Rock For People je naším nejreprezentativnějším zástupcem velkých mainstreamových festivalů. Slovo "mainstreamových" je nutno podtrhnout – hudební fajnšmekři či ctitelé alternativní hudby tu své také mohou naleznout, ale jen v omezené míře. Mnozí estéti to festivalu vyčítají, ale je to spíš problém jejich nepochopení než problém festivalu. Nejsou tu prostě cílovou skupinou. Hlavně je totiž přehlídka určena těm, kteří sem přijeli bavit a relaxovat. Zážitková turistika, se tomu říká. A zážitků všeho druhu je v hradeckém Festivalparku každoročně vydatná porce.
Každý kdo někdy byl na podobně velkém festivalu chápe, že pokoušet se stíhat všechno, je předem odsouzeno k neúspěchu. A stejně tak, jako je nutné si vybírat mezi scénami, je dnes naprosto legitimní netrávit festival od začátku do konce a vybrat si jen jeho část. I při vší úctě k těm, kteří rádi podstoupí celý čtyřdenní maratón, několik dnešních poznámek se vztahuje k třetímu dni festivalu.
S pondělním dnem, který otevřel druhou polovinu letošního ročníku, bylo jasně patrné, jak publikum těší, že chlad a zima ustupují a přišlo oteplení. A přesto, že se nad hradeckým letištěm celý den honily mraky, na déšť naštěstí nedošlo. Rozbahněné úseky ovšem jako následek předchozích dnů stejně přesuny ze scény na scénu někde komplikovaly. Na druhou stranu záleží na úhlu pohledu: jak poznamenala pro festivalový zpravodaj vtipně písničkářka Kate Nash (jejíž nedělní blok prý přilákal překvapivě malou část návštěvníků), pro ni, jako Londýňanku je tento způsob léta zcela běžným, a zima a ošklivé počasí může vypadat úplně jinak.
Festival oproti loňsku poněkud omezil rozsah, na třetí scéně umístěné ve stanu schopném pojmout několik set lidí, zmizelo druhé podium na protilehlé straně (nahradila ho tribuna) a rovněž obě "hangárové scény" byly věnovány až na výjimky neznámým jménům a končily dříve. Poměrně silné zastoupení letos měla slovenská scéna, ale převážná většina vystoupení se nesla v tomtéž duchu, jaký předvedli Chiki Liki Tu-A a Polemic – tedy nic, co by od nich už všichni dávno neslyšeli. Místy příjemné, většinou však poněkud zapadané prachem.
Navzdory názvu došlo odpoledne hned několikrát na country. Druhá tráva v čele s Robertem Křesťanem předvedla slušný průřez svou historií, včetně předělávek Boba Dylana, letitého zlatého kousku v repertoáru v podobě předělávky Dire Straits Telegraph Road i několika novinek z čerstvého alba. Silné vlivy moderní country byly patrné i v tvorbě australského John Butler tria; návštěvníci nadšeně aplaudovali především instrumentální ekvilibristice, s jakou kořenilo své melodické a v základu jednoduché písničky. Jeden z vrcholů dne ovšem přišel už v podvečer: hudebníky z Druhé trávy doprovozený Pavel Bobek.
Třiasedmdesátiletý (a zřejmě tak nejstarší účinkující) zpěvák nenechal nic náhodě a sázel jednu legendární píseň za druhou. A i když jeho pěvecký rozsah se slyšitelně zúžil, přesto přilákal nemalý a viditelně nadšený dav, který mnohdy zpíval s ním. A nakonec si vynutil přídavek, jako který zazněla letitá transkripce Jiřího Grossmanna Houston.
Naopak celkem energický nářez přivezli australští metalcoristé Parkway Drive. Frontman statečně chroptěl, ale zároveň si kapela neodpustila řadu výrazných melodií. Těmi rozhodně nešetřili ani britští White Lies. Na rozdíl od pozdějších krajanů The Wombats se vyloženě občas utápěli ve vlastním cukrkandlu a podbízivosti. Což na druhou stranu ocenily hlavně mladé slečny. Zmínění The Wombats ze začátku vyhlíželi celkem čerstvě, ale později se ukázalo, že i přes naléhavý zpěv (ne nepodobný Robertu Smithovi z The Cure) a nasazení mají trochu problém s invencí a rozlišitelností svých jinak celkem příjemných skladeb.
Dramaturgickým omylem se ukázalo zařazení Wohnout na třetí scénu do stanu. Ten totiž při nich praskal ve švech a mnozí zájemci zůstali nedobrovolně venku. Zajímavý vývoj byl u setu Kele Okerekeho, zpěváka a kytaristy kapely Bloc Party, který vystoupil jen pod svým křestním jménem a se sólovým projektem. Zpočátku nevýrazný až nudný blok se postupně proměňoval v divokou taneční jízdu, energickou a strhující, při které se stan postupně zcela zaplnil a celý rozvlnil až v transu se pohybujícím davem. Zásluhu na tom měla především vynikající bubenice.
