Síla sdělení a energie hudby beze slov

19.12. 09:00 | Autor: Antonín Kocábek

Dvě odvrácené tváře. Slova, u kterých je hudba jen doplňkem, a hudba, která nepotřebuje slova. Dvě alba, která se dají obstarat na internetu. Nahrávka, která řeší všechno, a nahrávka, která neřeší vůbec nic. Skladby, které nutí přemýšlet a formulovat svůj názor, a skladby které nutí "jen" probouzet fantazii. Vize konce světa a vize jak ho přežít.

Bonus: Konec civilizace (Starcastic)
http://bonus.temnysily.cz/

Bonus jako výhonek rychle se pnoucí fazole undergroundového hiphopu se zjevil už loni v létě. Stojatou vodu rozvířil dvěma EP a nyní přihazuje debutové album. Nepřekvapivě není k dispozici na CD, ale jen v mp3 nebo na vinylu. A hned na úvod je potřeba si nalít čistou tekutinu pro ty, kteří zmíněná EP neslyšeli: je zcela nevhodné pro všechny, kteří jsou zvyklí na hiphop jako bezstarostné rapování o večírcích, doprovázené sladkými r'n'b vokály slečen a chřestěním zlatých řetězů. Protože - ať si už o tom myslí kdo chce co chce - jestli u nás někdo dělá angažovanou tvorbu, je to právě Bonus. Skladeb jako je Dětem, ale nebude nikdy dost.

Konec civilizace. Není důležité jestli posluchači těch patnáct tracků dodá naději, že to jiní nevzdávají a mají ještě chuť pojmenovávat zlo, a nebo ho rozčílí svým sebevědomím, občasnými sklony k demagogii a přítomnou jistotou, že právě tenhle názor je ten správný. Podstatné je, že nenechává chladným a bez zájmu každého, kdo ještě neusnul ve spokojenosti se sebou samým a svými pravdami. Nutí přemýšlet, zformulovat si sám pro sebe svoje postoje i názory, souhlasit či odmítat. Probírá z letargie - i když asi optimismus může vlít do žil málokomu.

Svět z Bonusových skladeb není veselý jako ten v televizních reklamách. Navíc nestojí na místě. Zatímco úvodní Psychologové je typickým kouskem, navazujícím na předchozí nahrávky, kde se autor zabývá především sám sebou, deska obsahuje řadu nových a pro mnohé možná i překvapivých momentů, ve kterých je najednou díky přesahům a chuti podívat se na věc i jinýma než svýma očima, mnohem silnější. Ukázkovým příkladem budiž skvělá, chytlavou melodií podpořená Ztrácíme čas nebo temná Epitaf, obě plné nejistoty i ochoty ukázat i jiná než jen silná místa osobnosti.

Bonus se s rapováním oddechových textů nespokojuje. Bonus je na svém dlouhostopážním debutu (se kterým mu dost zásadně vypomohl i Pe.Klo z formace Plug'n'Play, se kterou v současnosti Bonus vystupuje) mužem mnoha tváří. Dovede být ironický i nekompromisně zlý, tváří se výsměšně, provokativně i rád žene situaci do extrému. Vytýká jiným i to samé, co by zas nejspíš ti z druhé strany barikády vytýkali jemu. Nesmiřuje se s tím, co vidí, a ventiluje to naplno. Někdy je to jen bezvýchodná apokalyptická vize, ale občas i cosi na způsob černého svědomí, u kterého je až líto, že se k těm, ke kterým je směřováno nejvíc, nejspíš nikdy nedostane. Deska, která má smysl.

C: Opus Vulgaris (Election)
http://www.myspace.com/cprofile

Táborská čtveřice, které fanoušci říkají familiárně "Céčka", nikdy nebyla partou, která by nonstop koncertovala a nutila se se svou čistě instrumentální hudbou i tam, kde o ni nikdo nestojí. Jejich fungování se odehrávalo a odehrává ve vlnách, kdy fungují relativně C se po delší době probudili ze zimního spánku. intenzivně, a relaxačních obdobích, kdy působí navenek mrtvě. Nicméně časy, kdy jezdívala rozsáhlá evropská turné typu 20 koncertů za 20 dnů, už jsou zdá se pryč. Jistě se na tom podepsalo i dvakrát organizované a nakonec ne vlastní vinou neuskutečněné americké turné před pár lety.

Po zhruba třech letech se hlásí s dalším, celkem už čtvrtým titulem. Kytarista Patrik mezitím stihl zároveň rozjet novou kapelu Night spolu s někdejším kolegou z kapely Blank Amákem, na jehož labelu nové album nepřekvapivě vyšlo - lze si ho stáhnout za dobrovolný poplatek. A ti, kteří znají jeho předchůdce, se u něj budou cítit jako v rodinném bazénu, do kterého se znovu ponořili po návratu z dlouhého výletu mimo domov.

Rukopis kapely je totiž jasně čitelný a nahrávka tak budí dojem čehosi důvěrného, přátelského. Propletence motivů, delayi a dalšími efekty modulovaných kytar, magicky se opakujících koleček i překvapivých rytmických zlomů a především nevšedních melodií, které Třetí album C se dá stáhnout za dobrovolný poplatek. se prvoplánově nevystavují, ale dávají posluchači možnost si je postupně objevovat, znamenají zážitek s velkým Z. Jinak je ale nahrávka v mnohém pojatá nově.Jakoby tu oproti minulosti ubylo melancholie a přibylo naděje. Nálady, které přináší, se často nesou v až optimistickém duchu, umožňují "vypnout" a vydat se do paralelního prostoru nekonkrétna, kde lze snadno relaxovat, probudit i ty zakrnělé výčnělky fantazie a zapomenout na to, co čeká za nejbližším plotem zítra ráno.

Název desky ("Obyčejná práce") tak představuje svého druhu ironii. Ona skutečně jen zdánlivá obyčejnost mizí přesně v okamžiku, kdy posluchač přestane vnímat skladby jako kulisu a potopí se pod jejich povrch. Vzápětí se vše promění ve zvukové dobrodružství a jen mimoděk si u něj znovu lze uvědomit fakt, že jestli vůbec v Česku existuje něco jako post-rock, pak jsou Céčka jeho nekorunovaným králem.

Foto: archiv

Autor: Antonín Kocábek