Dopsáno všemi devíti (2)

Ten inzerát ji zajímal asi tak jako stopětapadesátý díl turecké telenovely. Nic lepšího, než dočíst ho do konce, ovšem momentálně na práci neměla. A tak znuděně pročítala těch pár řádků. Řádků, které ji měly nejen vrátit do života, ale hlavně její život nenávratně změnit. Hledá se spoluautor bestselleru. Nakladatelství Múza vyhlašuje soutěž o nejlepší pokračování rozepsaného románu. Dopište dílo úspěšného autora, jehož jméno odtajníme spolu s tím vítězným. O vítězi rozhodne hlasování široké veřejnosti a odborná porota. Vítězný román vydá nakladatelství knižně. Odměna 250.000 korun! „Hm, to si zas bude kvůli těm prachům půlka národa namlouvat, že píše jak Hemingway. Pak nevyhrajou a pomluví vítěze i porotu. Jo, to jsme my, Češi. Ale co, pravděpodobnost, že z nějaké soutěže vzejde opravdový talent, je asi taková, jako že vám pračka vydá sudý počet ponožek,“ bručela si Radka pod nosem. S nechutí pohlédla na název rozepsaného soutěžního románu – Všemi devíti. „Tak schválně,“ pohodlně se sesunula do křesla a začetla se. Stačilo pár vět a Radku přepadla podivná úzkost. Jako by už ten román někdy četla, i když obsah si nepamatovala. Po pár odstavcích ji začal polévat studený pot. Měla pocit, že její srdce udělalo minimálně dvojité salto vzad. To, co jí bylo tak povědomé, rozhodně nebyl obsah díla. „Sakra, to přece, … ten styl, ta lehkost psaní, to je, jako by … Asi už jsem paranoidní, bylo toho na mě moc.“ Vstala a napila se studené vody. Počkala, až její srdce přejde od divoké akrobacie alespoň v lehký strečink, rychle si stáhla umaštěné blonďaté vlasy do ohonu, jedním pohybem ruky smetla se stolu špinavé svršky i pobryndané papíry včetně zbytků jídla a zároveň bosým palcem rozmázla na koberci majonézu. Zajímalo ji jediné – román. Dál hltala řádky, když najednou vyskočila z křesla a opřela se o stůl. Rychle dýchala a z očí se jí nezadržitelně řinuly slzy. * „Jasně, že jsem to v poslední době neměla lehké, mami. Rozvod, pak ta, ehm, nehoda, byla jsem na dně, ale tohle prostě poznám. Víš co? Čti, uvidíš sama. Já nám zatím naleju něco tvrdého,“ Radka, oděná do pyžama maskovaného dlouhým kabátem, podala paní Sekyrkové vytištěný úvod románu. Paní Sekyrkové se při čtení třásly ruce. Když došla k pasáži podtržené červeně, ani ona nezadržela slzy. Když bylo nejhůř, lehla jsem si na záda, zavřela oči a představovala si, že jsem nenarozené miminko v maminčině bříšku. Pak přišel pocit bezpečí. Paní Sekyrková dočetla, na chvíli zavřela oči a pak Radce mlčky vrátila stoh papírů. Kopla do sebe panáka, prvního ten večer. „Kde jsi na tu radu vlastně přišla, mami?“ prolomila Radka ticho. „Kdysi jsem to našla v nějaké knížce o pozitivním stresu, už ani přesně nevím, tehdy jste byly ještě malé holčičky. Vidíš, Kamile to stejně nepomohlo. Předávkovala se a já ani nevěděla, že nějaké svinstvo bere.“ Paní Sekyrková se znovu rozplakala. Radce najednou připadala o deset let starší. „Ona ale o naši pomoc zřejmě nestála, mami. Pamatuješ? Úplně nás vyškrtla ze svého života. Kdypak ti naposledy zvedla telefon nebo otevřela dveře, hm? Mně ani nepopřála k narozeninám. Já nevím, co se stalo, nevím, kdo nebo co ji tak změnilo, nevyčítám jí to, ale jedno vím jistě – nemůžeš pomoct někomu, kdo ti zabouchne dveře před nosem. A ty dobře víš, že my se hodně snažily, mami. Jak vidíš, zatajila nám i to, že psala další román.“ Paní Sekyrková najednou prudce zvedla hlavu. „No jo, ten román. Kamila by určitě chtěla, abys …“ „Zadrž, zadrž, mami. Tohle já přece neumím, jsem jen obyčejná sekretářka, toho času navíc na pracáku.“ „Takhle nemluv. Obě jste měly talent, říkali vám to už na základce. Umíš psát stejně dobře jako ona.