Tajemství cudné erotiky a podzimní překvapení (z) hvězd

26.10. 17:45 | Autor: Antonín Kocábek

Nenápadnost je na hudební scéně dnes poměrně častým jevem, a to bez ohledu na žánr. Mnozí hudebníci tvoří bez primární potřeby prosazování se, další rovnou zjistili, že cesta k posluchačům vede jinudy. Těžko to považovat za nějaký trend, ale zajímavý jev to ve světě, kde fungování je podřízeno permanentnímu poměřování a soutěživosti, a kde kdo není první, často jako by nebyl, bezesporu je.

Vladivojna La Chia: Tajemství (s)prostěradel (vlastní náklad)
http://bandzone.cz/vladivojnalachia

Původně prý mělo jít o soundtrack k erotické novele (už to zní celkem lákavě), kterou navíc zafinancovali fanoušci prostřednictvím crowdfundingu, ale nakonec album knihu předběhlo. Vladivojna na něm úspěšně pokračuje v tom, co už nakousla na předchozím soundtracku k filmu Nevinnost a albu Šráf - tedy hudební poloze zcela vzdálené od spolupráce s kapelou Banana, komorní, intimní a niterné.

Vladivojna se nejen ve svých nahrávkách ráda stylizuje. Že nejde o tuctový projekt, naznačuje už to, že vše vznikalo v podstatě do it yourself metodou, což se promítlo nejen do obsahu, který si zpěvačka složila, nahrála i vydala sama, ale i například obalů, který je každý originální kresbou. Paradoxní na tom je, že se autorka vůbec nesnaží stavět do pozice nezávislé umělkyně, ale naopak přirozeně přiznává i popové choutky i vlivy.

Prolínání akustických pasáží a elektronických samplů i chladně tepajících rytmů se místy dostává až někam do roviny melodramatu, dříve či později ale uvolní potřebu písničkovosti. Nejlepší je tam, kde výlevy fantazie připomínají zhudebněné sny a kde hudba jen zvolna a pokorně doprovází autorčiny vize. Tehdy je působivá, poetická a přesvědčivá. Jakmile se ovšem vrhne do nadžánrového mišmaše, kýč začne vykukovat za rohem a textové obrazy ztrácejí soudnost. Naštěstí jsou podobné okamžiky (celá skladba X nebo druhá polovina písně Koketa šla do světa) na nahrávce v naprosté menšině.

Každý z Vladivojniných obalů je originál. Celá deska je docela dobrým důkazem, že silné osobnosti si vystačí samy, a že není potřeba sestupovat do hlubokého undergroundu jen pro to, aby si kdokoli mohl dělat hudbu po svém. Na každém ze zde přítomných segmentů - tedy například divnopísničkářství, míchání akustických zvuků s elektronikou, vrstvení hlasů i kolorovaných zvukových obrazech totiž není nic nového ani šokujícího. Ale dohromady dávají každopádně zajímavý obrázek i autorskou vizi, která nemusí být dokonalá a výjimečná na to, aby dokázala zaujmout a přitáhnout pozornost.

Hviezda: Tu v Bratislave (Slnko records)
https://www.facebook.com/Hviezda

U nás ho zná jen pár nadšenců a i na slovenské hudební scéně je jméno Hviezda skloňováno jen asi dva roky, ale jednotliví členové už mají leccos za sebou - ať už s u nás méně známými Med nebo třeba legendou Kosa z nosa. Debut s názvem vztahujícím se k hlavnímu městu, sice na první poslech předhazuje jen zdánlivě obyčejné a konzervativní rockové písničky, ale dáte li mu šanci, opakovaně začne vtahovat svou atmosférou či upřímnými texty.

Hviezda vyšla. Album by tak mohlo zaujmout třeba příznivce Živých kvetov nebo Kolowratu. Podobně jako oni, má dar hovořit o zdánlivě obyčejných věcech poeticky a nahlížet na ně z nečekaných úhlů. I jindy zprofanovaná témata pak najednou ožijí přirozeností. Autor textů si tak může dovolit vzít za objekt i tak zprofanované slovo, jako je "láska" a používat ho přitom neotřele, nově a nekýčovitě. Protože "Ak o niečo ide, tak jedine o lásku."

Ale i tam, kde texty zůstávají více při zemi a všímají si daleko obyčenějších témat, nestávají se z jednoduchých, ale funkčních písniček laciné bigbítové odrhovačky. Důvodem je především naprosto odevzdaný, soustředěný a maximálně přirozený pěvecký projev Tomáše Ďurovky. Jsou v něm slyšet nejen zkušenosti a odstup, se kterými zpívá o věcech, které zná každý z nás, ale také chuť nic nepředstírat.

Hvězda je novým jménem i na slovenské poměry. Debut kapely Hviezda je se svou porcí zdánlivě obyčejných písniček nejen příjemným podzimním překvapením, ale pro českého posluchače i dalším impulsem, proč slovenskou scénu nepřehlížet a věnovat svůj čas i těm, kteří se sami vnucovat nebudou. Protože právě mezi nimi se občas skrývají cenné inspirace a cesta k nevšednosti.