Svobodné úpravy, optimistická energie a vyzobaná minulost

29.11. 09:00 | Autor: Antonín Kocábek

Zvonění v uších. Říká se, že teprve na vlastních verzích tvorby někoho jiného se pozná, jak na tom dotyčný hudebník je skutečně s invencí. Někdo jen usiluje v nábožné úctě o co nejdokonalejší napodobeninu, jiný se snaží o pohled zvenčí. Háček je ovšem v tom, že nemálo posluchačů vůbec není schopno vnímat rozdíl mezi revivalem (tj. otrockým přeinterpretováním materiálu) a vlastním pojetím - a není už až tak důležité, zda jde o coververze, jiné druhy úprav již existujících skladeb, či jen přetavení vlivů v něco nového. Podstatný je výsledek.

Různí - For Semafor (Klíče)

Divadlo Semafor, jak známo, slaví padesátiny. Nově vzniklé vydavatelství Klíče oslovilo celou řadu různorodých interpretů, aby se k tomuto výročí pokusili o vlastní pohled na autorskou dvojici Šlitr-Suchý. Vznikla podivuhodná žánrová směsice, která nabízí celou řadu možností, jak se na podobné téma podívat. Spojuje je neokázalá úcta k originálu i svébytné autorské vidění, se kterým se často i do notoricky známých písní podařilo dostat to, čím je ten, kdo je přepracoval, charakteristický a mezi ostatními jasně poznatelný. A to tak, aniž by výsledek působil trapně nebo výsměšně.

Tata Bojs při nahrávání. Desku charakterizuje pestrost, ve které si každý posluchač může až otestovat svou otevřenost a míru schopnosti přijmout nové, netradiční a jiné pojetí, než jaké se běžně nabízí. Nemá smysl vyjmenovávat, kdo jak uchopil původní materiál či kdo si vybral notoricky známé evergreeny a kdo sáhnul k těm mediálně opomíjeným. Důležitější je, že snad nikdo ten pomyslný souboj neprohrál a že je tu možné konfrontovat zavedená jména s těmi (nejen zatím) opravdu nenápadnými. Dá se říci, že album skutečně smazává hudební hranice, což je věc, o které všichni rádi hovoří, ale málokdo ji opravdu dělá. Rozhodně jedna z událostí roku.

ČTĚTE TAKÉ: Potlesk ve varieté, jemné kontury a jazzpopový optimismus

Braagas - Tapas (Indies Scope)

Nejmohutnější vlna world music se úspěšně prohnala domácími kluby už před pár lety, a mohlo by se stát, že dámské kvarteto Braagas přišlo tak trochu s křížkem po pohřbu. Jenomže, jestliže svými dvěma předchozími alby, navazujícími na formaci Psalteria, které je Braagas volným pokračováním, zůstávaly dámy pevně v kořenech středověké hudby, na tom aktuálním je patrné, že záběr, nebo chcete-li rozhled, mají mnohem širší. Vlastně celoevropský. A že slovo „nadčasovost" bude v jejich případě nabývat na aktuálnosti stále více.

BraAgas Ta deska je tak radostná, optimistická a skvěle dotažená, že je vlastně celkem nedůležité, jaký žánr dámy hrají, odkud se inspirují a čí skladby přepracovávají. Mohla by být klidně elektronická nebo jazzová, podstatu to nezmění. Vůbec není divu, že vystupují v zahraničí skoro častěji než u nás. Muzikálnost zúčastněných, vynikající instrumentální zázemí i síla přirozenosti se tu slévají v takový proud, že by mohl roztáčet turbíny. Pamatujete si, jak hlavní hrdina ve filmu Akumulátor 1 ládoval dřevo energií? V epicentru toho výbuchu, který by nastal po podobné koncentraci, jakou má v sobě Tapas, bych byl opravdu nerad.

Kazety - Kazety (Xproduction)

Z podobné líhně jako loňský debut dua DVA je i ten letošní od formace s teď již počeštěným názvem Kazety (původně Cassete). Ta existuje pouhé dva roky, ale její první nahrávka jakoby za sebou měla dlouholeté hledání a vyhlazování kdysi hrubě otesaného základu. Působí zvukově velmi dotaženě a asi i díky německému producentovi i závěrečnému mixu a masteru v Berlíně skutečně přesvědčivě. Dialog elektroniky s nabroušenou, drze znějící kytarou vrací do minulosti, ale zároveň s tím vším, co už je známé z dob post-punku i osmdesátkového syntezátorového popu, zachází vlastně docela současně.

Kazety Eponymní debut Kazet zní ledově, trošku pozérsky a vlastně i tajuplně, ale zároveň z něj dýchá až překvapivá upřímnost a sympatická nechuť brát ohled na to, co si o tom myslí ostatní. Není podstatné, že tuhle muziku bude asi ze všeho nejvíc akceptovat intelektuání mládež, důležité je, že Kazety ukazují, že i s oposlouchanými vlivy a tisíckrát použitými stavebními prvky se dá udělat vcelku čerstvě znějící a zajímavá hudba. Na druhou stranu je evidentní, že jde jen o první krok a ve vzduchu tak visí otázka, kam se po tomto nadějném debutu budou Kazety ubírat dál.