Surový sever a romantický jih

30.01. 09:00 | Autor: Antonín Kocábek

Drsný a nehostinný sever versus slunečný a úrodný jih. Deprese versus domácká pohostinnost. Průmyslová šeď a jihomoravský sklípek. Oblíbená klišé a krajové stereotypy. A nebo i do hudby promítnutá realita?

Kauflant: Kauflant (Piper rec.)
http://bandzone.cz/kauflant

Kopřivnická kapela se po sedmi letech dočkala debutu a soudě dle výsledku, prodleva měla smysl. "Ponurý rock'n'roll a lokální podivnost", jak se sami výstižně titulují, působí dozrále a dotaženě. Energická nervnost je tu všudypřítomná, stejně jako až programově působící vyhýbání se rockovému schematismu i prvoplánovému veselí a optimismu, který by ve spojení s podobnou hudbou beztak působil víc než křečovitě.

Nervózně vyhlíží už jen samotný obal debutu Kauflantu. Hudebně eponymní album nezapře výraznými rytmickými zlomy, punkovými kořeny a charakteristickým saxofonem dobře naposlouchané a pod kůži zadřené nestory Už jsme doma (kterých třeba v závěrečné skladbě Nehty je tolik, že to až hraničí s plagiátorstvím). Temným pojetím textů pak určitě osloví všechny, kteří rádi například Jiříkovo vidění nebo Sdružení rodičů a přátel RoPy. Nejistota, obavy i boj s okolní přesilou i tou skrytou v sobě samém jsou témata, která působí aktuálně i nadčasově zároveň a nedovolují alespoň průměrně citlivému posluchači zůstat stranou. Ve spojení s evidentním důrazem na syrovost, který tu dostává přednost před pofidérními pokusy o progresivitu, to značí hrdě vyvěšený prapor temného alternativního rocku.

Dá-li se skladbám něco vytknout, pak fakt, že je velmi snadné se ve složitých strukturách posluchačsky ztratit a není pak daleko k myšlence, že méně by někde možná bylo více. Rozhodně je také škoda, že nedochází častěji k dialogům mezi mužským a ženským zpěvem, které jsou velkou devizou, a jak ukazuje skladba Mungo: The Incident, příjemným zpestřením jsou i vhodně dávkovaná a načasovaná zvolnění.

Kauflant je drsná parta. Přesto Kauflant jde otevřeně s kůží na trh a ve chvílích, kdy se oprostí od svých vzorů - jako třeba ve skladbách Terex Business System či Jamon Serrano - dostává jeho pojetí rocku průbojnost vidiového hrotu pneumatické vrtačky. Možná je pro mnohé "jen" jednou z lokálních kapel, ale jak dokazuje při každém dalším přehrání, svůj názor formuluje zcela jasně a stojí za to si ho vyslechnout.

Free Fall: Double Meanings (vl. náklad)
http://bandzone.cz/freefall

Free Fall si novinku na rozdíl od minulé, která vyšla na RedBlack, vydali sami. Uherskohradišťská parta Free Fall sice svými kořeny sahá až do poloviny devadesátých let, nicméně faktický start současné podoby spadá do období o deset let později. Jak se už ale ukázalo na minulém albu z roku 2007, při cestě za svým snem nejen našla svou tvář, ale má zcela jasno v dalším směřování. Tím je výrazně melodická podoba metalu s charakteristickým využitím elektroniky a hrubého mužského vokálu doplňovaného křehkým ženským. Aktuální, celkem už třetí album, v tom jde ještě dál.

Free Fall nejsou žádný underground. Nejenže si i tentokrát nedělají starost s popovými melodiemi, ale znovu se hodně soustřeďují na nálady a kontrasty, koketují jak s nu-metalem, tak se stadionovými chorály gotického rocku. Pokud na tuhle hru přistoupíte, pak není daleko ke zjištění, že v tom bezesporu patří k nejlepším u nás. Nové je (kromě zpěvačky, která se ale ještě na nahrávce nepodílela) bohaté využití kláves, za pomocí kterých dovedně a ukázkově dokážou podepřít vystavěnou atmosféru i zjemnit stěny zkreslených kytar.

Free Fall: rock i metal. Stejný důraz, jaký kapela na desce klade na posluchačskou vstřícnost, byl věnován i zvuku. Je krystalicky čistý, pečlivě vycizelovaný a dokonale smíchaný. Dokresluje dojem profesionálního přístupu kapely, která se nespokojuje s lokální rolí a své ambice uspět dává otevřeně najevo. Syrovost a špínu vymetla za vrata, útočí na city zasněnými plochami a moravskou melodiku klidně zkonfrontuje se závěrečnou coververzí Madonnina populárního Frozen.

Aktuální album Free Fall je přesně určeno pro posluchače, kteří se rádi vzdají všední reality. Dává jim plnými porcemi svou představu krásy i smutku, snů i romantiky. Je protiváhou všem, kteří si kladou nervózní otázky a hledají na ně odpovědi, všem, kteří svou agresivitou útočí na realitu a její stinné stránky. A jako takové je cenné i pro ně.

Foto: archiv

Autor: Antonín Kocábek