“ „Mami, dopsat román za jednu z nejlepších spisovatelek v zemi není jako sesmolit slohovou práci na téma mé nejkrásnější prázdniny. Když Kamila psala, její ruku vedl snad sám Pán Bůh.“ „Máš pravdu, byla JEDNA z nejlepších. Ona ale chtěla být NEJLEPŠÍ. Vždycky říkala, že její nejlepší román teprve přijde. Co když je to on? To poslední, co pro ni můžeš udělat, je dát jí tu šanci. Dokonči ho, prosím.“ „Já nevím, mami. Nechci se dostat na titulní stranu bulváru s titulkem Sestra Kamily Sekyrkové Radka Štýrská zprznila její román, Kamila se převrací v hrobě.“ Paní Sekyrkové se při těch slovech znovu zaleskly oči. * „Od té doby v tom bytě nikdo nebyl, paní Štýrská, ale dobře, že jdete. Nechtěl jsem vás s tím otravovat, ale mělo by se to co nejdřív vyklidit,“ sdělil Radce správce, když jí předával klíče od bytu Kamily. Radka opatrně otevřela dveře, chvíli jen tak stála na prahu a pak pomalu vstoupila. Byt byl zatuchlý a tmavý. Zavřená okna, stažené žaluzie, zatažené závěsy. Rychle pootvírala okna, aby vpustila dovnitř co nejvíc vzduchu a světla, ani tak se tam ale necítila dobře. Nad postelí mívala Kamila jejich společný portrét a na nočním stolku rodinné fotografie. Všechno zmizelo. Radka přešla do pracovny a posadila se ke stolu z masivního buku. Zadívala se na zažloutlý monitor počítače, jehož letitý vzhled ostře kontrastoval s hypermoderním zařízením pracovny. Kamila ho dostala od rodičů k osmnáctým narozeninám, napsala na něm první povídku a pak všechna ostatní díla. Odmítala toho polochromého stařečka vyměnit za mladší a výkonnější model. Radka přejela prstem po monitoru, sfoukla z ukazováčku prach a zkusmo stlačila tlačítka, která důchodce uváděla do pohybu. Jak čekala, stařeček se dožadoval hesla. „K sakru, ségra, cos mi to udělala? Copak já vím, jak se píše román? A podle čeho ho mám asi tak dokončit?“ vykřikovala, zatímco se zběsile přehrabovala v zásuvkách, pak v šatní skříni a nakonec v úložném prostoru postele. Nic. Svalila se na gauč a přemýšlela. „Kam jenom schovávala ty zamilované dopisy, když byla malá?“ Pak se Radka rozzářila. Knihovna! Knížky! Když otevřela dveře Kamiliny knihovny, počáteční nadšení ji poněkud přešlo. Místnost téměř stejně velkou jako celá obecní knihovna zaplňovaly řady polic s nejrůznějšími knihami. Radka jejich počet odhadla na pár tisíc. Další desítky knih ležely v pracovně a několik jich našla také v ložnici. Uvařila si to nejsilnější kafe, jaké jen byla schopna vypít a přežít, a pustila se do práce. Po několika hodinách měla na mobilu šest zmeškaných hovorů, v hlavě migrénu, v žaludku prázdno, ale v ruce možná vytoužený úlovek. Obálku s fotkou a jakousi informační brožurou. Z fotky sálala atmosféra á la Beverly Hills. Parta mladých lidí zřejmě slavících něčí narozeniny. Všichni vypadali, jako by je vyplivla továrna na dokonalost. Všichni drželi na tváři minimálně úsměv číslo čtyři. Tolik zubů pohromadě snad Radka ještě neviděla. Kamila uprostřed party celá zářila. Kolem pasu ji majetnicky držel asi tak čtyřicetiletý muž, něco mezi Pierce Brosnanem a Antoniem Banderasem. Co ale Radku překvapilo nejvíc, bylo to, že Kamila vypadala opravdu zamilovaně. Takovou si ji už Radka nepamatovala. Ani ona ovšem od tajemného muže nemohla odtrhnout oči. Sexappeal z něj vyzařoval jako radioaktivita při havárii jaderné elektrárny. Ten uhrančivý pohled … Najednou popadla vytištěný román a horečně nalistovala správný list: Ten uhrančivý pohled … Zdá se, že klíč k příběhu skutečně existuje, řekla si Radka a otočila fotku. S Čistou Duší Maxmilián, stálo tam. V tom ji něco napadlo. Jako hesla Kamila kdysi používala jména svých vyvolených. Radka se vrátila do pracovny a vyťukala do klávesnice maxmilian. Počítač s ní začal spolupracovat. Nedočkavě rozklikla složku s názvem Dokumenty. Nic. Na ploše také nic. V koši nic. Nikde nic. Úvod románu, natož jeho další děj, v počítači chyběl. „To je vyloučené, Kamila by na jiném počítači nepsala, byla pověrčivá. Možná to omylem smazala,“ přemýšlela paní Sekyrková do telefonu. „A omylem i vysypala koš? To asi ne, mami.