361 minut

361 minut

Na stole leží vypnutý telefon, sklenice vody, hodinky a dvě jablka. Je sobotní ráno, přesně osm hodin a šest minut. Do cíle mi zbývá 27 000 znaků. Mám před sebou tisíce malých kroků – tisíce snad správně položených slov. Určitě klopýtnu, ale slibuji, že doběhnu.

Zadal jsem do Google „Story about“ (jiné slovní spojení mě nenapadlo) a zkusil štěstí. První tři slova budou hlavní osou příběhu.

Výsledek právě teď určil téma povídky: O kouzlech, o Bohu, o motivaci.

Zvýšil se mi tep a neurony mezi mými mozkovými buňkami zmateně pobíhají, hledajíce smysluplné spojení mezi těmito třemi slovy.

8:24 – píšu 0 hodin 18 minut Sleduji stěnu před sebou a pomalu se mi na ní kreslí obrysy budoucího příběhu. Nevyprávím ho jen vám, ale i sobě. Sám netuším, kam nás fantazie zavede. Pouštím otěže, jedeme ...

Z prázdné krabice bylo vytaženo osm hrdliček a bílý králík. Sálem malého venkovského kina zní potlesk. Žádné nadšené ovace, ospalé nárazy dlaně o dlaň – projev slušnosti a možná i soucitu. Vyjádření úlevy, že představení skončilo. Sál dávno kinem není, a tomuhle zchátralému místu se tak říká už pouze ze zvyku. Z nápisu KINO zbývá nad vchodem jen zešikma zavěšené O. Další písmena odnesl někam čas. Na fasádě po nich zůstaly jen sluncem vybělené obrysy. Naposledy se tu promítalo před dvaceti lety a teď se zde pořádají obecní schůze, hasičské bály a zahrádkářské soutěže. Vylité pivo tvoří na zpuchřelých parketách výrazné mapy. Tmavší okraje velkých skvrn vykreslují hranice. Republika Beznaděj. Vzduch čpí kouřem a do špinavých oken naráží mouchy. Chtějí ven. Uletět z tohohle marností nakaženého místa. Emil tyhle sály dobře zná. Za dvě desítky let navštívil podobných míst nespočet. Pokaždé trochu jiné, přesto stejné. Budovy i charaktery. Obecní šablony. Zbytečné prostory vzniklé o sobotních povinných brigádách. Socialistický závazek. Místo, kde se v pracovní době nekonečně dlouho schůzovalo o nízké produktivitě práce. Když poprvé začal s kouzly, bylo mu šestnáct. Ten svět ho uhranul. Chvíle mystifikace, zručnosti a tajemství. Poznal svět, kde se neuvěřitelné stávalo skutečností. Prvním veřejně předvedeným kouzlem byl zázračný papír. Na školní besídce na malé kousky roztrhal noviny, aby na konci triku byly opět v celku a neporušené. Stačí vám k tomu dvoje stejné noviny, tuba bílé lepicí pasty a šikovné ruce. Emil s velkou chutí před soudruhem ředitelem na malé kousky trhal Rudé právo, i s jeho prohlášeními o úspěších socialismu. Rozcupoval tu propagandu před zraky celého učitelského sboru i přítomným předsedou národního výboru. Sklidil za to dokonce potlesk a jako bonus i obdiv spolužáků. V té době poslouchal Hutku i Kryla a snil o magické truhle, ve které by nechal zmizet ředitele i s jeho komunistickou minulostí a slibovanou zářnou budoucností. Trvalo to jen pár měsíců, na Letné se zazpívalo Ach synku, synku, zazvonilo se klíči a ředitel opravdu ze školy nadobro zmizel, spolu se všemi Husákovými portréty. Kouzlo? Zázrak? Emil se své zálibě věnoval dál i na vysoké škole. Studoval v Praze. Bydlel u babičky, o kterou se staral, a po nocích se učil. Když si zvykl na školu a množství látky, znovu našel čas na triky a magii. U intelektuálně naladěných spolužáků ale jeho zájem vyvolával posměch, zato u spolužaček doslova opovržení. Občas vyčaroval dívkám růži z papíru, ale žádnou neokouzlil. Všechny daly přednost motorce, letnímu kinu nebo koupališti. Emil dokázal z prázdné ruky vyčarovat korunu, ale na to, aby mohl vzít dívku do kina nebo restaurace, na to neměl. Ani peníze. Ani odvahu. Každý