Smutně i vesele, s Mařenou i žampionem, z lesa i hostinců

01.08. 09:30 | Autor: Antonín Kocábek

Atmosféra léta s sebou přináší oddechové nahrávky, hospodské šramly, festivalový tanec a zdánlivou nezávaznost. Je to čas, kdy to na zahrádkách občerstvovacích zařízení žije stejně jako u kiosků koupališť, čas, kdy snaha cokoliv řešit nutně usíná ve zničujícím vedru. Jakoby se letní doba promítla i do druhých alb skupin, která jsou dnes na programu.

Rudovous: Krankoty (vl. náklad)
http://www.myspace.com/rudovous

Rudovous je utajený klenot domácí scény. Za hřibem se ostatně důkladně maskuje už dlouhá léta. Druhé oficiální album (a třetí celkem) po šestnácti letech existence to jen potvrzuje. Nicméně jakkoli se mnozí jiní láskou k Tomu Waitsovi ohánějí, právě jedině Rudovous u nás na téhle vlně nejen zdatně surfuje, ale ještě u toho stíhá tančit českou čtverylku, vypít pár piv v šantánu, potykat si s punkerama a prozkoumat prádlo opilé šansoniérky.

Rudovous klamou tělem a na koncertech představují živel. Výlet na Krankoty začíná na počátku prázdnin a logicky tak z mechu všude vyčuhují houby. Když jich pár seberete a minete pár u rybníku posedávajících pytláků, bude dost času na přemýšlení o tom, že tohle retro je vlastně v mnohém současnější, než jiní, kteří se o to jen urputně snaží. A že tenhle ksicht je možná svérázný, nicméně nejen snadno zapamatovatelný, ale také zcela osobitý a ve spojení se vším, co k němu patří, naprosto originální.

Zatímco po hudební stránce rudovousí pětice jen dopilovává už dříve vymyšlený dokonalý tvar, ke kterému si oproti standardní nástrojové výbavě jen přibrala další lahůdky typu analogových kláves, oproti minulým nahrávkám je tu zcela zřetelný posun v rovině textové. Ještě více totiž vystupuje na povrch básnivý surrealismus, už dříve nastíněná láska k novotvarům a občas až úchylný humor, projevující se extremismem slovních spojení. Výsledkem jsou až neodolatelné nálady, propojující současnost s minulostí stejně jako několik starších, znovu nahraných a na desce obsažených skladeb.

Digipack Krankoty má opět jako jeho předchůdce kroužkovanou vazbu. Album Krankoty potěší každého, pro kterého je bloudění v houštinách žánrů radostí, živelnost staví nad studené pokusy o umění pro umění a lidský faktor nad techniku. Vedle podmanivých melodií, u kterých nezřídka nelze nemít pocit, že je znáte léta, nabízí letní náladu, přeskakující od melancholie k rozjařenému optimismu a zpět, hospodský pocit sounáležitosti po celodenní túře a delikatesy, srovnatelné s vonící smaženicí předloženou milovníku hub. Aneb dobrota pro ty, kteří ji dokážou ocenit.

ČTĚTE TAKÉ: Hravě i drsně aneb něco o gender stereotypech

Poletíme?: Skupina dobře vypadajících mužů (Indies Scope)
http://bandzone.cz/poletime

Kdo si všímá plakátů a pozvánek na letní festivaly, nemohlo mu uniknout stále častěji se na nich objevující jméno moravské šestice. Ta v čele s výtvarníkem Rudolfem Brančovským volně navazuje na kapelu Veselá zubatá. Aktuálně jim vyšla nejen oficiální reedice debutové, před časem vlastními silami vydané desky, ale novinka, svědčící už jen samotným názvem o tom, že ti, kteří se berou vážně, tu nejsou na správné adrese.

Jak mají vypadat správně vypadající muži? Písničky zpěváka a banjisty Rudy Brančovského si všímají všednodenních témat, často vycházejí z pohledu outsidera a i na album přenášejí odlehčenou atmosféru šramlu, míchaného s punkem, country i hospodsky hraným folklórem. Jsou živelné a pravým opakem sofistikovaného přístupu. Poletíme? tak baví nejen sebe, ale i ty posluchače, kteří jsou ochotní jim naslouchat a naladit se na podobnou vlnu.

Hospodský humor je ovšem dvojsečný a skrývá i nemalé nebezpečí, že se kapela opije vlastní zábavností a pak by mohla snadno propadnout pocitu neodolatelnosti i lacinému podbízení. Poletíme? naštěstí jen občas zabalancují na téhle hraně, a daří se jim za ni nepřepadnout. Podobné je to i s poměrem upřímnosti a naivity - toho prvního je chválabohu mnohem víc. To vše dohromady skrývá i to riziko, že pro určité procento posluchačů tahle deska bude znamenat jen příjemnou a nenáročnou zábavu, která nestojí za hlubší přemýšlení. Což by bylo škoda.

Poletíme? je parta veselá. Poletíme? i se svou novou deskou určitě budou bavit všechny, kteří rádi Traband, Schodiště nebo Původní Bureš, a jméno Ivana Mládka v souvislosti s nimi asi ještě opakovaně také zazní. Ale přirovnání v tomto případě nejsou důležitá. Té bezambiciózní radosti, která z jejich nového alba vystřeluje jako barevné rachejtle na všechny strany, totiž nikdy není dost.