Král odchází a jde sadem

Divadelní hra skutečně žije až na jevišti. Text je polotovar. Až bude Odcházení inscenováno, půjde o trochu jiné dílo. Tady v textu je autor definitivní.

Ten, kdo se o Havla zajímal už třeba před dvaceti lety, je koneckonců zvyklý na to, že jeho hry zpravidla nejprve četl a teprve pak je mohl někde vidět. Havlovský styl, jeho používání jazyka, jeho vtip a ironie, jeho typicky důmyslná architektura motivů a situací, jeho cit pro proměnu řeči v pokleslou frázi a banalitu - to všechno jsou důvody, proč jsou Havlovy hry přitažlivé jaksi i ve stavu polotovaru. Je tu ještě další důvod k předčasné pozornosti - a ten samozřejmě vězí v autorově osobě, v jeho mimořádné situaci, lidské, politické, umělecké, která ovšem trvá už desetiletí, protože ať Havel chce nebo nechce, středem zájmu prostě bude, ať udělá cokoli.

„Odcházení" je přesně zvolený titul. Vlastně k němu jako by ani nebylo co dodat. Nikoli odchod, nýbrž stav, který probíhá, nezavršil se, ale během něj se ztrácí a rozpouští status, který tu byl předtím. Vsadil bych se, že název měl autor vymyšlený ještě dřív, než tušil, jakým směrem při psaní vůbec vykročí. Ono „odcházení" totiž muselo před několika lety, v čase končícího Havlova prezidentství a v čase následujícím, představovat tak silný životní pocit, že se nutně někde projevit musel. Byl reálný a zároveň existenciální. Vystihuje dokonale Havlovu životní etapu, která určitě přinesla mnoho úlevy, ale současně i stav jakési bez-moci a elegické marnosti. Viděl, při vší vážnosti, jíž se mu stále dostávalo, že jeho svět, jeho hodnoty i zcela konkrétní věci zanikají, mizejí, odcházejí. Člověk by musel být kámen bez citu, aby jím takové poznání neotřáslo, byť je rozumem přijal a pochopil. Deprese, pocit zneuznání, snad i sebelítost jsou průvodními znaky takové životní fáze. Havel má štěstí, že je umělec a tvořivý člověk. Jeho odpovědí je dílo; nutně se v něm však muselo projevit, kdy a za jakých okolností ho psal. Hra Odcházení s osobní situací Václava Havla stojí a padá. Naštěstí je v ní dost sebeironie, která její hořkou intonaci nadzvedává a obrací v katarzi.

Unavená naděje

Odcházení připomíná Largo desolato, hru, kterou Havel napsal v roce 1984 po návratu z vězení. Obě spojuje protagonista s havlovskými rysy, ale ještě víc je to zachycení stavu životní krize. Doba o dvacet let pokročila a z Leopolda Kopřivy, rozervané naděje národa, která však není schopna najít naději v sobě samém, je stárnoucí bývalý kancléř Vilém Rieger, který musí opustit státní vilu a krásný sad. Je to přitom postava jakoby bez vlastností, unavený muž, stín něčeho snad významného, jenže vlastně není jasné čeho. Jeho tajemníci balí věci a on sám je jaksi zmatený a zaskočený, zcela soustředěný na minulost a představu, jak důležitou stopu v ní zanechal. Je ješitný a zároveň nejistý, zažívá trauma ze ztráty vlivu, ale snaží se je zamaskovat a nést s hrdostí, čímž trauma jen víc vyniká. Na kancléřovo místo už nastupuje jeho protivník, náměstek a později vicepředseda Vlastík Klein, jehož perfidní charakter těžko zapře inspiraci víc než zjevnou. Sad hodlá vykácet a postavit tam nějaký zábavní park, vilu přeměnit v erotický podnik. Riegerovi nabízí smlouvu, že by se vystěhovat nemusel, pokud by veřejně podpořil novou - Kleinovu - vládu.

Vše, nač byl Rieger zvyklý, se hroutí, mizí a rozplývá. Je obklopen suitou svých blízkých, která buď rozmnožuje jeho iluze o sobě samém, nebo se ho už chystá vyměnit. Vyniká tu obzvláště postava Riegerovy dlouholeté přítelkyně Ireny, napsaná s gustem a ironií. Pochopíme rovněž, proč autor tak trval na tom, že ji má hrát Dagmar Havlová. Věru stěží si lze představit někoho jiného.