“ „Co do toho pleteš koš? Jak ji znám, měla v něm zase nějaké zkažené jídlo, no tak ho vysypala. Co je na tom divného?“ Radka se musela zasmát. „Nic mami. Ale představ si, že smazala i všechny fotky. A měla nechutně atraktivního chlapa. Musím končit, zavoláme si.“ Radka se znovu zadívala na fotku. Také všechny dívky vypadaly nechutně krásně, tak nějak andělsky. Možná díky světlým vlasům a jemným rysům. Jedna z nich se dost podobala Kamile. Dlouhatánské lehce nazrzlé vlasy, světle modré oči, tvář posetá pihami a … Chyběl jí levý prsteníček – stejně jako Kamile. Jak Kamila o prst přišla, se Radka nikdy nedopátrala. Třeba je to nakažlivé, řekla si při pohledu na neznámou dívku. Anebo je nápověda tady, vzpomněla si na brožurku z obálky, z níž se usmívala další parta lidí z reklamy na štěstí. I tito lidé mají své problémy, ale nepotřebují psychology, ani prášky. Díky našemu společenství dobře znají své tělo i duši a tak je umějí léčit. Stačí málo – čistota těla i duše. Přihlaste se a pomůžeme i vám. Na své problémy nemusíte být sami, hlásala úvodní strana brožury. „Brožura, brožura, i o ní přece Kamila něco psala. Kdepak jen to bylo? No jasně, tady:“ Pár vteřin mě hypnotizoval těma tmavýma očima a pak mi předal brožurku. „Jestli jsi Vyvolená, brzy se setkáme.“ Těmito slovy končil text románu psaný Kamilou. „Vyvolená. Společenství. Čistota těla i duše. Hm, uvidíme.“ * Uprostřed tělocvičny seděla v kruhu na polštářích asi dvacítka lidí, od pubertálního věku do nekonečna let. Všichni mlčeli, měli zavřené oči a drželi se za ruce. „Vnímejte proud té energie! Čerpejte z ní! Každého z vás nabíjí kolektivní silou,“ radil přítomným příjemný hlas lektorky. Radka se snažila působit stejně soustředěně jako ostatní, ale pocit, že ji někdo pozoruje, ji nakonec přiměl otevřít oči. Její pohled těkal z jedné postavy na druhou. Nic. Všichni očividně nasávali proud energie. A pak si jí Radka všimla. Stála ve dveřích. Mladá, nadpozemsky krásná dívka. Usmívala se a v rozevlátých bílých šatech působila přímo étericky. K dokonalosti jí scházel pouze jeden prst. Levý prsteníček. Ve skutečnosti je ještě mnohem krásnější než na fotce. A je tak podobná Kamile, pomyslela si Radka. I když znovu zavřela oči, stále na sobě cítila její pohled. * Během následujících několika málo týdnů se dívka objevila ve dveřích tělocvičny ještě několikrát. Vždy v bílém. Nikdy se nepřidala ke skupině, nikdy nepromluvila. Prostě tam stála, usmívala se a po chvíli zase zmizela. Až jednou, když už si Radka znovu začínala zoufat, že s románem nepohne, vzala si ji devítiprstá kráska po hodině stranou. „Byla jsi vybrána, gratuluji,“ sdělila Radce s takovou hrdostí, jako by ji oznamovala nominaci na Oscara. „Vybrána? Kým a k čemu?“ zvedla Radka tázavě obočí. „Máš možnost stát se Vyvolenou. Po dlouhé době jsme konečně našli někoho, kdo má všechny předpoklady uspět. Zítra se setkáš s Mistrem. On rozhodne.“ Vyvolená. To slovo Radce rezonovalo v hlavě ještě po příchodu domů. Hned zapnula počítač a znovu si přečetla závěr textu Kamily: „ … Jestli jsi Vyvolená, brzy se setkáme“. Po této větě už zůstávaly jen otazníky. Radčiny prsty začaly hbitě tančit po klávesnici: Tak už zítra …

