Dobojováno

Příběh první - Magda

„Tak a je to konečně tady,“ řekla si v duchu Magda. „Dnes jsem oficiálně dala klíče od bytu Jardovi. Ne, že by je už dávnějc neměl, ale dnes je to oficiálně. Ode dneška u mě už Jarda bydlí se vším všudy. Má u mě všechny svoje věci a je jen můj a můj a můj. Konečně.“ Je to už skoro dva roky, co jsem ho prvně uviděla. Pracuji jako sekretářka v konstruktérské firmě a jednou za měsíc k nám rozvážková služba vozí hromadu papírů a kancelářských potřeb přímo z velkoskladu. Vždycky jezdil pan Šustr, takový morous nepříjemný, ale jednoho dne se objevil „ON“. Vysoký, černovlasý, modré uhrančivé oči a odzbrojující úsměv. Jarda. Táhlo mu na padesát, ale to by mu nikdo nehádal. Jarda byl pro mě jako zázrak z nebes. Je mi čtyřicet pět a jsem už delší dobu rozvedená, děti jsou z domu a marně sháním chlapa. Všichni se asi propadli pod zem. Nikde žádný. Byla jsem zoufalá, že už do konce života zůstanu sama. Toho osudného dne vešel Jarda zničehonic do mé kanceláře. Měla jsem zrovna na monitoru otevřený mail s hambatými mužskými, který mi vtipně pod názvem „Nové recepty s klobáskami,“ poslala úchylná kamarádka. Jarda měl plnou náruč krabic a rychle se mi omlouval, že nezaklepal, protože jaksi neměl čím, že se snažil aspoň loktem, ale asi to nebylo moc slyšet. Mužské akty samozřejmě na monitoru zahlídl a šibalsky na mě zamrkal. Zčervenala jsem. Převzala jsem od něho zboží a on odjel. Do konce směny už se mnou nebyla řeč. Úplně mě uhranul. Doufala jsem, že za měsíc přijede opět on. Byl to jeden z nejdelších měsíců a přitom to byl únor. A on přijel. Tentokrát zaklepal opravdu hlasitě a při vstupu do kanceláře se začal smát. „Vy jste přestěhovala kancelář? Jak taktické,“ zareagoval na můj otočený monitor tak, aby na něj nebylo vidět už od dveří. „Druhý takový trapas bych už nepřežila,“ přiznala jsem se. „Ale prosím vás, vždyť je to lidské.“ To mi znělo tak mile, že jsem na něho vybalila, že to bylo od kamarádky, která mě takto provokuje, protože už dlouho nemám chlapa. „Taková pěkná slečna a je sama? Na vás přece musí chlapi letět,“ polichotil mi a v lichotkách pokračoval dalších deset minut než mu zazvonil mobil. „Už musím,“ řekl při pohledu na displej. „Ale zase přijdu.“ No v to doufám, řekla jsem si v duchu. A čekala jsem další měsíc. Březen byl nekonečný. Když přijel potřetí, bylo to těsně před koncem mé pracovní doby. A protože viděl, že už mám sbaleno, tak se zeptal jestli nechci svést. V duchu jsem si řekla, že teď nebo nikdy a nahlas mu odpověděla, že svést bych se ráda nechala a nejen autem. Pochopil a řekl, že už jsme ten den poslední firma do které jel a odveze mě rád. No neodvezl mě rovnou domů, ale do jedné zapadlé hospůdky na konci města. Čas příjemně utíkal. Ukázalo se, že je nejen hezký, ale i vtipný. Chlap, po kterém by šáhla každá ženská. Vydrželi jsme až do zavíračky a pak mě odvezl domů, ale nedali jsme si ani pusu na rozloučenou. Tak zase nic, řekla jsem si smutně, asi