den pilně cvičil. Studoval nejnovější triky a stále snil o velkém představení. O tom, jak předvede trik, který ještě nikdo neukázal. Snil o životě který bude a zapomínal na ten, který právě žil. Po škole nastoupil jako mistr do výroby polovodičových zařízení. Dohlíží na pracovní postupy, kompletuje dokumentaci a místo socialistické propagandy poslouchá o všemocné ruce volného trhu. Víkendy ale patří kouzlení. Po vesnicích předvádí své triky, ale honorář často ani nepokryje náklady na dopravu. Rok za rokem se jeho zájem o magii pomalu ztrácí pod nánosem zklamání. Babička zemřela, když bylo Emilovi skoro čtyřicet. Kostkované flanelové košile si poprvé žehlí sám. Konečně musí dospět. U mužů je cesta k dospělosti běh na dlouhou trať – pomalým tempem. Někteří si ale ani neuvědomují, že běhají na oválu, ze kterého někdo odnesl pásku s nápisem cíl. Emil je podivín. Své úkoly v zaměstnání plní dobře, ale s nikým moc nemluví a po práci vždy spěchá domů. V malém bytě, který získal po zesnulé babičce, má své magické království. Žije tu sám. Žádná žena nikdy nenašla chuť spojit svůj život s Emilem. Jedinými společníky jsou mu králík Max a dvě bílé hrdličky. Ještě vlastní asi desítku skládacích hrdliček z bílého plastu, vycpanou kopii Maxe a věrnou gumovou kopii hada. Malý sál se pomalu vyprazdňuje a v zákulisí si Emil balí plyšového i živého Maxe. Dříve si myslel, že každé představení, každá zkušenost, bude stupínkem, kterým se přiblíží ke svému snu. Věřil, že každé představení je krokem za slávou, úspěchem a penězi. Teprve před dvěma lety si ale všiml, že jeho stupně úspěchu jsou eskalátory, které ho pomalu a jistě odnáší stále níž. Nepolevuje, bojuje, kráčí vzhůru, ale klesá. 9:17 – 1 hodina 11 minut Hrdina povídky ožil. Konec příběhu je ještě v nedohlednu, ale alespoň už víme, kdo se na tu cestu k cíli vydal. Emil je typickým příkladem špatně zvoleného hrdiny. Ženy nezaujme a mužům je lhostejný. Možná takové muže znáte? Lepí si modely, sbírají pivní etikety, píší povídky, chodí rybařit nebo leští své auto. Pevně střeží své malé světy, do kterých nikoho nepustí. Někteří jsou i ženatí, plní sociální konvence, navštěvují rodinné oslavy, dokonce mají i přátele. V duchu jsou ale stále ve svém mikrosvětě. Má smysl takového muže z jeho světa zachraňovat? Není náhodou šťastný? Máme tahat rybku z akvária jen proto, že je mokrá a mohla by se utopit? Emil spokojeně nevypadá, a tak mu do jeho světa přinesu trochu bouře. Emil uložil do kufru poslední rekvizity, rozhlédl se po prázdné šatně a uslyšel za sebou ženský hlas. „Vždycky jste při představení takhle smutný?“ Otočil se a spatřil asi čtyřicetiletou ženu v pleteném svetříku, tmavých kalhotách a zablácených botách. Všimla si, že si ji Emil krátce prohlédl, a malinko zčervenala. Světlé vlasy má staženy do střapatého drdolu, okolo očí má drobné vrásky a na tváři nesmělý úsměv. „Nejsem smutný,“ povídá Emil a snaží se se sklopeným zrakem ženu obejít. „Na shledanou.“ Emilovy oči hledají cestu k východu. „Počkejte ještě,“ důrazný hlas Emila zastavuje. „Chtěla bych vám něco ukázat.“ „Jede mi vlak,“ ztrácí svůj klid Emil, „za devatenáct minut.“ „Pradědeček byl kouzelník. Na půdě po něm zůstalo pár věcí.“ Tohle byla jediná slova, která dokázala prolomit Emilovu bariéru ostychu. Klec s Maxem položil na zem. „Emil.“ „Eva.“ Cestou přes zablácenou náves žena zopakovala svou první otázku. „Vždycky jste na jevišti takhle smutný?