Dopsáno všemi devíti - 2. třetina

Ještě máš možnost odejít. Když se teď otočíš, v životě už ty lidi neuvidíš. Kamila by to pochopila. Vůbec nevíš, co s tebou plánují, nahlodávalo Radku její rozvážné JÁ. Jestli to teď vzdáš, nikdy se nedozvíš, co se s Kamilou stalo. Nikdy ten román nedokončíš, přesvědčovalo ji k činu odvážné JÁ. Vždycky říkala, že její poslední román teprve přijde. Co když je to on? Dokonči ho, prosím, zněla Radce v hlavě slova její mámy. Ne, teď už to nevzdám, poslechla své odvážné JÁ, ještě jednou překontrolovala adresu a rázně stiskla zvonek s prázdným štítkem. Chvíli se nic nedělo, jen kdesi za ní zlověstně zaskřehotal pták. Radka si právě všimla bezpečnostních kamer nad vysokou betonovou zdí, která důkladně zakrývala vše za ní a probouzela fantazii (podobně obehnal svou vilu uprchlý podnikatel Tomáš Pitr), když v tom se otevřela monstrózní železná vrata. Než se Radka stačila rozkoukat, kdosi ji necitelně vtáhnul dovnitř a přimáčkl obličejem ke zdi. „Rozkročit a nehýbat se,“ přikázal jí hlas něžný jako motorová pila. Pak ji majitel hlasu stejně něžně prošacoval. Obzvlášť důkladně hledal potenciální zbraně pod Radčinou sukní. „V pořádku. Co tady chcete?“ zaburácel hlas. Radka se otočila. Tak široká ramena viděla zatím jen v televizi na Shrekovi. Zaklonila hlavu, aby obrovi viděla do obličeje. Nemít podpatky, měla by oči snad v úrovni jeho pupku. „Mám se setkat s Mistrem. Čeká mě.“ Gorila beze slova vyrazila směr vila, z čehož Radka usoudila, že ji má následovat. Cestou minuli psí kotce, ze kterých se dralo ven několik řad zubů. „Podle bezpečnostních opatření tipuju, že Mistr je minimálně Barack Obama,“ pokusila se Radka o vtip. Výraz Gorily jí ale napověděl, že bude lepší mlčet. „Přijímací místnost,“ oznámila Radce Gorila poté, co vyťukala na dveře bezpečnostní kód, vstoupili do vily a prošli chodbou. Gorila odešla. Radka se posadila na bílý kožený gauč a vyčkávala. Ačkoliv se snažila nepřipouštět si to, měla strach. Pořádný strach. Vlastně se bála tak jako nikdy dřív. „Jsi připravena?“ uslyšela najednou, aniž by postřehla, kdy dívka vešla. „Možná ano, ale problém je, že pořádně nevím, na co. Minule jsi mi řekla, ať se zbytečně nevyptávám a důvěřuju společenství. Ani nevím, jak se jmenuješ.“ „Mé jméno teď není důležité. Vše se včas dozvíš. Teď je hlavní, abys přesvědčila i Mistra, že jsi Vyvolená.“ „Jak ho mám přesvědčit?“ „Tím, že budeš důvěřovat společenství a zbytečně se nevyptávat. Všechno pak půjde samo. Jestli jsi Vyvolená, Mistr to pozná. A ty budeš díky němu šťastná.“ Dívka ji vzala za ruku. „Odvedu tě k Mistrovi. Věřím ti, tak to nepokaž. Tisíce žen by daly život za to, aby byly na tvém místě. Až se s Mistrem setkáš, pochopíš.“ Sestoupily po schodech kamsi dolů, kde běžně bývají sklepní prostory. Prošly kolem několika dveří, za kterými Radka slyšela tlumené dívčí hlasy, až se u jedněch dveří zastavily. „Teď je to na tobě. Zaklepej, chvíli počkej a pak vejdi dovnitř. S Čistou Duší a hodně štěstí,“ popřála Radce dívka a vrátila se po schodech nahoru. Radka věděla, že teď už není cesty zpět. Zaklepala na dveře a po chvíli vešla dovnitř. „S Čistou Duší,“ pozdravila, jak bylo ve společenství požadováno. V tmavé místnosti jen matně rozeznávala sedící siluetu postavy. „S Čistou Duší, Radko,“ odpověděl jí mužský sexy hlas, takzvaný chraplák. „Můžeš rozsvítit, prosím? Vypínač máš po pravé straně.