Laureát Magnesie Litery Žváček: Jsem lapač příběhů

"Současný charakter televizních stanic neumožňuje nějakou výraznější tvorbu. Spíš tam člověk slouží," říká Jaroslav Žváček (24), spisovatel a scenárista na volné noze. Letos v dubnu vyhrál se svou prvotinou Lístek na cestu z pekla Magnesii Literu za objev roku a ještě byl nominován na Cenu Jiřího Ortena, živí ho ale spíš scénáře. Jak lape příběhy, co ho inspirovalo při psaní knih i jak se dostal od práce v mekáči k psaní seriálů, odhalil v interview pro on-line deník TÝDEN.CZ.

Při předání ceny Magnesia Litera jste řekl, že další cena, kterou chcete vyhrát, je první cena v loterii. Máte už koupený lístek?

Ne, já myslím, že ten lístek najdu na zemi, protože to by mělo hlubší smysl.

Byl jste nominován i na Cenu Jiřího Ortena ...

To je spíš intelektuální cena, moc jsem nepočítal s tím, že bych ji získal. Obávám se, že v komisi sedí lidé, kteří posuzují knihy podle jiných parametrů, než kterými oplývá má kniha.

Nakolik je Lístek na cestu z pekla autobiografickou knihou?

Hlavní postavou je scénárista, který píše televizní příběhy. Postupně se dá dohromady s fyzioterapeutkou, pak s Mongolkou a nakonec se vrátí k fyzioterapeutce. Romantický příběh je pouze jedna rovina knihy. Zjednodušeně je to celé tragikomická novela s romantickou zápletkou a akčními prvky. Částečně je to autobiografické, ale část je samozřejmě smyšlená. Nechci nikoho okrádat o překvapení, ať si každý čtenář domyslí sám, co jsem skutečně prožil a co si vymyslel. 

Na svých autorských čteních si často vybíráte jednu pasáž, kde se vychovatel Jeremiáš omylem pomiluje s mentálně zaostalou dívkou. To patří do fiktivní části, nebo je to příběh z vašeho okolí?

Zrovna Jeremiáš je fiktivní. Neznám moc hodných mužů. Hodní kluci nemají holky a nekamarádí se s Jardou Žváčkem. Ovšem postava mentálně postižené dívky má reálný základ. Do mě se jedna taková dívka zamilovala, jezdil jsem s ní každé ráno v autobuse. Pak mi poslala psaníčko, jestli s ní nechci chodit. To jsem odmítl a ona pak začala jezdit jiným autobusem.

A vy jste zvažoval, že byste s ní něco měl?

Ne, nezvažoval, ale člověka taková věc občas napadne. Začal jsem přemýšlet, jak by to asi probíhalo, v jaké situaci by se to asi mohlo odehrát, a bylo to rázem jedna ze zápletek.

Pro mě byla asi nejvíce zajímavá problematika imigrantů, kteří v Česku pracují načerno. Zajímáte se nějak o tento fenomén?

Já jsem v Anglii v prádelně potkával jednu Mongolku a ona mi o tom vyprávěla. To byl vlastně první stimul. Další informace jsem získal od jedné právnické neziskovky v Česku.

Jak dál pokračuje vaše literární tvorba?

Vlastně už pokračuji. Mám rozdělanou knihu, která se jmenuje Píp. Je to o klukovi, kterému branka spadla na hlavu a zdeformovala mu celý obličej. Taky tam vystupuje novinář, co přijel z Afriky, feťák pervitinu a míšenka Vietnamce a Romáka. Všechny postavy budou spojeny skrz vraždu ceremoniářky z krematoria. Bude to něco na způsob Sedmi samurajů od Kurosawy. Zároveň připravuji i seriál pro televizi, měla by to být komedie z venkovského prostředí.

Chcete navázat třeba na úspěch Okresního přeboru?

Ne, chci se spíš nějak uživit. Kdyby to mělo podobný úspěch, tak by mě to samozřejmě potěšilo, ale současný charakter televizních stanic neumožňuje nějakou výraznější tvorbu. Spíš tam člověk slouží, ale liší se to samozřejmě projekt od projektu.

První náklad Lístku na cestu z pekla už je téměř vyprodán. Co s ní dál? Bude druhý díl?

Druhý díl rozhodně nebude, ale plánujeme s jednou produkční společností ji přetavit na filmový scénář. Je to běh na dlouhou trať. Teď sháníme peníze na vývoj.

Kde čerpáte inspiraci? 

Já jsem vlastně lapač příběhů. Lapám vše, co se děje kolem. Něco na způsob lapačů v lese, které vypouští feromony, aby přilákaly kůrovce. Já vypouštím feromony na příběhy. Je zvláštní, že většinou mě příběhy samy vyhledávají. Jdu po ulici a narazím na skvělý příběh, a když nenarazím, tak jdu do Kotvy (non-stop restaurace ve Spálené ulici - pozn. red.). Tam člověka lapí úplně všechno. Například odtamtud mám parádní příběhy od jednoho drogového dealera a prostitutky se skoliózou.

