Stromboli se vracejí. Michal Pavlíček říká: "Comeback je vždycky risk."

Skupina Stromboli s kytaristou Michalem Pavlíčkem a zpěvačkou Bárou Basikovou ve čtvrtek 4. prosince odehraje v pražské O2 Areně výroční koncert k třiceti letům skupiny. Zároveň zde představí i své nové album Fiat Lux. Myšlenku návratu, podle slov Michala Pavlíčka, dlouho zvažovala.

Měl na nápad vydat novou desku Fiat Lux a udělat koncert Stromboli vliv i poměrně úspěšný návrat Pražského výběru?

Určitě v tom hrál pozitivní roli. Comebacky, když se povedou, tak jsou pocitově silný, a hlavně u toho Výběru byla ještě i etapa usmíření. Nicméně všude možně, kde jsme hráli - já, Bára, i ostatní - tak se nás ptali: "A co Stromboli?" Že když jsme udělali Výběr, jestli nechceme udělat i Stromboli. Tlak pamětníků byl velký. A do toho přišel Libor Ploček z Rádia Beat a můj syn Michal, jestli nechceme udělat v rámci kulatého výročí koncert, tak už jsem byl nalomený a říkal si: "Pojďme to zvážit".

To vypadá, jako byste se ke své minulosti nerad vracel?

Já nechci za každou cenu oživovat staré hudební vzpomínky, protože je někdy lepší nechat ty věci vyjímečnými, jak to bylo, aby to neztratilo tu auru. Když pak navíc přišla nabídka od O2 Areny, odpadla i starost o to,kdo by tento velký koncert pořádal. Hrál v tom roli i Radek Havlíček, který nabídl, že se postará o scénu a světla... Byla to řada všech možných okolností, které nakonec rozhodly, že do toho jdeme. A když jsem se už rozhodl, že do toho jdeme, protože ty věci jsou směrované hodně na mě, tak mě napadlo, že by bylo dobré pokusit se udělat novou desku. Překročit svůj vlastní stín, nebo mu alespoň dát nový rozměr. Nebude to tak pouze přehlídka dávných starých emocí, ale bude to obohacené i o současný pohled.

Vychází nové album, bude O2 Arena, co dál? Je to comeback nebo jen jednorázová akce?

Zatím je to pouze jednorázová akce. Pokud by to dopadlo dobře, nebudu mlžit, že neuvažujeme o dalších koncertech. Ale chci mít jistotu, že se to podaří a že je to dobré. To uvidíme v O2 Aréně. Děláme pro to maximum, je tady nová deska, dal jsem do toho kus života, Bára to krásně nazpívala a Klauda s Jirkou zase nahodili tu tikající mašinu. Když se to všechno spojí a když to dobře dopadne, tak si myslím, že nějaké koncerty uděláme, ale teď dopředu to nejsem schopný avizovat.

Jak to probíhalo, když jste se poprvé sešli? Nebo jste se znovu potkali až u vás ve studiu?

Setkali jsme se u stolu v jedné hospodě, kde jsme si řekli, že uděláme koncert, a tam jsem všem oznámil, že chci připravit novou desku a jestli se na tom chtějí podílet a všem se nápad zalíbil. Poslal jsem pak Báře a klukům svoje demáče, Klauda přišel na dva dny nabubnovat bubny, Jirka Veselý natočil basu a Bára to za tři dny nazpívala. Nebylo to tak, že by se repertoár nazkoušel,nadriloval a pak se šlo do studia. Tím, že to nebylo sezkoušené a že se to dělalo odděleně, musel jsem natočit víc verzí a pak je vybírat, takže dokončení desky pak zabralo víc času.

Klip bude?

Na Post Scriptum - věc, která z desky trochu vyčnívá, rozhodl jsem se ji dát jako poslední skladbu. Ten text, když jsme ho konzultovali s Vlastou, byl psaný na tradiční vztah, ale ve spojení s hudbou, která má jemnou náladu, jsme se domluvili, že bude lepší, když to bude zpívat žena ženě, Vlasta to upravil. Klip natočil režisér Michal Baumbruck.

To album je vlastně čtvrtá etapa, co se týče textů. V začátcích to byla instrumentální záležitost, pak nastoupilo období Morgensterna a textů přátel, a nakonec druhá deska byla už v angličtině. Teď jste oslovil Vlastu Třešňáka - jak k tomu došlo?

První, z několika období poskládané dvojalbum Stromboli, bylo Pantonem původně koncipované jako moje sólová deska. Proto to byl takový palmel. Těžko je možné srovnávat texty jako Ó hory, o hory Viléma Čoka s Morgensternovými básněmi..Někomu se ta pestrost to líbí, někdo to nazval "totálně ideově roztříštěný blábol".
Bylo to tak, že každá strana měla svou atmosféru a pro mne to bylo sdělení čtyř let skládání do šuplíku v rámci zákazu Výběru.

Samozřejmě, taková byla ta doba, že když někomu vyšla jedna deska, tak to také třeba mohla být na dalších deset let jediná...

Měli jsem za sebou se Zuzanou Michnovou projekt Rány. Oslovil jsem ji, aby taky otextovala dvě písně na toto dvojalbum a vznikla Carmen a Kvůli ní, což byl bylo requiem, které paradoxně nazpíval jako písničku Stromboli Michael Kocáb.
Na druhou desku Shutdown jsem se snažil přizvat do týmu textaře, kteří by vytvořili kompaktnější názor. Texty, které napsal Martin Němec, v překladech Žantovského nebo Hejmy: tam už došlo k vnitřnímu srůstu. Nebo dva skvělé texty napsal taky Michal Horáček. Ale nová deska Fiat Lux je pro mne ve vypovědi nejčistší.

Nejčistší v čem?