“ Některé otázky se jako otázky jen tváří. Zbaběle pokládáme otazník tam, kde se bojíme povědět svůj názor. Emil ale otázku jako by neslyšel, dál ve svých polobotkách přeskakuje kaluže. Přesto se na jeho ošoupaných manšestrových kalhotách objevují blátivé kapky. Rychlými kroky spěchá vpřed a v duchu přemýšlí o obsahu na půdě umístěné skříně. Kouzla ze začátku minulého století ho vždy fascinovala. Některé nebezpečné úniky nejsou dodnes objasněny. Každé představení bylo živé, jedinečné a neopakovatelné. Žádné televizní triky, žádná složitá technika. Ryzí manipulace s myslí diváka. Často na hranici skutečného rizika. Dnes ale lidé kouzelníkům nevěří – často totiž nevěří ani sami sobě. Stavení na konci obce bylo zanedbané. Pokleslý hřeben střechy, chybějící střešní tašky, vlhká omítka a rezavý plot. Krásná zahrádka plná bylinek a rozkvetlých květin. Domu chybí mužská ruka, napadlo Emila. Eva si všimla jeho pohledu. „Dům budu prodávat,“ říkala skoro omluvně. „Nestačím na to. Když dospěla dcera, muž mě opustil.“ „To je mi líto.“ Potom tiše dodal: „Já děti nemám.“ Vlastně nikoho, napadlo ho. „Přitom žít na venkově byl manželův nápad. Prý kvůli dceři.“ „Není škoda prodat dům, ve kterém žili i vaši prarodiče?“ „Dcera už žije ve městě. Chtěla bych jí být blíž.“ Emil dostal lipový čaj, ale byl jako na trní. Ve světnici hlasitě tikaly kyvadlové hodiny. Na stěně visel dřevěný kříž a na širokém okenním parapetu ležela Bible. Emilovo vyznání je: inženýr ateista. K víře nikdy cestu nenašel. Jediné, co obdivuje, jsou chvíle, kdy Ježíš před zraky lidí chodí po vodní hladině. Davová manipulace, hypnóza nebo předem pečlivě připravený trik? „Na co myslíte?“ zeptala se Eva, když zahlédla, jak se Emil dlouze zamyslel při pohledu na Bibli. „Na Boží zázraky.“ Usmála se, ta odpověď ji potěšila víc, než dala znát na své tváři. Emil se v snaží upamatovat, kdy byl naposledy u nějaké ženy. Pokud se návštěva u maminky nepočítá, tak se rozvzpomenout nemůže. Ženy byly pro Emila jako komety. Objevovaly se v jeho životě jen velmi výjimečně, a když už se objevily, minuly se s ním o několik desítek tisíc kilometrů. Konečně ho Eva zavedla na půdu. Do strmých schodů stoupal těsně za ní. Její boky se vlnily. Eva na svou ženskost už skoro zapomněla. Dříve ji uměla použít, ale dnes raději své křivky zakrývá volnými svetry. Neznámého muže by do domu nepozvala. Tenhle roztomilý ňouma v kostkované košili a s plyšovým králíkem jí ale strach nenaháněl. Když ho viděla na pódiu, věděla, že to není její typ. Přesto ji něco nutilo ho oslovit. Pradědečkova minulost se k navázání kontaktu přímo nabízela. Půda voněla senem. Malými větracími okénky ve štítu pronikaly na půdu dva úzké pruhy světla. Jeden dopadl Evě na tvář a stíny zvýraznily její krásu. Ukázala na velkou skříň postavenou v tmavém koutě. „Nechám vás tu samotného. Tady je klíč.“ Slyšel, jak se na dřevěném schodišti ztrácejí její kroky. Klap klap. Klap klap. To už nejsou kroky, ale Emilovo srdce. Klíč byl rezavý a otočit s ním šlo jen těžko. 10:25 – 2 hodiny 19 minut Třetina povídky. Máme tu muže, ženu a objeví se první tajemství. Co ve skříni asi bude? Pokud kostlivec, píšeme horor. Nebo píšu sci-fi a skříň bude sloužit jako brána do minulosti? Možná tam bude jen nějaké světu neznámé kouzlo. Povídka má být i o Bohu. Bůh není, hlásá se v tomhle novém tisíciletí. Není to proto, že je zavřený právě tady? Trochu tápu a chybí mi pointa. V moderním světě ale existuje čokoláda bez obsahu kakaových bobů, sýr není vždy z mléka a místo cukru si život sladíme umělým sladidlem s neuvěřitelným chemickým názvem C14H18N2O5 – aspartam. Musí mít v téhle zdivočelé době povídka svoji pointu? Není to jen přežitek vhodný do literárního muzea?