“ Radka poslechla a světlo proměnilo sexy hlas v sexy muže. Okamžitě ho poznala. Maxmilián. „Jsi moc krásná. Už jsem ani nedoufal, že mi někoho takového přivedou. Pojď ke mně, prosím,“ ta slova vyslovil tak, že se Radce skoro podlomila kolena. Nepřitahovali ji dokonalí muži, nazývala je Šampóny a nedůvěřovala jim. Maxmilián ji ale něčím fascinoval. Tisíce žen by daly život za to, aby byly na tvém místě. Až se s Mistrem setkáš, pochopíš, zněla jí v uších slova devítiprsté krásky. Ano, Radka pochopila. A pochopila také to, že jednou z těch žen byla nejspíš i Kamila. „Chtěl bych si připít na naše setkání. Můžu ti nabídnout šampaňské?“ aniž by čekal na odpověď, Maxmilián otevřel láhev. Nedělej to, potřebuješ mysl čistou jako křišťál, ozvalo se opět její Rozvážné JÁ. Když se nenapiješ, pozná, že mu nevěříš, odporovalo Odvážné JÁ. „Na nás a Čisté Duše,“ Maxmilián pozdvihl skleničku. Přiťukli si. „Čistá duše a čisté tělo rovná se svobodný člověk. Jedno bez druhého postrádá smysl, chápeš? Proto jsou lidé tak nešťastní. I ty jsi nešťastná. Očistím tě, ale musíš mi stoprocentně důvěřovat.“ Poslední, co Radka zřetelně vnímala, byl jeho pronikavý pohled … * „Nech zavřené oči a soustřeď se jen na svůj dech! Tak, jak tě to učili v kurzu. Sjednoť svou duši s tělem,“ nabádal Radku dívčí hlas. Místo vnímání dechu se Radka pokoušela představit si, že je nenarozené miminko v maminčině bříšku. Nedařilo se jí to. Její mysl otupoval tlak v hlavě způsobený zřejmě směsicí vůní a pachů, které se linuly všude kolem. Zdálo se jí, že cítí marihuanu, jistá si ale nebyla, protože její vůni znala hlavně z vyprávění. Čísi ruce jí masírovaly spánky, další ruka rozepínala knoflíky na košili. Na pár vteřin otevřela oči. Ležela na obrovské posteli, všude kolem hořely svíčky, aromalampy a bůhví co ještě. Nad ní se naklánělo několik polonahých dívek, na kraji postele seděl Mistr a pozorně vše sledoval. „Neotvírej oči! Rozptyluje tě to a nepodaří se ti sjednotit duši s tělem. Musíš vnímat jen svůj dech, nic jiného.“ Radka znovu zavřela oči. „Hluboký nádech, dlouhý a hluboký výdech. Vidíš svůj dech, jak se rozpíná. Rozprostírá se do nekonečna a s ním i tvá duše.“ Ani nepostřehla, jak a kdy ji dívky svlékly do spodního prádla. Všude po těle cítila jejich ruce, ale nevěděla, které komu patří. Jedny jí rozeply podprsenku. Radce se chtělo křičet. Zdálo se jí, že místo rukou se po jejím nahém těle plazí klubko hadů. Chtěla to zastavit, ale zároveň věděla, že tohle je jediná šance. A tak jen nehybně ležela a zhluboka dýchala. I se zavřenýma očima cítila, jak se jí točí hlava. Jako by jí všechny ty vůně prosakovaly až do mozku a tam se měnily v žíravinu, která má postupně vysát celý jeho obsah. Matně vnímala, že jí čísi ruce masírují olejem prsa a další – větší a drsnější - ruka netrpělivě zajíždí pod kalhotky … * Když se Radka opět probrala, ležela na posteli a měla pocit, že jí hlavu provrtávají desítky červotočů. Také stav jejího žaludku připomínal utrpení po bujarém večírku. Její oblečení bylo fuč a místo něj měla na sobě bílé rozevláté šaty. Takové, jaké vídávala na devítiprsté krásce. „Sluší ti to, vypadáš jako anděl. A hlavně, už jsi konečně naše. Moje,“ konstatoval spokojeně Maxmilián rozvalený v křesle. Jako padlý anděl, pomyslela si Radka. „Proč mám na sobě tohle?“ zeptala se. „To jsou šaty Vyvolených. Jako symbol čistoty, jednoty čisté duše a těla. Taková jsi teď i ty - čistá.“ „A proč se teda cítím tak špatně?