se mu nelíbím. No co nadělám, odjel vzorně domů, asi tam na něj někdo čeká. Jenže druhý den ráno – SMS. Neznámé číslo, ale protože tam bylo napsáno: „včerejší odpoledne bylo fajn,“ bylo jasné, kdo mi píše. No jo! Vždyť mám mobil na vizitce, kterou si u mě bral hned při první návštěvě. Dnes už nevím, o čem jsme si skoro celý den psali, ale závěr byl, že by mě chtěl opět pozvat na schůzku. Souhlasila jsem. Sešli jsme se asi po týdnu. Na světě není nic jednoduchého a tak se během večera přiznal, že ženatý sice není, ale taky není sám. Bydlí u přítelkyně. No aspoň byl upřímný. Jmenuje se Eva a už jsou spolu dlouho a neklape jim to a takové ty kecy, co říkají všichni nevěrní. Měla jsem trochu výčitky, ale když není ženatý, tak to třeba nebude tak vážné. Já byla sama a chlapa jsem už fakt potřebovala, tak proč jednou nechytit šanci za pačesy. Chtěla jsem věřit, že jim to neklape, tak jsem uvěřila. Schůzky pokračovaly, vždy jen posezení po hospůdkách v okolí města. Ale přibyly polibky, držení za ruku a šmajchlování v autě před barákem. Napětí stoupalo, až jednoho dne jsme skončili u mě doma. Nezůstal až do rána, ale za tu dobu, co byl u mě, jsme stihli dvakrát to, co mi už tak dlouho chybělo. Sex ve dvou. Ten pro jednoho jsem občas z totální nouze prováděla, ale chlap je chlap. V dalším období ubyly schůzky po restauracích, chodili jsme rovnou ke mně domů. Bylo to už víc než rok, co jsme se znali a mi to jednou nedalo a nadhodila jsem řeč o Evě. Že mi je divné, že si ještě ničeho nevšimla a navrhla jsem, že jestli s ní zůstává jen kvůli tomu, že nemá kde jít, tak ať se přestěhuje ke mě. Abych udělala gesto, dala jsem mu klíče od bytu. Vzal si klíče i čas na rozmyšlenou. A další měsíc se nic nedělo. Přišel, když se mu to hodilo a stejně tak odcházel, ale mi to ke štěstí stačilo. Nebyla jsem sama a jeho přítomnosti jsem si opravdu užívala. Měl vždycky dobrou náladu. No určitě míval někdy i špatnou, ale s tou za mnou nechodil. Blížily se prázdniny a tak jsem navrhla nějakou společnou dovolenou. Vypadal dost překvapeně, ale nakonec souhlasil, že bychom na pár dní možná někam zajet mohli. Ale ať nepočítám s mořem. Až později mi došlo, že kvůli tomu, aby to Eva nepoznala podle opálení. Objednal prodloužený víkendový pobyt v lázních Luhačovice. Strašně jsem se těšila. Dojeli jsme do lázní za strašného lijáku. Jarda šel na recepci sám, protože já jsem odmítla vystoupit, dokud Jarda nezjistí, v kterém pavilónu bydlíme a nebude mít klíče od pokoje v ruce. Jarda se vrátil po více než půlhodině. Sedl si do auta a zkroušeně se mi přiznal, že si nevšiml na poukaze dovětku, že rezervaci je třeba dva dny předem ještě potvrdit. „Co to znamená konkrétně?