S texty, které jsem vybral z Vlastových básní, jsem se obsahově ztotožnil. Třešňákovská poetika, pohled na témata života, smrti a lásky,syrovost a zároveň fantasmagorické psychedelické vidění. Velmi mě to zasáhlo. Hudební materiál na desku jsem skládal tak pul roku, ale obával jsem se obsahové stránky. A to, že jsem si vzpomněl na Vlastu, byla moje zlatá chvilka. Potom byla další etapa, kdy jsem oslovil dramatika a scenáristu Petra Kolečka, který už mi udělal tři texty k mému albu Srdeční záležitosti, a další moment byl, jestli hlavní interpret Bára najde s tím vším souznění. A tam myslím došlo k hlavnímu propojení. Já s Vlastou jsme to vymodelovali a Bára tomu upřimně vdechla svým zpěvem duši.

Takže jste skládal na už hotové texty?

No, ono to bylo tak napůl. Už jsem měl nějakou muziku, pak jsem dostal to "Vlastovo šuple", část textů jsem upravil na už hotovou muziku, část jsem jich zhudebnil. A poslední část hotové muziky dostal Kolečko a ten ji otextoval. U Třešňáka je spíš nutné vzít jeho poezii a pak ji zhudebnit, není zas tak profesionální textař, a snaha o frázování podle demo předlohy nazpívané svahilsky, může poznamenat jeho poetiku.

Až mě to překvapilo. Jeho texty na vaší desce působí velmi poeticky, zatímco ve své vlastní tvorbě se vyjadřuje spíš angažovaně, jsou to často poměrně ostré, politické šlehy, ale tohle je čistá poezie. To byl záměr?

Já jsem ho poprosil, aby při výběru básní, myslel na to, že to bude zpívat Bára .Vlasta prohledal to své šuple a poslal mi asi dvacet kousků. A já jsem se s radostí pročítal jeho poesií a věděl jsem, že to je to pravé.

Jak mimochodem Vlasta Třešňák reagoval na hotové písničky?

První reakce na mé nazpívané demo byla z jeho strany velmi příznivá. Paradoxní bylo, že jsem spolu komunikovali pouze po telefonu nebo mailem.Věci se seběhly rychle a poprvé jsme se spolu viděli až při foceni na CD. Jeho básně se mne hodně dotkly, vnitřně jsem se s nimi ztotožnil.

Je náhoda, že obě skladby, které tam má Petr Kolečko, jsou výrazně rockovější, tvrdší, než ty ostatní?

Ne. Petr dostal ten demáč tvrdě nafrázovaný v pseudoangličtině a chtěl jsem, aby to byl dravý dobře nafrázovaný text. A myslím, že ty světy propojily.

Stromboli byli z podstaty vždycky spíše kytarová kapela, ale dříve jste mívali i klávesy. Proč už na nové desce nejsou?

V první éře Stromboli s Bárou jsme hráli rok bez kláves a protože na dvojalbu jsem použival hodně kytarových syntetizátorů, rozhodl jsem se na živé provedení přizvat klávesistu. Vzpomněl jsem si na Vendulu Kašpárkovou, byla šikovná hráčka a navíc bylo fajn mít i další hezkou "babu" na jevišti.
Na Fiat Lux jsem si udělal klávesy sám, Vendula žije 20 let v Austrálii. ale na koncert přijede a zahraje všechny klávesové party i z nové desky. Na desce používám hlavně kytarový syntezátor, je analogový. Je to dynamický živý organismus né chladný digitál.

Jak bude probíhat ten koncert v O2 Aréně?

Budou tam tři části. Začneme klasicky první deskou, její druhou stranou, pak něco z Shutdown. Následovat bude vzpomínková pánská jízda, kdy nastoupí Guma Kulhánek na jednu věc, Roman Dragoun, a Vilém Čok završí tuto část hitovkou Ó, hory. To bude první kulminační bod. Pak přijde to hlavní Stromboli s Bárou a Vendulou, ale před tím bude ještě i ochutnávka nových věcí.
U Stromboli byl totiž vždycky problém, že lidi, kteří přišli na koncert, se dělili na dvě části. Ti, co měli rádi ty poetičtější, modernější věci, co zpívala Bára, nebyly velcí příznivci písně Ó Hory, ó hory a ti, kteří zas měli rádi Hory, ty zase nemuseli ty náročnější věci. To byl ten dopad pel-mel z debutu. Na dalších deskách jsem už tyhle rozpory vyčistil.

Co vůbec celému nápadu s novou deskou a koncertem říkala Bára Basiková?

Bára na své poslední desce skočila do romantismu, který je jí blízký. Takže myslím, že to zvažovala stejně jako já, jestli se vracet se ke kořenům. Je to něco, co bylo neopakovatelné, emotivní. Ta rekonstrukce nemusí vyjít .V tomhle to rozhodnutí nebylo lehké. I proto jsem si řekl, dobře, když budeme vzpomínat, tak ukázat i nový podpis na světě, ukázat, že existujeme, udělat ten most, aktualizovat koncert o současný pohled.
A pokud se to podaří, aspoň trošku překročit svůj stín, tak budu rád, že poslední tři měsíce mého života nebyly zbytečné.

Říkáte to, jako byste si pořád nebyl jistý?

Je to i stres, nejenom radost, ten časový tlak při natáčení, zodpovědenost.Není to obrovská týmová práce, je to spíše příběh osamělého běžce, kterému dá jedna úžasná zpěvačka obrovský dar, když začne naplňovat svým výrazem jeho tvorbu. Já ji ve studiu docela prudím, dost ode mne zkusí, ale ona to umí, dokáže dát tomu takový krásný odstín, a s absolutní lehkostí. Dá to a stojí to za to. Bára je opravdu jen jedna.

Čtěte dále

další zprávy