Slušná, ale nikterak oslnivá vystoupení odehráli Levellers a Asian Dub Foundation. U obou kapel bylo zjevné, že nejlepší léta mají už bohužel za sebou, Levellers hodně sahali k letitým hitům, ADF se zas marně snažili vybudit publikum k reakci na krotké vyznění jejich prezentace. Vítězem dne se tak rozhodně stali My Chemical Romance. Až kabaretně pojatý pop, maximálně dotažený ve své podbízivostí a "vyhmátnutí" pudů té části publika, chtivé zdánlivě rebelské hudby, ale se silným melodickým potenciálem. A tak zatímco nemalá část publika, znechucená kalkulem opouštěla scénu, ta mnohem větší měla jasno v tom, kdo je tu největší hvězda. Už úvodní vřeštění převážně adolescentních fanynek dávalo tušit, že hudba sama tu není tím důležitým a průběh tomu dal jednoznačnou odpověď. Profesionalitu kapely potvrdil i fakt, že se bez problémů vypořádala s počátečními výpadky techniky, aniž by se to jakkoliv projevilo v jejím výkonu.
Závěr dne na hlavní scéně patřil legendárnímu triu Primus, které dorazil do Česka poprvé. A i když řady diváků díky pozdní hodině a především netuctové a pro povrchní vnímání zcela nevhodné hudbě, značně prořídly, šlo o ojedinělý zážitek. Baskytarista Les Claypool každým momentem dokazoval, proč je považován za jednoho z nejlepších rockových muzikantů na světě a zbylá dvojice mu zručně sekundovala. Magičnost vystoupení doplňovala i nápaditá videoprojekce, promítaná na přilby dvou obřích nafouknutých figurín kosmonautů. Úplně jinou divokou jízdu předvedli poté ve stanu Skyline, který dav nejen roztančili, ale napěchovali takovou porcí energie, že vůbec není divu, že se objevují na stále větším počtu festivalů a jejich název velikostí nápadně začíná přerůstat i donedávna známější kolegy.
Ostravští basketbalisté podruhé za sebou ve čtvrtfinále ligového play off zaskočili obhájce titulu Opavu a po dnešní domácí výhře...
Londýnský maraton dokončilo v neděli přes 53 tisíc běžců, nejvíce v historii závodu, oznámili dnes pořadatelé. Na trať dlouhou...
25. dubna začíná velkolepým koncertem v příbramském divadle Antonína Dvořáka již 55. ročník Hudebního festivalu Antonína Dvořáka...
Praha vypsala výběrové řízení na ředitele či ředitelku městské knihovny (MKP). Dnes to schválili radní města. Současný ředitel...
Mezi kuchařskými týmy, které v únoru soupeřily na Kulinářské olympiádě IKA v západním Německu, se Češi neztratili a podařilo se...
Pro naprostou většinu návštěvníků leteckých dnů je vždy vrcholem ukázek předvedení různých variací letecké akrobacie. Ta...
Divák jako spoluautor představení o každodenních liminálních stavech. Studující KALD vás zavedou na jeviště i do prostor okolo...
V květnu odstartuje léto plné kultury a zábavy. Nejen muzikálové tituly se objeví v celkem 22 městech a zavítají i na Slovensko....
Již dvaatřicátý ročník tradiční Aviatické pouti proběhne o víkendu 1. a 2. června 2024 na pardubickém letišti.
Česká filmová a televizní akademie (ČFTA) dnes představila nominace pro 31. ročník výročních cen Český lev. Akademici vybírali v...
Rozzářené oči, dětský smích a radost. Přesně tak by měla vypadat narozeninová oslava každého potomka. A jak nejlépe prožít a...
Už 29. února vstupuje do kin celovečerní film Superžena režisérky Evy Toulové. Romantický snímek o tom, jaké musejí být dnešní...
Jediná dámská posádka dokázala dojet do cíle jednoho z nejnáročnějších závodů na světě a u toho šířit osvětu za lepší porody
Koncert se konal na vyprodaném stadionu pro 28 tisíc diváků i přes nepřízeň počasí. Ani déšť a silný vítr, který pořadatelé...
Známá kapela je na scéně v plné síle. Tentokrát folk-reggae-punkové duo Vasilův Rubáš zahraje v pondělí 18. prosince od 20:00 hod...
Svařák, řemeslné výrobky a bohatě nazdobené vánoční stromečky. To jsou jen některé z mála symbolů nejkrásnějšího období v roce -...
Glenn Miller Orchestra, jeden z nejznámějších swingových orchestrů na světě, se po čtyřech letech vrací do Česka. Proslulé...
Ice Arena Kateřinky vstoupila do ostrého provozu. Nejnovější ledová aréna v Praze, která zahájila provoz na přelomu léta a...
Dlouho očekávaný horor Eliho Rotha Den díkůvzdání s Patrikem Dempseym v hlavní roli vstoupí do kin ještě tento rok. Žádné klišé o...
Začínající spisovatelka Nela Kyselová z Rybníčku u Pelhřimova pokřtila v pátek třináctého svoji prvotinu s názvem Vidlák bůůk....