Čtěte dále

Ostravští basketbalisté ve čtvrtfinále vedou 2:1, podruhé porazili Opavu

Ostravští basketbalisté podruhé za sebou ve čtvrtfinále ligového play off zaskočili obhájce titulu Opavu a po dnešní domácí výhře...

Rekordní počet běžců letos dokončilo Londýnský maraton, bylo jich přes 53 tisíc

Londýnský maraton dokončilo v neděli přes 53 tisíc běžců, nejvíce v historii závodu, oznámili dnes pořadatelé. Na trať dlouhou...

Festival Antonína Dvořáka Příbram chystá velkolepé hudební zážitky

25. dubna začíná velkolepým koncertem v příbramském divadle Antonína Dvořáka již 55. ročník Hudebního festivalu Antonína Dvořáka...

Městská knihovna v Praze hledá nového ředitele či ředitelku

Praha vypsala výběrové řízení na ředitele či ředitelku městské knihovny (MKP). Dnes to schválili radní města. Současný ředitel...

Český tým kuchařů uspěl na kulinářské olympiádě. Dosáhl na stříbrné pásmo medailí

Mezi kuchařskými týmy, které v únoru soupeřily na Kulinářské olympiádě IKA v západním Německu, se Češi neztratili a podařilo se...

Usedne Martin Šonka i do Kašparova Blériotu?

Pro naprostou většinu návštěvníků leteckých dnů je vždy vrcholem ukázek předvedení různých variací letecké akrobacie. Ta...

Divák jako spoluautor představení LIMINIMIL

Divák jako spoluautor představení o každodenních liminálních stavech. Studující KALD vás zavedou na jeviště i do prostor okolo...

Kultura pod hvězdami rozjíždí svůj zatím největší 13. ročník plný hvězd!

V květnu odstartuje léto plné kultury a zábavy. Nejen muzikálové tituly se objeví v celkem 22 městech a zavítají i na Slovensko....

Aviatická pouť se blíží

Již dvaatřicátý ročník tradiční Aviatické pouti proběhne o víkendu 1. a 2. června 2024 na pardubickém letišti.

Český lev odtajnil nominace, nejvíce bodovaly filmy Bratři a Úsvit

Česká filmová a televizní akademie (ČFTA) dnes představila nominace pro 31. ročník výročních cen Český lev. Akademici vybírali v...

Recenze: Místo, kde chcete oslavu dopřát dětem i sobě!

Rozzářené oči, dětský smích a radost. Přesně tak by měla vypadat narozeninová oslava každého potomka. A jak nejlépe prožít a...

Film Superžena se představuje v novém traileru

Už 29. února vstupuje do kin celovečerní film Superžena režisérky Evy Toulové. Romantický snímek o tom, jaké musejí být dnešní...

"Porodní rallye" Olgy Lounové a Lilii Khousnoutdinové slaví velký úspěch a vysílá jasný vzkaz ženám - zvládnete cokoliv, klidně i rallye pro chlapy a děti si taky dělejte jak chcete, ale roďte ve stoje

Jediná dámská posádka dokázala dojet do cíle jednoho z nejnáročnějších závodů na světě a u toho šířit osvětu za lepší porody

LENKA GRAF jako první Češka vystoupila na reprezentativním adventním koncertě v Drážďanech s věhlasným sborem Dresdner Kreuzchor

Koncert se konal na vyprodaném stadionu pro 28 tisíc diváků i přes nepřízeň počasí. Ani déšť a silný vítr, který pořadatelé...

Vasilův Rubáš zahraje v pražském klubu Rock Café

Známá kapela je na scéně v plné síle. Tentokrát folk-reggae-punkové duo Vasilův Rubáš zahraje v pondělí 18. prosince od 20:00 hod...

Vydejte se za kouzelnou atmosférou Vánoc na nejkrásnější adventní trhy nejen v Česku!

Svařák, řemeslné výrobky a bohatě nazdobené vánoční stromečky. To jsou jen některé z mála symbolů nejkrásnějšího období v roce -...

Slavný Glenn Miller Orchestra přijede swingovat do Česka

Glenn Miller Orchestra, jeden z nejznámějších swingových orchestrů na světě, se po čtyřech letech vrací do Česka. Proslulé...

Ice Arena Kateřinky v plném provozu. Oslaví mezinárodní den bruslení dnem otevřených dveří

Ice Arena Kateřinky vstoupila do ostrého provozu. Nejnovější ledová aréna v Praze, která zahájila provoz na přelomu léta a...

Poslední hostina začíná, děsivý Den díkůvzdání se blíží

Dlouho očekávaný horor Eliho Rotha Den díkůvzdání s Patrikem Dempseym v hlavní roli vstoupí do kin ještě tento rok. Žádné klišé o...

Vidlák bůůk chce zaujmout venkovem i divnoslovy

Začínající spisovatelka Nela Kyselová z Rybníčku u Pelhřimova pokřtila v pátek třináctého svoji prvotinu s názvem Vidlák bůůk....

další zprávy