“ „To je normální. Chvíli potrvá, než se tvé tělo s tak velkou změnou vyrovná. Může to trvat i několik dnů, záleží, jak moc negativního jsi v sobě měla. Klidně lež, můžeš zůstat, jak dlouho chceš, teď jsme tvá rodina.“ Radka by ho nejradši chytla ho pod krkem a plivla mu do toho jeho dokonalého obličeje. Chtělo se jí křičet: Já už rodinu mám a měla jsem i sestru, se kterou jste bůhví co provedli. Nenávidím vás, parchanti vypatlaní! Místo toho ale sesbírala všechny zbylé síly a zformovala je do rádoby milého úsměvu. * … a tak jsem se stala Vyvolenou. Radka dopsala odstavec a vypnula počítač. Zkontrolovala mobil – hlásil tři nepřečtené zprávy. V první jí oznamovali, že v nedávném konkurzu na asistentku ředitele realitní kanceláře postoupila do dalšího kola, které proběhne ve čtvrtek v jedenáct hodin. V další jí máma vyčítala, že o sobě už týden nedala vědět. A ve třetí stálo: MAM PRO TEBE NOVINKU. VE CTVRTEK V POLEDNE V SIDLE. POCITAM S TEBOU. S CISTOU DUSI MISTR Radka se ušklíbla: Hm, tak Mistr. Trochu neosobní oslovení pro rodinného příslušníka, se kterým jsem už NĚCO prožila. BUDU TAM, odpověděla. O pár minut později stála ve sprše a pod proudem vody drhla své tělo houbičkou tak silně, až ji pálilo. Ten den už po třetí. Už po třetí proud vody smýval její slzy. To, co by Radka nejvíc chtěla, ale smýt nemohl – pocit, že se po ní plazí klubko slizkých hadů. * Když Radka dorazila do sídla společenství, všichni ostatní už tam byli, vzorně seřazeni do půlkruhu. Tedy Mistr, pět Vyvolených, které ji spolu s Ním „čistily“ a dva pro ni dosud neznámí muži. Skupina se tvářila tak důležitě, jako by jí chtěla sdělit plán na záchranu planety ohrožené pádem vesmírného tělesa. „Celou noc jsem nespal, abych rozhodl zodpovědně,“ pronesl Mistr, jako by on měl být (po vzoru Bruce Willise) oním zachráncem, který se obětuje, aby zbytek lidstva přežil. „Všichni víme, že společenství potřebuje novou Duši. Jsem si jistý, že jsem ji našel,“ udělal dramatickou pauzu. Radka se vyděsila. Představovala si své srdce, zaživa vyrvané z těla, ve vitrínce, před kterou se členové společenství den co den modlí a bůhví co ještě. „Jelikož jde o vážné rozhodnutí, budeme hlasovat. Kdo je pro, aby se Vyvolená Radka stala novou Duší společenství?“ zeptal se Mistr přítomných. Muži zvedli ruce hned, ženy chvíli váhaly, pak se, jedna po druhé, k mužům přidávaly. Až na Lindu – devítiprstou krásku. Ve tváři měla neidentifikovatelný výraz. Radku polévalo horko. Chvíli pomýšlela na útěk, pak si vzpomněla na Gorilu se smečkou rotvajlerů a myšlenku zavrhla. Pohledy všech směřovaly k Lindě, ta ale beze slova opustila místnost. „Dobře, většina je pro. Gratuluju, Radko. Můžeš se stát naší Duší,“ oznámil hrdě Mistr. Slůvko můžeš Radku trochu uklidnilo: „Můžu se rozhodnout sama?“ „Samozřejmě. Naše společenství je přeci založeno na svobodě, nikoho do ničeho nenutíme.“ „Dobře. Co to tedy obnáší?“ Mistr se pousmál: „Je to ta nejvyšší možná pocta, jakou můžeš od společenství získat. Budeš mít mou plnou důvěru, právo účastnit se všech porad vedení, navrhovat změny v Řádu společenství, staneš se přímou nadřízenou Vyvolených. V přijímání nových Vyvolených získáš právo veta. Má ložnice se stane i tvou ložnicí a já tě budu chránit. A co je důležité …“ Mistrovi zajiskřily oči. „Jako jediná mě budeš smět oslovovat jménem.“ Tak to je teda opravdová bomba. Na to jsem čekala celý život, pomyslela si Radka. „Ostatní Vyvolené na to čekají celé roky,“ pronesl hrdě Mistr. „Proto Linda nehlasovala pro? Chtěla se sama stát Duší?“ „S Lindou je to složitější. Ona už Duší byla.