Zrní: K přírodě máme silný vztah

V sobotu 8. listopadu v rámci přehlídky Nouvelle Prague pokřtí kladenská skupina Zrní své už čtvrté album Následuj kojota. S tím, jak vznikalo a co ho ovlivnilo, se podělili skoro všichni členové skupiny.

Na vaší novince se, ještě mnohem více než dříve, objevují v textech zvířata. Máte k nim nějaký specifický vztah? Chodili jste třeba v dětství často rádi do ZOO?

Ani ne. S těmi zvířaty jsem si to ani neuvědomil, i když máte pravdu. Nějak se tam přirozeně objevila, pobíhají tam v různých podobách. Patří k té desce. Nás baví ta zvířeckost, živelnost, kterou tam vnášejí. Tváře, které bůhví co vědí, když na tebe koukají, žijí tam někde venku a mají v sobě schopnosti, který jsme my už přemazali. Jsou výraznou součástí světa, jak ho my vnímáme.

Ten je podle všeho dost přírodní. Máte k tomu vztah i mimo kapelu? Byli jste někdy členy třeba spolku ochránců přírody? Nebo je třeba někdo v kapele vegetarián?

Vegetariáni jsme v kapele dva, i když ne úplně důslední. Někteří z nás studovali zahradnictví nebo myslivost, ekologii..

Myslivec vegetarián - to mi nejde moc dohromady...

Já jsem to jen studoval. K přírodě máme rozhodně silný vztah, asi i daný výchovou, provází nás to, rádi jezdíme na vandry.. Ta zmíněná zvířata jsou navíc skvělými symboly. Pes - to je věrnost, ale se staženým ocasem také jistá zpráskanost. Kojot je hlubinný zvíře, indiánský, tajemství z dětství. Dinosauři - to je zas minulost, atd. No, asi jsme spíš vesničtí kluci, než městští.. (smích)

Už nežijete v Kladně? Všude uvádíte, že Zrní je "kladenskej uhelnej zen".

Pořád tam jsme, jen houslista se teď odstěhoval, do vesničky o kousek dál. Zrovna když se zpěvák naopak z jiné vesničky přistěhoval. Ale Kladno je pořád náš středobod, scházíme se tam, plánujeme, máme tam zkušebnu.

Album jste pojmenovali podle písně Následuj kojota. V té se ale paradoxně hovoří jen o lišce?

My nové skladby vytváříme hlavně na kapelním soustředění a rovnou si je i pojmenováváme, abychom se v tom vyznali. Někdy je původní název taková blbina, že se pak změní, někdy už je ale zvyk tak silný, nebo se to pořád hodí i k dopracované věci, že název zůstane. Tuhle věc někdo pracovně pojmenoval "Dokument: následuj kojota" - a už jí to z dvou třetin zůstalo. Vystihuje to její náladu. Kojot je pro nás podvědomím, určitou intuicí, vnitřním hlasem, navíc navozuje i mytologii, dětství, prostředí indiánů.. To nás teď baví. Pro indiány je kojot šibalský nevypočitatelný tvůrce vesmíru. Rád něco ničí a znovu vytváří. Je úplně jedno, že v samotném textu nakonec není, místo něj je tam zvíře liška, která letí nad liškou houbou..

V tiskové zprávě k albu říkáte, že příběh té desky se odehrává někde mezi realitou a jiným stavy vědomí. Jak si ty jiné stavy představujete?

Ta deska je o různém vnímání toho, co realita je. To má každý jinak. Stejné vjemy, stejné situace můžeme vnímat různě. Je na nás, jak to chceme vidět. Jiný stav vědomí je stav ponoru do sebe, do věcí kolem, napojení se na něco hlubšího, můžeš se do něj dostat pomocí různých fyzických technik, různých drog, dýcháním, meditací, soustředěním, pobytem ve tmě, otevřenýma očima, ale to je přece obecně známé. Z takovéhoto stavu se noří nové světy. My se s klukama do takového změněného, tedy neobyčejného stavu dostáváme třeba společným hraním, improvizací a vzniká z toho hudba.

Není to vlastně určitý útěk od reality?

Naopak. Je to celé právě o té realitě. O hledání místa odkud se vlastně sakra ta realita bere. Odkud jde ta kreativní energie, která ji tvoří, stejně jako tvoří sny a představy. Výsledkem může být fyzická věc, nebo jakýkoli jiný svět, nereálný, nehmotný, což je třeba právě i naše hudba. Tahle naše deska je tak hodně i o tvoření a vymýšlení písniček.

Kdybych měl vaši novinku shrnout jedním slovem, řekl bych, že je poetická. V té poezii a občas i určitém patosu se ale přistihuji, že po chvíli přestávám vnímat text a naprosto mi unikají ta slova. Jakoby ten zpěv vůbec neměl sdělovací roli, ale byl jen dalším nástrojem...