Nad tímto soumračným dějištěm se vznášejí dva divadelní archetypy: Shakespearův král Lear, který zrazen všemi stojí uprostřed bouře a pustiny, a motiv Čechovova Višňového sadu, do nějž se zakusují zuby motorové pily. Druhým ozvláštněním je autorův hlas, který vstupuje do děje, komentuje pojetí inscenace (jež ještě samozřejmě „neexistuje") a mírně ironicky reflektuje sám sebe.

Mechanický sad

Důležitější než zápletka a postmoderní triky je ale typicky havlovsky rozehraný rej absurdna, kterým téma uchopil a celé jím obestřel: nikdo tu vlastně nekoná nic smysluplného, banality znějí na obou stranách, jsou natolik klouzavé, že mohou plynule přecházet z jedněch úst do druhých. Autorovo téma ztráty autenticity a vyprázdnění tu nalezlo svůj objekt v postavách tajemníků a poradců poradců, kteří vytvářejí jazyk současné politiky, jenž zní jako jedna velká fráze. Nikoho nezajímá, co říká ten druhý, jenž však přitom nic, co by někoho zajímat mohlo, neříká. Staré, ušlechtilé fráze Riegerovy prohrávají v konfrontaci s moderními, agresivními frázemi médií. Jejich zástupci (redaktor deníku Fuj Jack a fotograf Bob) nastoupili na místo postav, které byly v dřívějších Havlových hrách přisouzeny poněkud poklesle démonickým postavám proradných fízlů, pomocníků a úskočných filutů.

Čtenář, kterému je havlovské vidění věcí blízké a jenž je schopen rozpoznat jeho sebeironii, která se druhým může mylně jevit jako sebestřednost, se cítí v jeho hře dobře. Poznává v ní, že autor potřeboval ještě jednou, nyní tedy umělecky, vyjádřit distanci od politiky, která nastoupila po jeho odchodu, chtěl dostat na pódium témata, k nimž se kriticky vyjadřoval dlouhá léta (média, zkorumpovanost, zjalovění politiky, ničivý pragmatismus...), a zároveň provést jakousi ozdravnou vivisekci i sám na sobě. Otázka je, zda pro to nezvolil metaforu, která se nabízela až poněkud snadno, ale byla tak přitažlivá: ješitný popletený král Lear a poněkud iluzorní višňový sad, který ani nebyl jeho... Domnívám se však, že své dávné téma, jímž se stal velkým světovým dramatikem, totiž to, jak se člověka zmocňuje fráze a on sám se proměňuje v její mechanismus, uplatnil - mechanicky. Čtenáře toho na hře překvapí jen málo, postupuje v ní sice se zájmem, ale jaksi bez údivu. Je bravurně a většinou vtipně napsaná, ale jako by jí chyběl nadosobní přesah a zásah do středu věcí, kdy čtenář (divák) je stržen nelogickou logikou, kterou mu Havel ve svých dřívějších hrách odkryl. Místo toho má Odcházení spíš atmosféru silné, byť na povrchu tlumené osobní emoce. Působí proto jako hra-osobní gesto, nikoli jako hra-symbol, která by měla přesvědčivost i bez Havlova lidského kontextu, byť tak mimořádného.

Čtěte dále

Ostravští basketbalisté ve čtvrtfinále vedou 2:1, podruhé porazili Opavu

Ostravští basketbalisté podruhé za sebou ve čtvrtfinále ligového play off zaskočili obhájce titulu Opavu a po dnešní domácí výhře...

Rekordní počet běžců letos dokončilo Londýnský maraton, bylo jich přes 53 tisíc

Londýnský maraton dokončilo v neděli přes 53 tisíc běžců, nejvíce v historii závodu, oznámili dnes pořadatelé. Na trať dlouhou...

Festival Antonína Dvořáka Příbram chystá velkolepé hudební zážitky

25. dubna začíná velkolepým koncertem v příbramském divadle Antonína Dvořáka již 55. ročník Hudebního festivalu Antonína Dvořáka...

