Utajená profesionalita, divé experimenty a hlučná krása

10.01. 09:30 | Autor: Antonín Kocábek

Opakovaně se i s dnešní várkou hudebních tipů vkrádá myšlenka na to, kde je vlastně jaká krize? Hudebního průmyslu i ekonomická. Nehledě na vyprodané koncerty skoro všech zahraničních hvězd bývaly doby, kdy se zhruba od týdne před Vánocemi až do konce ledna neobjevily žádné nové desky. Mrtvé období. Aktuálně je tomu jinak - a je to dobře.

LU - Owes and Vows (Piper)

Kopřivničtí LU debutovali v roce 2002 a od samého začátku vždy byli na naší indie-rockové scéně oním nenápadným, „černým (koněm) vzadu". První deska sklidila nadšené reakce a jméno kytaristy a zpěváka Zbyňka Machetanze si všichni přehazovali jako nový objev. I přes příznivé přijetí a různé další pozitivní dílčí ohlasy jakými bylo například vítězství přehlídky Malá Alternativa v roce 2004 a zpestření sestavy nejprve o klávesy a později i o cello, do širší povědomosti nepronikli a v roce 2007 se odmlčeli. Machetanz zároveň posílil sestavu slavnějších krajanů Nierika. Návrat po dvouleté koncertní pauze se koná ve velkém stylu.

LU jsou chlapci rozverní Druhé album s podivuhodným názvem Owes and Vows hned na poprvé zapůsobí ještě přesvědčivěji než vydařený debut. I přes pestrost a žánrovou rozmanitost drží spolehlivě pohromadě, nabízí melancholii i odlehčenou radost, a co především - je zcela neodhadnutelné v tom, co bude předkládat v příštím momentu. Nevystrkuje na odiv několik hitů, poslepovaných vatou, ale je celistvé, zvukově vypiplané. Nebojí se hutného zkreslení, stejně jako klávesových retro zvuků, citlivě využije i elektroniku. Netrpí dogmaty, skáče mezi hrubostí a skoro až popovou vstřícností, nevnucuje se, ale o to víc může inspirovat. Skvělá deska.

NTS - Libido Trip (Guerilla)

Celkem originální spojení různých hudebních světů nabízí společné album tří zcela odlišných osobností, které se za zkratkou jeho názvu skrývají. Klávesista Michal Nejtek se věnuje soudobé vážné hudbě, skládá hudbu pro divadla, spolupracuje s Agon Orchestra i jazzmany, ale je i členem David Koller Bandu. Kontrabasista Petr Tichý je pojmem na fusion scéně, ale působil i v elektronicky orientovaných projektech Floex a Alvik. Bubeník Štěpán Smetáček kdysi hrál s rockery Arakain a Wanastovi vjecy, ale postupem času se dopracoval k vlastnímu, nezařaditelnému souboru New Orchestra Of The Dreams, což mu ovšem nebránilo zároveň doprovázet třeba zpěvačky typu Lenky Dusilové či Anety Langerové.

NTS - Libido Trip Jestliže úvod alba je až jazzově konzervativní, postupem času se prosazují improvizované plochy, využívající nadprůměrné instrumentální schopnosti všech zúčastněných, ale i celou řadu často nekonkrétních samplovaných fragmentů i nahodile znějících zvuků. Skladby tak často budí dojem jam-sessionu, jehož výsledkem jsou zvukové experimenty na hony vzdálené formě klasické písničky. Na první poslech jistě zajímavé, ale svou nestravitelností na mnoha místech vyloženě únavné. Paradoxně tak mnohem lépe vychází jejich opak, kratší a méně extravagantní pasáže, jakou je například titulní Libido trip. Jenže ty jsou v menšině. Je evidentní, že absolvovat jako divák podobné koncertní setkání může být nadmíru zajímavé, ale je otázkou, najde li se dost posluchačů, kteří by si podobnou hudební koláž pouštěli ze záznamu opakovaně.

ČTĚTE TAKÉ: Veselé remixy, kulisa ke kouření a (ne)obyčejné písničky

Dying Passion - Absorb (Redblack)

Šumperská šestice v čele se zpěvačkou Zuzanou Jelínkovou bývá řazena k alternativní větvi domácího (doom)metalu. Nicméně jejich pocitová, s náladami si pohrávající hudba, neuzavřená celé řadě vlivů i stylů, má záběr mnohem širší. Na pátém albu zůstávají v plné síle emoce, kterými je skupina pověstná, a naštěstí se nevytratila ani schopnost uchvátit a vtáhnout posluchače do podmanivé atmosféry.

Dying Passion - matriarchát funguje Nahrávka plná hymnicky rozmáchlých skladeb se nebojí moderního zvuku ani výrazných melodií, ale přesto se nevzdává hutných kytarových stěn. Zdá se, že drobné personální proměny neměly na celkové vyznění prakticky žádný vliv. I když nechybí ani melancholie a zadumaně vážnější polohy, většina nahrávky se hudebně nese v až překvapivě optimistické rovině, působí vstřícně a rozdává energii. Osobně by mi nevadil trošku syrovější projev, ta snaha o zvukovou dokonalost se jeví poněkud zbytečná. Na rozdíl od obsahu nahrávky - podobných porcí s „vlastním ksichtem" totiž není nikdy dost.