Zlata Holušová: Stará dobrá husí kůže

13.07. 16:30 | Autor: Antonín Kocábek

Ředitelka festivalu Colours of Ostrava Zlata Holušová odpověděla TÝDNU.CZ na pár otázek týkající se kvality i kvantity programu výjimečné ostravské megaakce. Obojí totiž stále stoupá. Colours of Ostrava začínají již ve čtvrtek 14. července.

Jako u jednoho z mála větších festivalů u nás, cítím u Colours snahu o dramaturgii a ne pouze pouhé přivážení kapel, které jsou k dispozici. Kde se inspirujete?

Inspiruje mne snaha a hlad po nových jménech, objevování hudby z různých koutů světa a všeho toho, co v rádiích u nás nikdy neuslyšíme. Velkou inspirací jsou také účasti na hudebních veletrzích v Dánsku, Austrálii, Velké Británii a také objíždění zajímavých festivalů ve světě, kde si ověřuji původní tipy, jak fungují živě, a pak také každodenní poslech hudby díky internetu a spousty CD, které mi chodí domů z celého světa.

V programu převažují nová jména. Podle jakého klíče je vybíráte?

Klíčem je originalita, původnost a také pocit zažitelného krásna v hudbě. Stará dobrá "husí kůže" vás nezklame.

Colours mají asi nejsilnější zastoupení zahraničních interpretů u nás. Jak se daří zvládat s tím spojenou finanční nákladnost?

Každý rok dáváme do programu větší a větší částky, zvedají se také náklady za headlinery, které už dávno přesahují 100 000 eur za kapelu. Ty částky jsou opravdu velmi vysoké, a protože u nás i kapely hrající na malých scénách jsou velmi drahé, celkový rozpočet je mimořádný. Zveřejňovat ceny za kapely nemůžeme, protože nám to zakazují smlouvy s nimi, chápu tedy, že návštěvníci netuší, jak drahý program vlastně máme. Je to otázka důvěry a orientace ve světové scéně. Nicméně za kapely dáváme skoro padesát procent celého rozpočtu. Snažíme se o kvalitu za každou cenu a doslova plošně, i proto je rozpočet každoročně velmi napjatý.

Čeští posluchači jsou pověstní svým "frfňáním" na všechno. Zatímco ale u ostatních festivalů často ohrnují nos nad tím, že tam je jedna či dvě hvězdy a několik už okoralých jmen, u Colours jsem se opakovaně setkal ne s nespokojeností nad zahraničními jmény, ale s určitým opovržením nad domácími, na masy orientovanými kapelami, které hrají úplně všude. Opravdu by to bez nich nešlo?

Je pravda, že nespokojenost našich návštěvníků vychází často z neznalosti současné světové scény a našich finančních možností při nakupování superhvězd. Pokud jde o české kapely, tak se domnívám, že opovrhování hvězdami, které lidi mají rádi, je opravdu nesmyslné. Asi bych uvažovala nad tím, zda je vypustit z programu, kdyby před jejich stage bylo prázdno, zatím ale jejich účast uspokojuje ve skutečnosti většinu návštěvníků a je tam plno. Tak proč návštěvníkům nedopřát i hudbu, kterou dokonale znají, většina ji má hodně ráda a mohou si s nimi zazpívat jejich písničky.

Pokud vím, třeba na Jiřího Schmitzera se letos hodně lidí těší. Náš festival je posluchačsky velmi náročná záležitost, spousta neznámých jmen a nové hudby, české hvězdy přinášejí posluchačům možnost odpočinout si, slavit a užít si i to, že jsme Češi. Takže festival bez českých kapel bych ani nechtěla dělat, bylo by to dost smutné pro českou scénu. Nicméně české kapely například letos už nemají hlavní čas na hlavní scéně, protože prostě v dané konkurenci už musíme dát přednost někomu jinému. Příští rok to zase může být jinak.

Foto: ov-kluby.net

Autor: Antonín Kocábek