Funkční zahradní technika a kolty pod blesky diskokoulí

20.06. 09:00 | Autor: Antonín Kocábek

Magický vinyl. "Elpíčko", jak se dříve říkalo. Z pohledu jedněch slaví návrat ztraceného syna, z pohledu jiných nevystrčil paty z domu a na cédéčko, nervózně přešlapující za vraty, nechal štěkat psa. Každopádně pokud patříte k těm, kteří doma už (a nebo zatím) nemají gramofon, je nejvyšší čas se po nějakém pěkném poohlédnout. Zatímco kompaktní disk si pomalu balí uzlík na cestu do věčných lovišť a blu-ray zajímá jen snoby, lisovny klasických desek brzo aby uvažovaly o rozšíření výroby.

Wollongong: If Elimination Must Be Condoned to Restrain Thine Ignorance We Shall Concur (Silver rocket)
http://www.silver-rocket.org/kapely/wollongong

Na dlouhé názvy jsou ti tři kadeti. A jdou proti proudu nejen v tom. U třetího alba se opět můžete přehrabovat v pojmech jako "hard-core", "noise-rock" nebo "post-punk" - a stejně nic nebude přesné. Lepší je to neřešit a skočit do toho po hlavě. Opět se lze bez obav sázet, existuje-li široko daleko někdo syrovější či urputnější. Kolik znáte kapel, které propotí svršky i v pár stupních nad nulou? Wollongong je prostě srdeční záležitost: komu přijdou nudní, není můj kamarád.

Wollongong na scéně. Antiperspirant je k ničemu. Nemá smysl vyzdvihovat tvrdost, hrubé riffy, totální cílenou absenci onanistických kytarových sól či jen opravdu zdánlivou monotónnost. To všechno patřilo ke kapele od samého začátku a na koncertech nechybělo nikdy. Stejně jako vlastně docela příjemné melodie, které v té vší řezničině je jen potřeba si najít. Jsou tam, ne, že ne. Zásadní poznání z poslechu je, že ta tlaková vlna, která je neopustila, dostala zas o něco více magičtější charakter. Soundtrack k setkání tajného bratrstva, jestli mi rozumíte.

Od začátku je patrné, jak moc se do mateřské kapely promítl na loňském debutu zachycený sólový projekt zpěváka a kytaristy Torra Unkilled Worker. Úvodní skladba, zpestřená piánem Ondřeje Ježka, u kterého se nahrávalo, by totiž mohla být klidně z jeho repertoáru. Jako úvod do děje skvělá a zpestřující záležitost. Teprve po ní vynikne druhá The Wait, zcela typičtí Wollongong, esenciální záležitost, která svou gradaci začíná přesně tam, kde jiní už končí s blížícím se kolapsem a pěnou u úst.

Temná hudba, temný obal. Název kapely na něm není. Slovo "buldozer" už je ve spojení s touhle partou klišé - co takhle "rotavátor"? Nakypří, rozseká na kousky a srovná do latě. Překvapivá pro znalce kapely ale může být pestrost téhle kolekce a vyhmátnutí všech myslitelných zákoutí své hudby. Deska tak dostala dramatický koncept a mluvené slovo na závěr, nazvané Song, je asi tou nejlepší tečkou. A co je nejvíc potěšující: Wollongong neubrali ani tentokrát ze své nekompromisnosti. Třeba i v tom, že programově odmítají myspace a na CD už tuhle nahrávku neseženete.

ČTĚTE TAKÉ: Cesta do lesa i psychohrátky z maloměstské garáže

Take Death: God Save The King (Election)
http://www.myspace.com/takedeathordie

Stačí vzít kotlík. Nasypat do něj porci rockabilly, zalít discopunkem, trochu to zamíchat dryáčnickým rokenrolem a okořenit několika špetkami country a pár kapkami elektropsychedelie. Pokud bylo postupováno správně podle receptu a poměry vhodně zvoleny, výsledkem je chutná specialita, která zní přesně jako na trase Budějovice - Tábor - Praha operující kvarteto s vtipným názvem Take Death.

Take Death oslavují krále a červenou. Ruku si tu podává Kenny Rogers s New York Dolls a řeší spolu novinky v hudebních sofwarech. Pokud někoho zajímají souvislosti, pak lze dodat, že členy jsou i Richard, známý též coby kytarista Kill The Dandies, a hlavně Mátry, který obsluhoval basu a klávesy ve známých Sunshine v dobách, kdy ještě zajímali hudební fanoušky víc než mladé holčičky, a natočil s nimi první čtyři alba. A jako host vypomohla na albu zpěvem i Petra z tria Gaffa.

První album už od úvodní, titulní skladby výborně šlape. Označení "svěží jízda" je už značně otřepané, ale tady prostě sedí. Poměr optimistických, až tanečně provokativních, a temnějších, zvukově experimentálních okamžiků se podařilo vychytat skvěle, stejně jako skutečnost, že skladby nezní ani co do nápaditosti prázdně a postaveně na jediném nápadu, ani přearanžovaně a zvukově přeplácaně. Na debut až pozoruhodně dotažená a oprávněně sebevědomá nahrávka.

O Take Death nejspíš bude ještě slyšet. Občas by neuškodilo jen se nespoléhat na nosné rytmy a zajímavé zvuky a uvědomit si, o co lépe fungují v těch písních, kdy je doprovází silnější melodie. Nicméně pravidelnost, s jakou většina nahrávky nutí některé svaly k pohybu, a podprahová návykovost desky tento problém prozatím odsouvá mimo oblast pozornosti. Debut Take Death je podařená deska pro všechny, kteří rádi skákají mezi žánry a retro je baví stejně jako futurismus, kytary stejně jako elektronika a přímočarost tak jako zvukové experimenty. Širák nasadit, sequencery odjistit a vzhůru na kůň!