“ „A proč už není?“ Mistr si ji chvíli prohlížel, pak váhavě odpověděl: „Došlo k Přesouznění duší. Stalo se to jen jedinkrát za celou existenci společenství. Prostě se objevila jiná Vyvolená, osudovější. Linda se s tím nikdy nesmířila. Dokonce ji podezřívám, že …“ Mistr se odmlčel. „Z čeho, Mistře?“ „Na to je ještě brzy. Jako Duše spoustu věcí pochopíš a hodně tě toho naučím. Na oplátku po tobě chci jediné - slib věrnosti. A to vyžaduje malou oběť.“ Mistr se jí podíval zpříma do očí a pak vyslovil to, čeho se Radka nejvíc obávala: „Jako důkaz věrnosti si nechám něco z tebe. Něco, co k životu nutně nepotřebuješ. Levý prsteníček.“ „Co když odmítnu?“ „Pak tě budu muset vyloučit. Odmítnout znamená nevěřit společenství.“ * Přípravou takzvaného snubního aktu Mistr pověřil Lindu. Radka to považovala za zvláštní druh sadismu. Třeba Lindu za něco trestá, napadlo ji. Využila chvilky, kdy spolu byly samy a zatímco ji zamlklá Linda navlékala do jakéhosi hábitu (který měl prý symbolizovat lidskou duši), začala se vyptávat: „Proč nechceš, abych se stala Duší, Lindo? Objevila jsi mě, přivedla Mistrovi. Říkala jsi, že mi věříš.“ Ticho. „No tak, Lindo. Mám se stát tvou nadřízenou. Nechci, aby mezi námi bylo tajemství.“ Ticho. „Dobře, respektuju to. Ale ty pak respektuj mé rozhodnutí. Tvůj argument mi totiž k tomu rozhodnutí chyběl, víš?“ „Chceš slyšet můj argument? Prostě si to nezasloužíš,“ Lindin hlas začal přecházet v hysterický vzlykot. „Já ho milovala, já mu vodila Vyvolené, abych se mu zavděčila. I tu couru jsem mu přivedla a on mě kvůli ní odkopl. Teď je to tady zase. Já měla být Duší. Já!“ Tlukot Radčiného srdce by v tu chvíli mohl konkurovat vystoupení skupiny Safri Duo. Při pomyšlení, že tou courou myslí Kamilu, jí rychle stoupal tlak. V duchu počítala do deseti. Jedna, dvě … „Má, co si zasloužila. Patřilo jí to,“ křičela dál Linda. Tři, čtyři, pět, … „Jen mu lez do postele! Živá z ní ale nevylezeš. Skončíš stejně jako ona!“ Nikdy předtím Radka necítila tolik nenávisti, vzteku a bezmoci naráz. Nikdy předtím také nezažila absurdnější situaci - musela se tvářit vděčně, zatímco se skupina fanatických bláznů chystala useknout jí část těla. Žaludek o sobě dával vědět víc a víc, tak zle bylo Radce naposledy snad někdy v sedmi letech, když přehnala nadšení pro centrifugu. Tentokrát ale její nevolnost způsobil strach. Takzvaný snubní akt měl proběhnout přesně v poledne. Radka seděla na židli vprostřed místnosti a zoufale sledovala hodiny. Za pět minut dvanáct k ní dva Mistrovi pobočníci přisunuli stůl. Vyvolené s Mistrem tvořili publikum. „Polož na hranu stolu levou ruku. Prsteníček nech na desce stolu, zbylé prsty dej pod stůl,“ instruoval ji jeden z mužů. Radka poslechla. Druhou třesoucí ruku si položila na klín. Za dvě minuty dvanáct. Druhý z mužů přinesl obří sekáček na maso a položil ho na stůl, hned vedle tlakového obvazu a obinadla. Při tom pohledu se Radka roztřásla po celém těle. Chtěla to mít hlavně rychle za sebou. Za minutu dvanáct se první pobočník postavil za Radku a dlaněmi jí stlačil ramena tak, že se nemohla ani hnout. Druhý uchopil sekáček a cvičně vyměřoval dráhu jeho pohybu při aktu. „Nezapomeň, musíš nechat otevřené oči a neodklánět hlavu. Jen tak bude tvůj slib upřímný,“ upozornila ji po několikáté Linda. Radka se pokoušela představit si, že je nenarozené miminko v maminčině bříšku. Její poslední myšlenka před aktem byla, jak tohle vysvětlí mámě. Přesně v poledne se sekáček zaleskl ve vzduchu …