Jo, zpěv u nás dalším nástrojem je. Mám v textu rád nekonkrétnost, prostor. Líbí se mi, když si v něm každý najde to, co sám chce, co mu zapadá do jeho kontextu. A vůbec mi nevadí, když si to někdo vykládá úplně jinak, než jsem to myslel. Pokud někdo v našich písničkách neodděluje hudbu a text, ale vnímá je jako jeden celek, pak je to úplně ideální. Mým cílem při psaní textu je, aby když písničku uslyší cizinec, měl stejný pocit jako ten, kdo slovům rozumí. Textem chci vždycky obsáhnout duši té hudby.

Souvisí s tím i výtvarné zpracování obalu, se skládačkou, samolepkami nebo i tím, že stejně jako má svoji kapsu CD, má ji i booklet?

To je dílo Aleše Fulína. Je to skvělý grafik, má výborné nápady a spolupracovali jsme s ním už dříve. Vůbec jsme mu do toho nemluvili, ale když jsme pak obal viděli, moc se nám to líbilo. Skvěle koresponduje s hudbou. Máme pocit, že jsme se absolutně pochopili v tom, jaký pocit chceme deskou předat.

Už podruhé jste nahrávali a produkčně spolupracovali s Ondřejem Ježkem. Bylo to v něčem jiné?

Poprvé se mu do toho s námi moc nechtělo - dost se za nás přimluvil Martin Kyšperský z Květáků a náš manažer Tomáš. Říkali mu, ať se nebojí, že to dobře dopadne - a ono to celkem dobře dopadlo. Takže tentokrát už to proběhlo bez toho úvodního váhání. Na něm je nejlepší to, že je ohromně vnímavý. Vycítí o čem písnička je a pomůže tomu. Umí taky pojmenovat naše slabiny. Dáme na něj. Posouvá nás směrem k větší odvaze. Zároveň posun, který jsme od minulé desky udělali, ho hodně bavil. A ve studiu byla skvělá atmosféra, hodně jsme si spolu vyhráli.

To říká dneska každý: "Víc jsme experimentovali..."

Ale je to tak. Oproti předchozí desce jsme víc používali smyčky, náš Ondřej chodil nahrávat spoustu terénních zvuků a pak z nich dělal samply. Taky jsme mnohem více využili další nástroje, které byly k dispozici ve studiu... Nechtěli jsme zůstat na místě. To by nás nebavilo, dělat to stejně jako minule, ač by to navenek třeba fungovalo. Pohybovat se dál, hledat je pro nás nutný. Ondřej Ježek hlídal, aby to všechno fungovalo, dal desce jednotný zvuk. Specifickou barvu. Občas přidal nějaké své nápady, tam kde měl pocit, že to není ono. Hrozně nás to bavilo, že tam byl někdo, kdo se na to byl schopen podívat zvenčí. A taky nám sestavil pořadí písniček - bez něj bychom se asi mezi sebou nedohádali konce.

Máte tam poměrně hodně hostů - proč vlastně tolik?

Ono jich zas není tolik - v podstatě to jsou jen žestě a smyčce, které jsme tam prostě slyšeli a chtěli mít a objevují se i na předchozích deskách. A pak už jen zpěvačka, kamarádka Nina Marinová, kterou jsme oslovili, protože jsme tam chtěli mít ženský hlas někoho, kdo je nám na prvním místě lidsky sympatický. Navíc zpívá krásně.

Minulou desku jste vydali předloni, loni vyšel záznam vaší hudby k divadelnímu představení, ve kterém doprovázíte tanečnice z VerTeDance - co vás pudí k takové aktivitě, vydávat skoro každý rok nové album?

Aby to kapelu bavilo, tak je potřeba repertoár obměňovat. Abyste na koncertech pořád cítili živost a nespadlo to do stereotypu. Hrát novou písničku na koncertě a slyšet, že funguje, je naprosto skvělé. Nová deska je i další pouto s posluchači. A hlavně, touha něco nového tvořit, nově se vyjádřit, vynést nahoru aktuální pocity, přichází sama a přirozeně. Baví nás to.

Křtít budete na akci Nouvelle Prague. Proč ne na vlastním koncertě?

Ano, bude to 8. listopadu na téhle showcaseové akci. Pořadatelé nás oslovili, řekli, že bychom tam měli být za to hlavní české jméno, takže nás to natolik potěšilo, že jsme se rozhodli to pokřtít tam. Řešíme i vizuální stránku koncertu, aby byla sladěná s výtvarnou podobou desky. A taky si tam asi budeme muset pozvat nějaká ta zvířátka (smích). Hlavně Ježka.

Čtěte dále

další zprávy