Městská knihovna v Praze hledá nového ředitele či ředitelku

Praha vypsala výběrové řízení na ředitele či ředitelku městské knihovny (MKP). Dnes to schválili radní města. Současný ředitel...

Český tým kuchařů uspěl na kulinářské olympiádě. Dosáhl na stříbrné pásmo medailí

Mezi kuchařskými týmy, které v únoru soupeřily na Kulinářské olympiádě IKA v západním Německu, se Češi neztratili a podařilo se...

Usedne Martin Šonka i do Kašparova Blériotu?

Pro naprostou většinu návštěvníků leteckých dnů je vždy vrcholem ukázek předvedení různých variací letecké akrobacie. Ta...

Divák jako spoluautor představení LIMINIMIL

Divák jako spoluautor představení o každodenních liminálních stavech. Studující KALD vás zavedou na jeviště i do prostor okolo...

Kultura pod hvězdami rozjíždí svůj zatím největší 13. ročník plný hvězd!

V květnu odstartuje léto plné kultury a zábavy. Nejen muzikálové tituly se objeví v celkem 22 městech a zavítají i na Slovensko....

Aviatická pouť se blíží

Již dvaatřicátý ročník tradiční Aviatické pouti proběhne o víkendu 1. a 2. června 2024 na pardubickém letišti.

Český lev odtajnil nominace, nejvíce bodovaly filmy Bratři a Úsvit

Česká filmová a televizní akademie (ČFTA) dnes představila nominace pro 31. ročník výročních cen Český lev. Akademici vybírali v...

Recenze: Místo, kde chcete oslavu dopřát dětem i sobě!

Rozzářené oči, dětský smích a radost. Přesně tak by měla vypadat narozeninová oslava každého potomka. A jak nejlépe prožít a...

Film Superžena se představuje v novém traileru

Už 29. února vstupuje do kin celovečerní film Superžena režisérky Evy Toulové. Romantický snímek o tom, jaké musejí být dnešní...

"Porodní rallye" Olgy Lounové a Lilii Khousnoutdinové slaví velký úspěch a vysílá jasný vzkaz ženám - zvládnete cokoliv, klidně i rallye pro chlapy a děti si taky dělejte jak chcete, ale roďte ve stoje

Jediná dámská posádka dokázala dojet do cíle jednoho z nejnáročnějších závodů na světě a u toho šířit osvětu za lepší porody

LENKA GRAF jako první Češka vystoupila na reprezentativním adventním koncertě v Drážďanech s věhlasným sborem Dresdner Kreuzchor

Koncert se konal na vyprodaném stadionu pro 28 tisíc diváků i přes nepřízeň počasí. Ani déšť a silný vítr, který pořadatelé...

Vasilův Rubáš zahraje v pražském klubu Rock Café

Známá kapela je na scéně v plné síle. Tentokrát folk-reggae-punkové duo Vasilův Rubáš zahraje v pondělí 18. prosince od 20:00 hod...

Vydejte se za kouzelnou atmosférou Vánoc na nejkrásnější adventní trhy nejen v Česku!

Svařák, řemeslné výrobky a bohatě nazdobené vánoční stromečky. To jsou jen některé z mála symbolů nejkrásnějšího období v roce -...

Slavný Glenn Miller Orchestra přijede swingovat do Česka

Glenn Miller Orchestra, jeden z nejznámějších swingových orchestrů na světě, se po čtyřech letech vrací do Česka. Proslulé...

Ice Arena Kateřinky v plném provozu. Oslaví mezinárodní den bruslení dnem otevřených dveří

Ice Arena Kateřinky vstoupila do ostrého provozu. Nejnovější ledová aréna v Praze, která zahájila provoz na přelomu léta a...

Poslední hostina začíná, děsivý Den díkůvzdání se blíží

Dlouho očekávaný horor Eliho Rotha Den díkůvzdání s Patrikem Dempseym v hlavní roli vstoupí do kin ještě tento rok. Žádné klišé o...

Vidlák bůůk chce zaujmout venkovem i divnoslovy

Začínající spisovatelka Nela Kyselová z Rybníčku u Pelhřimova pokřtila v pátek třináctého svoji prvotinu s názvem Vidlák bůůk....

další zprávy