V ničem se neomezuji, říká mistr samplingu Amon Tobin

V pátek 25. dubna vystoupí v prostorách pražského Divadla Archa první jarní akvizice průběžného festivalu Stimul, slavný hudební kolážista Amon Tobin. Momentálně v Montrealu žijící brazilský rodák, který zahraje v České republice vůbec poprvé, poskytl serveru TÝDEN.CZ exkluzivní rozhovor.

Jak dalekou cestu jste ve svých očích urazil od debutu Adventures in Foam, který jste vydal ještě pod pseudonymem Cujo?

Už je to dlouho, co jsem používal tuto přezdívku, více než deset let, tehdy jsem začínal u labelu Ninja Tune. Pořád se snažím prozkoumávat možnosti samplovaných a různě přeskupovaných zvuků. Vyvíjet se, stále se učit; to zůstává podmínkou mé tvorby.

Ve vašich skladbách najdeme jen minimum vokálů. Neláká vás vyzkoušet si spolupráci s nějakým zpěvákem?

Nikdy se neomezuji. Nestanovil jsem si limit v tom, že budu dělat jen čistě instrumentální hudbu, je to jednoduše moje priorita. Nicméně ještě letos zamýšlím spolu s producentem jménem Doubleclick dotáhnout - v kontextu mé diskografie dost netradiční - projekt Two Fingers, jehož hlavní hvězdou bude londýnský rapper Sway.

Na svém zatím posledním albu The Foley Room (2007) pracujete s různými nalezenými zvuky a terénními nahrávkami. Co je pro vás podstatnější, estetický účinek hudby, nebo její koncept?  

Koncept lze využít jako rámec, může fungovat jako nosná konstrukce, nicméně mým hlavním

AMON TOBIN

Hvězda proslulého londýnského labelu Ninja Tune, breakbeatový průkopník a specialista v oboru zvukových koláží Amon Tobin je autorem alb, která v druhé půli devadesátých let sklízela ovace u všech vyznavačů netradičních žánrových směsí a inteligentní taneční hudby. Tobinova hudba, to je kaleidoskop jazzových samplů, abstraktních hiphopových beatů, úchvatných melodických střepů a groovů propojených v jeden neuvěřitelný hudební obvod.   Brazilský rodák se po přistěhování do Londýna v devadesátých letech věnoval hudbě pod pseudonymem Cujo. Po vydání desky Adventures In Foam si jej pod křídla vzalo stylotvorné vydavatelství Ninja Tune, u kterého natočil všechny svá alba. Volný albový triptych Bricolage, Permutation a Supermodified už svými názvy napovídá, že v něm jde o matematické přeskládání známých stylových schémat (od breakbeatu nebo rocku přes bossanovu, nu-jazz a klasiku až po abstraktní hip hop, ambient či noise) do nových tvarů. Způsob, jakým se zde pracuje s vrstvením jednotlivých útržků motivů, právem vynesl Tobinovi pověst "barokního mistra éry samplingu".   V roce 2007 se Amon Tobin vrátil z města a plenéru, kam se vydal na lov zvuků pro aktuální album The Foley Room (tedy místnost, kde se nahrávají zvukové efekty pro film). Našel pro své rytmické dekonstrukce a zvukové manipulace nové vlastnoručně nahrané zvuky ze svého okolí - řev tygra, hukot motorů, rachot kuchyňského nádobí, klapot odkapávající vody, bzučení vosy - a nenápadně je umístil do propracovaných a dynamických skladeb. Nebojácný hudební inovátor Amon Tobin ukázal, jak moc má v současné době blízko k soundtrackové hudbě. Jeho zatím jediným, ale zato výrazným počinem v tomto oboru zůstává hudba ke kontroverznímu maďarského snímku Taxidermia z roku 2006.

záměrem zůstává, aby hudba fungovala v rovině emocí. I já reaguji na muziku především emotivně a právě tato skutečnost z ní dělá ještě větší mystérium, než je věda.

Některé vaše skladby míří více do popu, jiné jsou až na hranici rytmického experimentu a strašidelného zvukového ataku. Jakou emoci vzbuzujete nejraději?

Co se týče nálady mých skladeb, nejvíc mě zajímá dynamika a kontrast. Na ploše jediné písně je možné vystřídat mnoho protichůdných atmosfér, rád skáču od vyloženě temných pasáží až třeba k sladkým, načechraným motivům. Nesnažím se být ani příliš obskurní, ani moc komerční. Chci dělat provokativní pocitovou hudbu, která bude schopna udržet vaši pozornost.

Pracoval jste na soundtracích k filmu i k počítačové hře. Byl v tom pro vás nějaký rozdíl? Máte v tomto směru nějaké další plány?

Filmová hudba je svým způsobem statická: musí zapadnout na specifická místa v příběhu a ději. V případě hudby k videohrám vzniká nutnost přizpůsobovat zvukovou stopu tomu, co dělá hráč, což je technicky vzato větší výzva. Momentálně jsem v úzkém kontaktu s dvěma producenty, v prvním případě jde o hru, v druhém o film, přípravné práce by se mohly rozeběhnout na podzim.

Jak jste se dostal k práci na maďarském filmu Taxidermie? Co jste říkal na výsledek?

Režisér György Pálfi mě kontaktoval a poslal mi DVD se scénami, ke kterým si představoval mou hudbu. Nahrál jsem několik krátkých skladeb, jež jsme si následně posílali tam a zpět tak dlouho, dokud jsme se neshodli na výsledném pocitu a stylu. Jde bezpochyby o neobvyklý snímek, ale mě velmi baví pracovat s rozličnými narativními tématy a předem určenými, třebas i historickými souvislostmi.

Kteří muzikanti v dnešní době nadprodukce muziky a neustále vznikajících a zanikajících (sub)žánrů jsou vám blízcí?

Oblíbil jsem si producenty, jako jsou Boxcutter, Sixtoo nebo breakbeatové trio Noisia. Ostatně proto jsem jim svěřil remixy svého zatím posledního singlu Kitchen Sink, které nedávno vyšly na samostatném EP.

Jak a v čem vidíte budoucnost hudby?

Hudební scéna momentálně čelí velkým problémům, neboť lidé jí sice přikládají hodnotu a význam, ale de facto ji nijak nepodporují. Každý ví, že všechny ty číselné argumenty jsou jen zástěrka. Lidé stahují hudbu, protože mohou, tak se věci mají. My muzikanti musíme přijít na to, jak se s tím v pozitivním smyslu vyrovnat. V internetové distribuci hudby je budoucnost a s ní přichází i spousta aspektů, jež můžeme využít ve svůj prospěch.

Můžete být konkrétnější? Vydáte se ve stopách britských Radiohead, kteří loni poskytli svou novou desku volně ke stažení?

Nedávno jsem učinil rozhodnutí, u něhož ani netuším, kam se vyvine. Během následujícího půlroku budu na svůj web amontobin.com dávat každý měsíc jeden nový track. Zamlouvá se mi představa, že oficiálně zveřejním skladbu ten samý měsíc, kdy ji natočím. Obvykle to trvá rok(y), než poskládám materiál na album, takhle to půjde po kouskách a pravidelně přímou cestou ode mě k posluchačům. A bude to fungovat obousměrně: pokud se lidé rozhodnou za skladbu zaplatit, budou transparentně podporovat mou tvorbu.

Fanouškovský klip na nejchytlavější píseň z Tobinovy poslední desky:

 

Trocha egyptské kosmologie aneb video k písni El Wraith:

Foto: Panther 

Čtěte dále

další zprávy