Procházka Prahou Václava Havla

10.06. 05:38 | Autor: Jaromír Slomek

Stojí dosud škola, v jejíchž lavicích usedal? V jakých domech bydlel a kam si rád zašel na kávu nebo pivo? Jak dnes vypadá budova, kde ho vyslýchala StB? A kde s Pavlem Landovským natočil hru Audience? V kapesním obrazovém bedekru Praha Václava Havla představuje historik architektury Zdeněk Lukeš celkem 69 lokalit.

Podnětem k sepsání praktické rukověti prý byla skutečná havlovská procházka - Zdeněk Lukeš (62) ji vykonal s překladateli Havlových děl, kteří se "před časem sjeli do Prahy ze všech koutů světa". Začala na Rašínově nábřeží u domu zvaného U Dvou tisíc (vedle Tančícího domu), kde Václav Havel prožil dětství, mládí a vlastně většinu svého života. Přes náplavku došli hosté k Mánesu, nahlédli do kavárny Slavia, odkud to měli už jen kousek na Anenské náměstí k Divadlu Na zábradlí a ke kostelu sv. Anny. Cílem putování byl vcelku pochopitelně Pražský hrad.

"Byla to jen krátká procházka a viděli jsme jen část staveb spojených s různými etapami Havlova života," píše Lukeš a dodává, že mohl zvolit i jiný směr: po Národní třídě na Václavské náměstí a do Lucerny. "Prostě míst, která sehrála v životě dramatika, disidenta a prezidenta významnou roli, je v naší metropoli velké množství. Převážná většina těchto budov je zajímavá i po architektonické stránce." A tak na to šel systematicky: "Nakonec jsem tedy sepsal pražské stavby, které sehrály v životě Václava Havla nějakou roli, od míst, kde trávil dětství, kam chodil do školy, přes jeho oblíbené kavárny a vinárny (ovšemže nedošlo na všechny), kde se setkával s přáteli a později disidenty, až po různé divadelní scény a kluby."

Vyšetřovny i vězení

Do tohoto soupisu pohříchu patří i "vyšetřovny StB, soudy, vězení a nemocnice, neboť i to byla součást jeho života". Zvláštní pozornost věnoval Lukeš Pražskému hradu, neboť Havel do architektury tohoto svého pracoviště a po jistou dobu i bydliště "sám aktivně zasáhl jako iniciátor řady intervencí v areálu".

Snímek z 18. prosince ukazuje chalupu na Hrádečku na Trutnovsku, kde před čtyřmi lety zemřel bývalý prezident Václav Havel. Čteme-li Lukešovu Prahu Václava Havla, připomínáme si v chronologickém postupu neobyčejný život tohoto významného umělce, myslitele a politika. Jde tedy do jisté míry o Havlovu biografii. Autor musel z principu rezignovat na všechny mimopražské cesty a pobyty, a přece do svého výkladu alespoň zmínkou dostal Havlov ve Žďárci u Tišnova, místo, kde Václav Havel navštěvoval první a druhou třídu základní školy, Poděbrady, kde v letech 1947-1950 pobýval v internátní škole, České Budějovice, místo výkonu základní vojenské služby, a ovšemže i usedlost Hrádeček, letní dům, který si Václav a Olga Havlovi koupili roku 1967 a kde exprezident roku 2011 zemřel.

Hrad po Havlovi

Současně však proporcionálně vyvážená (texty, důsledně černobílé fotografie a bohužel šedivé mapky) procházka po domech, bytech, divadlech, kavárnách, vinárnách atd. může sloužit jako kapesní informatorium o místech, jež se otiskla do Havlovy osobnosti, ale naopak i o stavbách, k jejichž proměně by bez úsilí Václava Havla pravděpodobně nedošlo: Pražský hrad po jeho třináctileté prezidentské éře je otevřenější, důstojnější a současně lidštější, než byl předtím, kostel svaté Anny by nejspíše dále tiše chátral stranou kulturního a duchovního života české metropole, kdyby nedošlo k jeho citlivé rekonstrukci a metamorfóze v Pražskou křižovatku.

Kde se natáčela Audience

Vedle notoricky známých, nicméně nepominutelných míst (Lucerna, Slavia, Divadlo Na zábradlí, Činoherní klub...) nás Lukeš zavádí i na adresy, které nejsou tak na ráně. Kavárna Slavia. Například připomíná - jako v ostatních případech slovem i obrazem - bývalou základní školu ve Vladislavově ulici č. 47-48/5-7, jednu z několika dosud stojících budov, do nichž chodil školák Havel. Po jeho stopách se tu však můžeme vydat jen pomyslně, vchod tehdy funkční je dnes necitlivě zrušen, zazděn (objekt v současné době patří Pedagogické fakultě UK, vchází se do něj z paralelní ulice Magdalény Rettigové). Samostatnou kapitolku má dům v ulici U Dejvického rybníčku č. 1398/4, bydliště manželů Havlových v letech 1970-1986, což prý podle Lukeše nebylo "příliš dlouho".

Vila, v níž žil ve Střešovicích Havlův blízký přítel Zdeněk Urbánek († 2008), polistopadový rektor AMU, už dnes anonymní není, roku 2012 na ni byla instalována pamětní deska, zato domeček hudebníka Vladimíra Merty v ulici Na Kocourkách č. 29/5 na svou desku teprve čeká. Právě zde na jaře 1977 vznikla na koleně nahrávka Havlovy známé aktovky Audience, v níž Pavel Landovský mluvil part Sládka a autor sám part Vaňka.

Zbytečné chyby

Výklad se bohužel neobešel bez chyb (Čerychova vila, známá z Havlova filmu Odcházení, nestojí v České Kamenici, jak píše Lukeš, nýbrž v České Skalici, známý pražský chirurg se jmenuje Pafko, nikoli Pavko, Audienci nenapsal Havel "po návratu z vězení", ale už v létě 1975), přesto je tento první průvodce Havlovou Prahou cenný průkopnickým úsilím svého autora.

Foto: ČTK/Taneček David

Autor: Jaromír Slomek