Levicový intelektuál je schopen všeho

V. K. o G. G.

Případ Günter Grass pokračoval i minulý týden. Nejvýznamnějším tuzemským příspěvkem do diskuse byl článek prezidenta Václava Klause, který vyšel 23. 8. v Lidových novinách.

Prezident Klaus se nejprve vyjadřuje k tomu, k čemu se vyjadřovat nechce. Tedy ke Grassovým uměleckým kvalitám a k oprávněnosti velkých literárních cen. Vzápětí se přihlásí k obdivu ke Grassovým vrcholným prózám, k Plechovému bubínku a Kočce a myši. Nelze mít pochyb, že ony knihy na rozdíl od většiny českých vrcholných politiků skutečně zná.
Následuje pasáž, v níž prezident Klaus promýšlí tehdejší okolnosti Grassova osudového kroku (vstup do Waffen SS) a dochází k názoru, že o věci je „dnes téměř zbytečné diskutovat". Zajímavý je přitom prezidentův pokus nějak přece jen „strukturovat" tehdejší poměry nacistického Německa a zvážit možnosti vzdoru, které věru nebyly příliš velké. Tímto směrem tedy prezident svou úvahu vést nechce, protože cítí, že by se dostal na půdu ryzího fantazírování. Tam se přece jen ocitne, když starému Grassovi nabízí východisko podle svého gusta: měl prý říct, že tehdy chtěl pomoci „Vaterlandu", který byl v nebezpečí. Bylo by zajímavé zjistit, co by na takovou radu řekl sám Grass. Ale o to prezidentovi skutečně asi nejde. Za mnohem důležitější totiž považuje otázku, „proč se Günter Grass rozhodl pro zveřejnění tehdejšího jednání až teď". Tedy proč s tím vůbec otravuje? V tomto směru se prezident Klaus cítí ve svých úvahách mnohem jistější, neboť je to jaksi jeho pevná parketa, ba středobod myšlenkového světa. Základem je osvojení definice „levicového intelektuála", jímž Grass nepochybně je. Definice Güntera Grasse zní „levicový intelektuál" a od ní se odvíjí vše ostatní. Nepohlíží na něho tedy jako na člověka, který prožil skoro celý život v „extrémním dvacátém století", nikoli jako na spisovatele, který se různě angažoval, v něčem se mýlil, v něčem měl snad i pravdu, někdy byl sympatický a v jiném nesympatický. Nikoli, to všechno jde stranou před magickou silou dvou slov: levicový a intelektuál. V nich je obsaženo všechno. Proto také, když Václav Klaus definování Grasse uzavřel (stalo se tak pro jeho „karatelské postoje v různých chvílích minulých desetiletí"), už se o něho nezajímal, nečetl ho; česky by ani nemohl, když Grass nesměl - levicový nelevicový - za normalizace vycházet. Dlouhodobý výzkum Václava Klause na téma levicových intelektuálů je rozsáhlý, v zásadě lze ale říci, že se neobejde bez dvou základních slov: „pýcha" a „nadřazenost". K oběma vlastnostem se pak u Grasse přidává pud exhibicionistický, „který zkouší, co všechno s námi a před námi může udělat". Grass se tedy dle našeho prezidenta přiznal, protože jako levicový intelektuál má sklony k pyšnému exhibicionismu, zato kdyby byl pravicový neintelektuál, asi by skromně mlčel. Lze se obávat, že by to asi ani nikoho nezajímalo.
Je to zamotané, však také prezident na závěr připouští, že to mohlo být i jinak a že si Grass asi potřeboval na konec života „vyčistit stůl (či svědomí)". A tak to asi bude.

Čtěte dále

další zprávy