Čtěte dále

Ostravští basketbalisté ve čtvrtfinále vedou 2:1, podruhé porazili Opavu

Ostravští basketbalisté podruhé za sebou ve čtvrtfinále ligového play off zaskočili obhájce titulu Opavu a po dnešní domácí výhře...

Rekordní počet běžců letos dokončilo Londýnský maraton, bylo jich přes 53 tisíc

Londýnský maraton dokončilo v neděli přes 53 tisíc běžců, nejvíce v historii závodu, oznámili dnes pořadatelé. Na trať dlouhou...

Festival Antonína Dvořáka Příbram chystá velkolepé hudební zážitky

25. dubna začíná velkolepým koncertem v příbramském divadle Antonína Dvořáka již 55. ročník Hudebního festivalu Antonína Dvořáka...

Městská knihovna v Praze hledá nového ředitele či ředitelku

Praha vypsala výběrové řízení na ředitele či ředitelku městské knihovny (MKP). Dnes to schválili radní města. Současný ředitel...

Český tým kuchařů uspěl na kulinářské olympiádě. Dosáhl na stříbrné pásmo medailí

Mezi kuchařskými týmy, které v únoru soupeřily na Kulinářské olympiádě IKA v západním Německu, se Češi neztratili a podařilo se...

Usedne Martin Šonka i do Kašparova Blériotu?

Pro naprostou většinu návštěvníků leteckých dnů je vždy vrcholem ukázek předvedení různých variací letecké akrobacie. Ta...

Divák jako spoluautor představení LIMINIMIL

Divák jako spoluautor představení o každodenních liminálních stavech. Studující KALD vás zavedou na jeviště i do prostor okolo...

Kultura pod hvězdami rozjíždí svůj zatím největší 13. ročník plný hvězd!

V květnu odstartuje léto plné kultury a zábavy. Nejen muzikálové tituly se objeví v celkem 22 městech a zavítají i na Slovensko....

Aviatická pouť se blíží

Již dvaatřicátý ročník tradiční Aviatické pouti proběhne o víkendu 1. a 2. června 2024 na pardubickém letišti.

Český lev odtajnil nominace, nejvíce bodovaly filmy Bratři a Úsvit

Česká filmová a televizní akademie (ČFTA) dnes představila nominace pro 31. ročník výročních cen Český lev. Akademici vybírali v...

Recenze: Místo, kde chcete oslavu dopřát dětem i sobě!

Rozzářené oči, dětský smích a radost. Přesně tak by měla vypadat narozeninová oslava každého potomka. A jak nejlépe prožít a...

Film Superžena se představuje v novém traileru

Už 29. února vstupuje do kin celovečerní film Superžena režisérky Evy Toulové. Romantický snímek o tom, jaké musejí být dnešní...

"Porodní rallye" Olgy Lounové a Lilii Khousnoutdinové slaví velký úspěch a vysílá jasný vzkaz ženám - zvládnete cokoliv, klidně i rallye pro chlapy a děti si taky dělejte jak chcete, ale roďte ve stoje

Jediná dámská posádka dokázala dojet do cíle jednoho z nejnáročnějších závodů na světě a u toho šířit osvětu za lepší porody

LENKA GRAF jako první Češka vystoupila na reprezentativním adventním koncertě v Drážďanech s věhlasným sborem Dresdner Kreuzchor

Koncert se konal na vyprodaném stadionu pro 28 tisíc diváků i přes nepřízeň počasí. Ani déšť a silný vítr, který pořadatelé...

Vasilův Rubáš zahraje v pražském klubu Rock Café

Známá kapela je na scéně v plné síle. Tentokrát folk-reggae-punkové duo Vasilův Rubáš zahraje v pondělí 18. prosince od 20:00 hod...

Vydejte se za kouzelnou atmosférou Vánoc na nejkrásnější adventní trhy nejen v Česku!

Svařák, řemeslné výrobky a bohatě nazdobené vánoční stromečky. To jsou jen některé z mála symbolů nejkrásnějšího období v roce -...

Slavný Glenn Miller Orchestra přijede swingovat do Česka

Glenn Miller Orchestra, jeden z nejznámějších swingových orchestrů na světě, se po čtyřech letech vrací do Česka. Proslulé...

Ice Arena Kateřinky v plném provozu. Oslaví mezinárodní den bruslení dnem otevřených dveří

Ice Arena Kateřinky vstoupila do ostrého provozu. Nejnovější ledová aréna v Praze, která zahájila provoz na přelomu léta a...

Poslední hostina začíná, děsivý Den díkůvzdání se blíží

Dlouho očekávaný horor Eliho Rotha Den díkůvzdání s Patrikem Dempseym v hlavní roli vstoupí do kin ještě tento rok. Žádné klišé o...

Vidlák bůůk chce zaujmout venkovem i divnoslovy

Začínající spisovatelka Nela Kyselová z Rybníčku u Pelhřimova pokřtila v pátek třináctého svoji prvotinu s názvem Vidlák bůůk....

další zprávy