“ vyhrkla jsem. „Neboj broučku, ubytování máme, jen nebude tak luxusní. A taky nebudou masáže, ale já ti miláčku udělám masáž, jakou si žádný masér nemůže dovolit,“ sliboval se šibalským zamrkáním. Oblil mě pot a tupě jsem ho následovala do jakéhosi podkrovního pokoje, který sloužil spíše jako skladiště. V pokoji jsme měli troje poschoďovky, které jsme společnými silami přirazili k sobě a vytvořili něco jako společnou postel, i s nebesy. Možná jsem měla být naštvaná nebo zklamaná, ale já si lehla na postel a rozesmála se. Připomnělo mi to mládí, kdy se milovalo a spalo kdekoliv a kdykoliv. Celé čtyři dny jsme se vodili za ruce po kolonádě, zašli se projít k přehradě. Cukrovali jsme od rána do večera a pak od večera do rána. Byla jsem v sedmém nebi. Takhle už to chci až do konce života a jestli mi v tom brání Eva, musím s tím něco udělat. Po příjezdu domů zase na pár dní zmizel. Zpátky k Evě, kam jinam. Rozhodla jsem se vzít osud do svých rukou a Evě jsem napsala anonymní dopis. Bylo to ponižující a trapné, ale já musela něco udělat. Musela jsem o své štěstí trochu zabojovat, když byl Jarda tak nerozhodný. Brzy se mi dostalo odpovědi v podobě rozčíleného Jardy. Eva si nenechala dopis pro sebe a na Jardu vystartovala. Samozřejmě o ničem neměla ani páru. Jarda mi řekl, že nechápe proč jsem to udělala, že měl v plánu to vyřešit sám. Jenže už to řešil více než rok a já už ho chtěla jen pro sebe. Chlapi se nikdy nerozhodnou sami, to si jen bláhově myslí. Vždycky rozhodují ženy. A Eva se rozhodla, že ho vyhodí. Hurá! V to jsem doufala. Konečně se věci pohnou. Neodstěhoval se zrovna ze dne na den, ale postupně si ke mně nanosil své věci. A dnes je ten den, kdy oficiálně u mě začal bydlet. Zase se po dlouhé době na mě usmálo štěstí. Jarda je jen můj. Nemusím už mít špatné svědomí. Čeká nás krásná budoucnost. Asi po týdnu společného bydlení musel Jarda na školení, ale jenom na dva dny. Potom se vrátí ke mně domů. Ke mně domů, krásně to zní. Už aby byly ty dva dny za mnou. Máme v plánu udělat si něco jako líbánky. Oba si bereme na týden dovolenou a budeme doma, ale jen doma a nevylezeme z postele. Musím udělat velký nákup, abychom nemuseli ani do obchodu ani nikam. Asi i vypneme zvonek, ať nás nikdo neruší. První den se vlekl. V práci jsem zírala celou směnu na hodiny a tlačila očima ručičky, ať se otáčí rychleji. Ještě že mi Jarda poslal pár esemesek. Hned byl den o fous veselejší. Další den ráno mě vzbudil zvonek u dveří. Otevřu dveře a tam nějaká cizí paní drží v ruce nějaké oblečení a klíčky od auta. „Vy jste paní Magda Pokorná?“ zeptala se neznámá. „No ano, jsem a kdo jste vy?“ zeptala jsem se nechápavě. „Ono je to celkem jedno, kdo jsem, ale abyste neřekla, já jsem Jana. Přišla jsem vám říct, že u mě doma Jarda dneska v noci dostal infarkt. Umřel. Tady vám vracím klíčky od auta a nějaké jeho oblečení, které u mě měl. A položila přede mě hromádku oblečení. Jen tak mimoděk mi padl zrak na košili, kterou jsem mu koupila kdysi na vánoce a když jsem se ho na ní nedávno ptala, tak tvrdil, že ji nechtíc roztrhal. „Tak upřímnou soustrast,“ řekla ještě Jana a zmizela. Stála jsem ve dveřích, začala jsem se příšerně smát a do toho se mi koulely po tváři slzy zoufalství.