Vy jste vystudoval gymnázium v Zábřehu a pak jste šel na FAMU na scenáristiku. Chtěl jste už od mládí psát scénáře?

Já jsem se chtěl živit tvůrčím psaním a jediný způsob, jak toho v Česku můžu dosáhnout, je práce pro audiovizi. Pouhým psaním knížek se tu kromě Viewegha nikdo neuživí.

A jak vás ta škola obohatila?

Já myslím, že dost. Když jsem přišel do Prahy, byl jsem jenom buran. Teď jsem obohacený buran. Ale vážně, FAMU je v Česku nejlepší škola na psaní scénářů a samozřejmě je studium spjaté i s praxí. Navíc jsem měl štěstí, že jsem celou dobu byl v dílně Petra Jarchovského, který mě scénáristicky vychovával. Od nikoho jiného bych se vychovávat ani nenechal.

A jak jste se živil v době studií?

V době studií jsem se živil psaním pro kreativní a producentskou společnost MediaPro Pictures. Pak mě to přestalo bavit a šel jsem dělat něco jiného. V té době mi vlastně nabídli kariéru v McDonaldu a já po ní skočil.

To zní slibně, psal jste scénáře pro jejich náborová videa?

Ne, tam jsem smažil hranolky, postupně jsem se dostal až na ochucování hamburgerů. Moje specializace byla hořčice, myslím, že mi to vážně šlo. Teď je mi vlastně líto, že jsem odešel. Mohl jsem to dotáhnout až na gril, kde bych opékal "maso", ale dostal jsem nabídku dělat v telemarketingu. Sice tam nebyl tak slibný kariérní růst, ale byl tam dvojnásobný plat. Z volání mě zase odlákala možnost makat u kopírky ... .

Vystřídal jste hodně profesí. Pomohlo vám to nějak při vaší tvorbě?

Ano, jednu dobu jsem dělal sekuriťáka v Hiltonu pro jednu nejmenovanou agenturu, postupně jsem se dostal až na pozici vedoucího požární ochrany objektu, bylo to hodně inspirativní. Rád bych z toho udělal scénář, ale mám špatné zkušenosti s agenturou, která mi zprostředkovala tu práci. Její právník mi tvrdil, že pokud o nich napíšu ještě jeden řádek, tak mě zničí. Nevím, jak moc to myslel vážně. Jestli mě přejede autem, tak nevtipkoval. Ale on vytáhl i horší varování. Například mě už nikdy znovu nezaměstnají. Dost mě to zdrtilo.

Jaroslav Žváček (24)

Pochází z Bludova. Po absolvování Gymnázia Zábřeh nastoupil na FAMU na katedru scenáristiky a dramaturgie. V roce 2012 mu v nakladatelství Paseka vyšla prvotina Lístek na cestu z pekla, kterou v dubnu ocenila porota Magnesie Litery cenou Objev roku. V současné době se Žváček živí jako scénárista na volné noze a dopisuje svoji druhou knihu Píp.

Kdy přišel ten zlom, že jste se zase začal živit psaním? Pomohlo tomu nějak vydání vaší prvotiny?

Ono se to nějak zvláštně všechno seběhlo letos v lednu. V prosinci jsem ještě balil v jedné fabrice v Chrásťanech kalendáře do krabic a v lednu jsem byl najednou scénáristou na volné noze. V té době jsem dostal zakázky pro televizi, navíc jsem uzavřel smlouvu, že podle mého scénáře natočí celovečerní film. Všechno mi to vyneslo nějaké peníze, ze kterých vlastně žiju až doteď.

O čem bude ten celovečerní snímek?

Pracovní název je Kobry a užovky. Natáčení by mělo začít příští jaro a režie se snad ujme Jan Prušinovský, pokud si to nerozmyslí. Je to drama z českého venkova o dvou bratrech, kterým se přezdívá Užovka a Kobra. Ten druhý plivl do obličeje policajtovi, když ho zatýkal a on mu řekl: "Ty vole, ty pliveš jako kobra," ale jeho bratr je neškodný, a proto má přezdívku Užovka.

Co plánujete do budoucna?

Já jsem dlouho nevěděl, kam dál. Přece jenom jsem vyhrál Magnesii Literu a dosáhl vysokého cíle poměrně brzo, ale teď mě napadlo, že si pořídím hausbót. Zjistil jsem, že v Neratovicích člověk platí jenom dva tisíce měsíčně za ukotvení lodi v přístavu, za elektřinu i sprchu, a tak doufám, že bych ušetřil. Hausbót má spoustu výhod, člověk ho může řídit opilý. Vlastně je to zakázané, ale kolik policistů provádí dechovou zkoušku řidiči hausbótu?

Moc jich asi nebude.

Oni samozřejmě mají policejní čluny, ale moc jich na Vltavě není. Navíc můj hausbót by byl rychlejší. Ještě je tu možnost, že bych utekl na břeh, a tam už na mě říční policie nemůže, ne? Nejzazším řešením by byl horkovzdušný balon ukotvený na zádi, ve kterém bych odletěl do Běloruska a zažádal tam o azyl.

Čtěte dále

další zprávy