obléhání bělehradské pevnosti se Benátčan stává hodžou a rádcem sultánovým, zatímco hodža v šatech Benátčana odchází do Evropy, kde učiní kariéru jako „orientalista". Bílá pevnost bývá označována za hlavní impuls, jenž v turecké literatuře v devadesátých letech odstartoval vlnu historických románů, které novým způsobem revidují tureckou historii, prolamují oficiální nacionalistické ztvárnění „historie velkých hrdinů" a snaží se do tureckého vědomí opět zapojit osmanskou minulost, vytlačenou z kulturní paměti národa kemalistickou revolucí.
Prostoupení Západu a Východu, jaké symbolicky představovalo splynutí Benátčana a hodži, se vědomě odráží i ve stylu dalších Pamukových románů. Zvláště v románech Černá kniha (1990) a Nový život (1994) se podle Kučery daří kombinovat tradiční vypravěčské postupy blízkovýchodních literatur s modernistickým stylem. V obou románech přebírá Pamuk z tradičních mystických děl desítky příběhů a alegorií, ze „světských" děl klasických blízkovýchodních literatur jako například z Tisíce a jedné noci zase třeba techniku příběhů vložených do příběhů či motivy a jména z tureckých hrdinských a milostných eposů. Inspiračním zdrojem jsou mu i díla západní literatury, na něž nalezne trpělivý čtenář nespočet odkazů. Pamuk vědomě vytváří propojení mezi „východní" a „západní" literární tradicí a otevřeně na ně na mnoha místech poukazuje, cituje je, případně se jejich přebírání ironicky vysmívá. Vzniká jakási obdoba toho, čím je charakteristická turecká společnost - tedy syntéza „západního" a „východního", aniž je jedno či druhé jasně vymezeno.
K historické tematice se Pamuk vrátil v románu Moje jméno je červená (1998), který jiskří vtipem a parodií. Čtenář je vydán napospas autorově hře, kde se reálné stává nereálným a skutečnost snem. Děj se odehrává v Istanbulu roku 1591. Je zasazen do prostředí malířů miniatur a má rámcový charakter detektivního románu: jeden ze čtyř hlavních miniaturistů sultánovy malířské dílny je zavražděn a podle nalezené miniatury koně je patrné, že vrah musí patřit do okruhu sultánových malířů.
O čtyři roky později Pamuk vydal zatím poslední román Sníh (2002), jenž znovu vyvolal bouřlivé reakce, tentokrát svým výrazně politickým podtextem. Román rozvířil diskusi - odsoudili ho jak islamisté (prý zesměšňuje těžký úděl muslimských dívek, jimž je v Turecku zakázán vstup na univerzity v islámském závoji), tak sekularisté (s odůvodněním, že podporuje islamisty) a nacionalisté (za údajnou podporu kurdského separatismu). Co víc si může romanopisec přát?
Ostravští basketbalisté podruhé za sebou ve čtvrtfinále ligového play off zaskočili obhájce titulu Opavu a po dnešní domácí výhře...
Londýnský maraton dokončilo v neděli přes 53 tisíc běžců, nejvíce v historii závodu, oznámili dnes pořadatelé. Na trať dlouhou...
25. dubna začíná velkolepým koncertem v příbramském divadle Antonína Dvořáka již 55. ročník Hudebního festivalu Antonína Dvořáka...
Praha vypsala výběrové řízení na ředitele či ředitelku městské knihovny (MKP). Dnes to schválili radní města. Současný ředitel...
Mezi kuchařskými týmy, které v únoru soupeřily na Kulinářské olympiádě IKA v západním Německu, se Češi neztratili a podařilo se...
Pro naprostou většinu návštěvníků leteckých dnů je vždy vrcholem ukázek předvedení různých variací letecké akrobacie. Ta...
Divák jako spoluautor představení o každodenních liminálních stavech. Studující KALD vás zavedou na jeviště i do prostor okolo...
V květnu odstartuje léto plné kultury a zábavy. Nejen muzikálové tituly se objeví v celkem 22 městech a zavítají i na Slovensko....
Již dvaatřicátý ročník tradiční Aviatické pouti proběhne o víkendu 1. a 2. června 2024 na pardubickém letišti.
Česká filmová a televizní akademie (ČFTA) dnes představila nominace pro 31. ročník výročních cen Český lev. Akademici vybírali v...
Rozzářené oči, dětský smích a radost. Přesně tak by měla vypadat narozeninová oslava každého potomka. A jak nejlépe prožít a...
Už 29. února vstupuje do kin celovečerní film Superžena režisérky Evy Toulové. Romantický snímek o tom, jaké musejí být dnešní...
Jediná dámská posádka dokázala dojet do cíle jednoho z nejnáročnějších závodů na světě a u toho šířit osvětu za lepší porody
Koncert se konal na vyprodaném stadionu pro 28 tisíc diváků i přes nepřízeň počasí. Ani déšť a silný vítr, který pořadatelé...
Známá kapela je na scéně v plné síle. Tentokrát folk-reggae-punkové duo Vasilův Rubáš zahraje v pondělí 18. prosince od 20:00 hod...
Svařák, řemeslné výrobky a bohatě nazdobené vánoční stromečky. To jsou jen některé z mála symbolů nejkrásnějšího období v roce -...
Glenn Miller Orchestra, jeden z nejznámějších swingových orchestrů na světě, se po čtyřech letech vrací do Česka. Proslulé...
Ice Arena Kateřinky vstoupila do ostrého provozu. Nejnovější ledová aréna v Praze, která zahájila provoz na přelomu léta a...
Dlouho očekávaný horor Eliho Rotha Den díkůvzdání s Patrikem Dempseym v hlavní roli vstoupí do kin ještě tento rok. Žádné klišé o...
Začínající spisovatelka Nela Kyselová z Rybníčku u Pelhřimova pokřtila v pátek třináctého svoji prvotinu s názvem Vidlák bůůk....