Severní mlhy a stíny pochybností

03.10. 10:00 | Autor: Antonín Kocábek

Letošní léto už definitivně zamávalo a podzimní plískanice, mlhy a deště jsou každodenní realitou. Podzimní náladu mají - nejspíš neplánovaně - i nová alba dvou kapel špičkových ve svých žánrech. Všem splínům se vzpírají s energickou jistotou a dost možná ten vzdor mohou přenést i na své posluchače.

River For Sale: Social Moment (KlangUndKrach)
http://www.myspace.com/riverforsale

Ještě dodnes, i s několikaletým odstupem, si dobře pamatuji, jak mě vykolejilo a zasáhlo setkání s hudbou severočeského tria River For Sale. Skupiny, které mají takto srovnané, co vlastně chtějí, netápou, dokážou svému směřování dát formu, a navíc jsou škatulkově zcela nezařaditelné a zajímavé i v evropském měřítku, se prostě nepotkávají každý den. O to je smutnější se s novým albem dozvědět, že se jedná o pohrobka, neboť jeho tvůrci se mezitím rozešli každý svoji cestou.

River For Sale ještě nahoře. Na rozcestí, kde se potkávají shoegaze plochy, zastřený zpěv a ledové "joydivisionovsky" temné a neuspěchané rytmy, i na zřejmě poslední, třetí nahrávce vše plyne s rozvážností pohledu z horského masivu, kdy čas se zastavil a stoický klid ovládne a donutí se zastavit i ty největší choleriky. Tajuplnost skladeb, které oproti minulé Transparent zřetelně ustoupily od "písničkovější", post-rockem ovlivněné formy a vrátily se blíže k původní elektroindustriální podobě, však v sobě paradoxně skrývá nervozitu a provokuje k tomu nespokojit se s poslechem jako kulisou a přijít všemu na kloub.

Půlhodinová nahrávka může napoprvé působit jako samoúčelný experiment, neprostupná směs, která se zalekla větší posluchačské vstřícnosti své předchůdkyně. Sonické stěny, propletence samplů se zvukem k nepoznání efekty pozměněných nástrojů, jištěné tlukotem elektronických rytmů se prostě nevzdávají ochotně. Těžko říct zda to byl záměr, snaha zapudit ty posluchače, kteří v kapele viděli jen další My Bloody Valentine, nebo vše vyplynulo mimovolně; faktem je, že napoprvé zní Social Moment odosobněně a možná i prázdně. Ale je to dočasné.

Teprve opakovaně na povrch vypluje fakt, jak velké množství zdánlivě vzdálených a vzájemně nekomunikujících inspirací se tu potkává a jak je tak dobrodružné mezi nimi objevovat "to svoje". Není to snadná cesta, ale mix hlučného rocku, industriálních zvuků a ploch i elektronických nálad k tomu skýtá i tentokrát jen těžko vyčerpatelnou řadu podnětů.

Třetí nahrávka vyšla až po rozchodu skupiny. Samozřejmě tu platí i to co dříve - River For Sale z nahrávky zní jako jen jako zlomek toho, co s nimi lze zažít v prostředí klubu, kde atmosféra, reprodukčním zřízením neumravněný, často takřka hmatatelný hluk a koneckonců i vizuální zážitek teprve umožní, aby na posluchače přešla část síly, která v kooperaci tria vzniká. Ty slovně jen těžko popsatelné vjemy, jakými jsou (namátkou) respekt z majestátnosti hor, ticho, které vás obklopuje na procházce po jejich hřebenech, uvědomění si pomíjivosti i směšnosti délky pozemského žití v konfrontaci s časem nebo kouzlo obyčejného lidského pohledu tady získávají důstojný hudební ekvivalent. Zdá se to jako marný boj, ale o to víc má cenu, když se do něj někdo vůbec jen odváží pustit.

Dark Gamballe: Pochyby (RedBlack)
http://www.myspace.com/darkgamballe

Vyškovská parta se po dvaceti letech svého fungování z někdejších alternativně-metalových pozic propracovala až někam ke koketování původního směru s popovými melodiemi, přičemž jsou slyšet i evidentní vlivy nu-metalu. Prostě chuť neusnout na místě, kladný vztah k elektronice a žádný strach z melodií. Navazují v tom ostatně na předchozí alba. S tím, co zní z jejich už desátého alba by se tak s klidem mohli postavit i třeba vedle německých pódiových cirkusáků Rammstein a nejspíš by nejen sotvakdo v sále byl nespokojen, ale dost možná by musel uznat, že přinejmenším nejsou o nic horší.

Dark Gamballe si za svým stojí. Příjemné je, že ani po letech fungování tvůrců nahrávka nesklouzává k dogmatům, je zvukově i hudebně pestrá, s neodfláknutými a propracovanými aranžemi. Nebojí se žánrových vybočení, ale zároveň je z ní cítit jistota hudebníků, kteří mají své začátky už dávno za sebou a přesně vědí, co už je nezajímá. Umějí pracovat s komerčním potenciálem skladeb, ale zároveň si ještě rádi vzpomenou na časy nekompromisních rockerských zásad (i když o co, že si někteří z nich myslí, že je pořád ještě neopustily?) a opřou se do kytar. Pro toho, kdo se v podobných vodách rád cáchá, rozhodně dobrý důvod po albu sáhnout.

Nicméně, jestliže po hudební stránce jde v rámci scény rozhodně o nadprůměrnou záležitost, s texty už to tak slavné není. Ty pochyby z titulní skladby jsou jen stěží uvěřitelné, patos je na albu snad všudypřítomný a programově drsné pózy někde protivné, jinde komické. Skladby jako je Čistý? prozrazují mesiášský komplex a potřebu pojmenovávat věci, které už dávno jiní pojmenovali lépe. A například Hologram by byl skvělý, kdyby bylo jasně patrné, že autor šroubované formulace plné gilotin, hříchů, zmaru a osudových znamení myslí jako dekadentní parodii - bohužel však vyznívá tak, že je míněn zcela vážně. Více civilnosti a méně urputnosti by bylo jen ku prospěchu. A oč lépe by to fungovalo s nadhledem, jasně ukazuje závěrečný cover Jiřího Schmitzera Řekněte to.

Pochyby jsou už desátou deskou skupiny. Přes to všechno je ovšem patrné, že si skupina jde tvrdohlavě svou cestou, neohlíží se napravo ani nalevo, má svůj pevný názor a stojí si za ním - což obzvláště na tvrděrockové scéně, plné "skutečných rockerů", kteří si jistě jen zcela náhodou vydělávají účastí v muzikálech, rozhodně není běžné. Ve spojení s nápaditou hudbou se tak jedná spíš o nadprůměrnou záležitost, která ze spousty tuctové produkce spolehlivě vyčnívá.