Čtěte dále

Ostravští basketbalisté ve čtvrtfinále vedou 2:1, podruhé porazili Opavu

Ostravští basketbalisté podruhé za sebou ve čtvrtfinále ligového play off zaskočili obhájce titulu Opavu a po dnešní domácí výhře...

Rekordní počet běžců letos dokončilo Londýnský maraton, bylo jich přes 53 tisíc

Londýnský maraton dokončilo v neděli přes 53 tisíc běžců, nejvíce v historii závodu, oznámili dnes pořadatelé. Na trať dlouhou...

Festival Antonína Dvořáka Příbram chystá velkolepé hudební zážitky

25. dubna začíná velkolepým koncertem v příbramském divadle Antonína Dvořáka již 55. ročník Hudebního festivalu Antonína Dvořáka...

Městská knihovna v Praze hledá nového ředitele či ředitelku

Praha vypsala výběrové řízení na ředitele či ředitelku městské knihovny (MKP). Dnes to schválili radní města. Současný ředitel...

Český tým kuchařů uspěl na kulinářské olympiádě. Dosáhl na stříbrné pásmo medailí

Mezi kuchařskými týmy, které v únoru soupeřily na Kulinářské olympiádě IKA v západním Německu, se Češi neztratili a podařilo se...

Usedne Martin Šonka i do Kašparova Blériotu?

Pro naprostou většinu návštěvníků leteckých dnů je vždy vrcholem ukázek předvedení různých variací letecké akrobacie. Ta...

Divák jako spoluautor představení LIMINIMIL

Divák jako spoluautor představení o každodenních liminálních stavech. Studující KALD vás zavedou na jeviště i do prostor okolo...

Kultura pod hvězdami rozjíždí svůj zatím největší 13. ročník plný hvězd!

V květnu odstartuje léto plné kultury a zábavy. Nejen muzikálové tituly se objeví v celkem 22 městech a zavítají i na Slovensko....

Aviatická pouť se blíží

Již dvaatřicátý ročník tradiční Aviatické pouti proběhne o víkendu 1. a 2. června 2024 na pardubickém letišti.

Český lev odtajnil nominace, nejvíce bodovaly filmy Bratři a Úsvit

Česká filmová a televizní akademie (ČFTA) dnes představila nominace pro 31. ročník výročních cen Český lev. Akademici vybírali v...

Recenze: Místo, kde chcete oslavu dopřát dětem i sobě!

Rozzářené oči, dětský smích a radost. Přesně tak by měla vypadat narozeninová oslava každého potomka. A jak nejlépe prožít a...

Film Superžena se představuje v novém traileru

Už 29. února vstupuje do kin celovečerní film Superžena režisérky Evy Toulové. Romantický snímek o tom, jaké musejí být dnešní...

"Porodní rallye" Olgy Lounové a Lilii Khousnoutdinové slaví velký úspěch a vysílá jasný vzkaz ženám - zvládnete cokoliv, klidně i rallye pro chlapy a děti si taky dělejte jak chcete, ale roďte ve stoje

Jediná dámská posádka dokázala dojet do cíle jednoho z nejnáročnějších závodů na světě a u toho šířit osvětu za lepší porody

LENKA GRAF jako první Češka vystoupila na reprezentativním adventním koncertě v Drážďanech s věhlasným sborem Dresdner Kreuzchor

Koncert se konal na vyprodaném stadionu pro 28 tisíc diváků i přes nepřízeň počasí. Ani déšť a silný vítr, který pořadatelé...

Vasilův Rubáš zahraje v pražském klubu Rock Café

Známá kapela je na scéně v plné síle. Tentokrát folk-reggae-punkové duo Vasilův Rubáš zahraje v pondělí 18. prosince od 20:00 hod...

Vydejte se za kouzelnou atmosférou Vánoc na nejkrásnější adventní trhy nejen v Česku!

Svařák, řemeslné výrobky a bohatě nazdobené vánoční stromečky. To jsou jen některé z mála symbolů nejkrásnějšího období v roce -...

Slavný Glenn Miller Orchestra přijede swingovat do Česka

Glenn Miller Orchestra, jeden z nejznámějších swingových orchestrů na světě, se po čtyřech letech vrací do Česka. Proslulé...

Ice Arena Kateřinky v plném provozu. Oslaví mezinárodní den bruslení dnem otevřených dveří

Ice Arena Kateřinky vstoupila do ostrého provozu. Nejnovější ledová aréna v Praze, která zahájila provoz na přelomu léta a...

Poslední hostina začíná, děsivý Den díkůvzdání se blíží

Dlouho očekávaný horor Eliho Rotha Den díkůvzdání s Patrikem Dempseym v hlavní roli vstoupí do kin ještě tento rok. Žádné klišé o...

Vidlák bůůk chce zaujmout venkovem i divnoslovy

Začínající spisovatelka Nela Kyselová z Rybníčku u Pelhřimova pokřtila v pátek třináctého svoji prvotinu s názvem Vidlák bůůk....

další zprávy