Ruský socialismus s porcelánovou tváří

26.10. 12:00 | Autor: ČTK

V dobách, kdy rudé prapory se srpy a kladivy vlály nad šestinou zemské souše, chrlily sovětské porcelánky nejen bysty, vázy a talíře s vyobrazením sovětských vůdců, kosmonautů a úderníků.

Soška baletky Galiny Ulanovové v póze umírající labutě bývala - a mnohdy dodnes zůstává - součástí příbytků řadových občanů. Skoro tři stovky artefaků ze sbírek amerického sběratele ruského původu nyní v Moskvě předvádějí "socialismus s porcelánovou tváří". A v jemné glazuře "Chlapec ukazuje pohraničníkům, kde se skrývá špión".

Jurij Trajsman, za oceánem psaný Traisman, už v ruské metropoli ze své sbírky ukázal díla nekonformních sovětských umělců. Teď po "zakázaném umění" přišlo na řadu i umění oficiální. Porcelánu neodolali ani takoví sovětští umělci jako sochařka Věra Muchinová, jejíž sousoší dělníka a kolchoznice vítalo návštěvníky moskevského výstaviště VDNCH i diváky sovětských filmů.

Pozornosti není nikdy dost. Drobné dekorativní předměty obvykle trpí tím, že ve vitríně vypadají jako ve starožitnictví. Naštěstí v budově Puškinova státního muzea výtvarných umění má každá figurka prostor hodný velkého umění. "Porcelán prvního porevolučního desetiletí představuje jednu z nejlepších stránek ruské kultury 20. století," tvrdí také kurátoři výstavy o "vzácných příkladech vtělení grandiózních událostí a idejí do užitkového materiálu". Z původně carských manufaktur vycházely sošky s příznačnými názvy "Delegátka", "Dělnice pronáší řeč", "Jízdní hlídka" či "Na stráži kolchozního pole".

Ale Natalja Daňková, Marija Cholodná a další tvořily i kompozice mileneckých dvojic, dívek hrající si s míčem či psem, scének s manikúrou či telefonem, maminek zápolící na procházce s dvojčaty či rovnající nemluvně v kočárku. A to i v 50. letech, vnímaných jako diktát "socialistického realismu" v umění na východ od Labe. Doba si ale žádala vystřídat vzpomínky na válečné utrpení oslavou drobných životních radostí.

ČTĚTE TAKÉ: Putin kritikem. Poradil umělci, jak lépe namalovat zbraň

"Námořník na rande" může budit pochyby. Že by se mořský vlk po měsících odloučení spokojil s předčítáním veršů své milované? O kousek dál je ale vidět, že se sovětské porcelánky nevyhýbaly ani aktům. Mnohé se dá vlastně vtěsnat pod nálepku stylu art deco, který se zrodil počátkem 20. století ve Francii, původně pro bohaté vrstvy, než si rychle získal širokou oblibu. Jinde ve světě však umělce zřejmě ani nenapadlo, že v porcelánu lze zachytit i debatu v uzbeckém kolchoze o návrhu ústavy či výpravu polárníka Ivana Papanina na ledové kře.

Holčička, míček a pejsek - ztělesnění bezkonfliktní idyly. Samozřejmě nechybějí ani obří vázy, darované diktátorovi Stalinovi i s jeho kníratou podobiznou. Na další váze sovětský vůdce zrovna debatuje s čínským revolucionářem Mao Ce-tungem. Nápis "Ať věčně žije sovětsko-čínské přátelství" se stal minulostí už za pár let. To se z ozdobných talířů místo Stalina usmíval Nikita Chruščov. Sovětskou minulost odrážejí i figurky středoasijských žen snímajících islámský šátek, Ukrajinců s melouny či postavičky z dalších národů SSSR. Na lavičce debatuje agronom Mičurin s titulární hlavou státu Michailem Kalininem, za porcelánovým strojem odsýpá dílo soustružníkovi, hasič zachraňuje ženu z plamenů a kolem cválají trubači První jízdní armády maršála Buďonného, než i jim odbijí čas hodiny, ozdobené dívkami se snopy.

"Jak to bývalo krásné, když jsme se měli všichni rádi," rozplývá se mladá návštěvnice Irina a povzdychává si nad dnešními poměry. Výstava nazvaná "Óda na radost" v návštěvnici zjevně probouzí stejné pocity, pro které komunistická propaganda ráda sahala po závěrečné části Beethovenovy Deváté symfonie, než se stala hymnou Evropské unie. Ale z porcelánových drobností, zobrazujících scénky ze života či stranická hesla, prosvitá i talent tvůrců. "Je to silný koktejl estetiky a ideologie, který by měli okusit i lidé obvykle se umění vyhýbající," usoudil kritik z listu Izvestija.

Český prezident Václav Klaus při návštěvě Ruska hovořil i o tom, že by v Česku rád viděl výstavu z pokladů moskevského Kremlu. Možná by stálo za to ukázat i Trajsmanovy poklady. "Teď sbírám něco jiného. Neřeknu co, ale je to taky sovětské," nechal se slyšet sběratel, který pro porcelánovou sbírku míní v Moskvě vytvořit vlastní muzeum.

Foto: ČTK a Lucie Pařízková

Autor: ČTK