Podzimní splíny, holky, které vědí, co chtějí, a změna času

07.11. 09:00 | Autor: Antonín Kocábek

Žena jako hudební inspirace je téma na hodinové debaty. Čím se ale inspirují ženy - autorky? A co ty, které coby členky skupiny ovlivňují autora - kapelníka? Melancholie podzimu, mlhy a nepříznivé počasí projasňují nahrávky, které stojí za pozornost. Aneb obloukem Cherchez la femme.

Karolína Kamberská: Hořkosladce (Indies MG)
http://bandzone.cz/karolinakamberska

Karolína Kamberská se s rolí sólistky vypořádala skvěle. Půlka dnes už nefungujícího dua Sestry Steinovy. Sólo, jen sama za sebe. S použitím klišé se dá říci i "s otevřeným hledím". Restart a nový začátek. Ta síla, které je k něčemu podobnému potřeba, na posluchače z debutové desky bafne přímo vyzývavě. A název pak vystihuje obsah bezezbytku a platí od začátku do konce. Texty navíc důvěrně oslovují, vypovídají o své autorce víc než profil na sociální síti.

Důležité slovo téhle nahrávky je "přirozenost" a dalo by se nejspíš k němu připojit i "upřímnost", kdyby po použití některými politiky neznělo tak zprofanovaně. Způsob, jakým Karolína zachází se slovy je až punkový - bere si je dravě a používá je se sympatickou bezelstností. Ve svém písničkářství je emotivní a ve srovnání s některými "ukňouranými" kolegy dovede neskutečně vygradovat energii i důrazně dát najevo, že tohle stojí za pozornost. Zároveň v tom není ani stopa podbízivosti - berte, a nebo nechte být (a v tom případě vaše škoda).

Jedinou chybou desky je její nevýrazný obal. Síla těch písniček je ve slovech, hudební doprovod jako by se záměrně vyhýbal instrumentální ekvilibristice, která jen odvádí pozornost od sdělení. Autorka hraje na akustickou kytaru rockově úderným způsobem, jednoduše a funkčně. Přesto díky citlivému výběru šikovných a zkušených hostů (Honza Ponocný, Dorota Barová, Honza Horáček a David Landštof) album nabízí víc než jen pouhý doprovod. Jsou to dobře zaranžované písničky, ve kterých se neschovají pěkné melodické nápady, navozující pocit důvěrnosti a něčeho, co vlastně dlouhá léta známe a jen se to k nám vrací.

Debut Karolíny Kamberské se povedl na jedničku. Nejenže v něm nechybí to nejlepší z ducha předchozí sesterské dvojice, ale podařilo se na ně navázat a ukázat, že ta cesta, kterou před pár lety nastoupily, ještě má kam vést.

ille: V rekvizitách EP (Championship)
http://bandzone.cz/ille

Debutové EP projektu ille, zdá se, že na míru vytvořeného Olze Königové, jinak klávesistce a zpěvačce skupiny Obří broskev, je jedním z nejpříjemnějších překvapení letošního podzimu. I v pouhých čtyřech skladbách dává velmi výrazně na vědomí, že tahle fúze moderního písničkářství s indie-popem, kořeněná trochou country je něčím, co stojí za pozornost.

Projekt ille zahájil svou diskografii ve velkém stylu. Olze, která svým zpěvem může evokovat Lenku Dusilovou, je tu k ruce hotový allstars team: jakýsi jam session Umakartu s Druhou trávou a manželem Cannym v koutě. Plus výtečná produkce Dušana Neuwertha. Křehké a intimní zastavení, podzimně zamlžené, ale výrazné implantovanou touhou i odevzdáním všech, které je snad skoro hmatatelné. Trojice procítěných písní a jeden na obalu utajený track prozrazují vysoké osobní nároky - jiní by asi rovnou přišli s albem, kde by pak ovšem část skladeb pravděpodobně byla vatovitou výplní.

Takhle jde o čirý koncentrát nápadů, silných pocitů a hudby pro radost. Máme-li brát EP jako ochutnávku věcí příštích, pak je důvod se těšit. Spolehlivý ukazatel, že nejde jen o momentální vstřícné rozpoložení - tj. chuť si pustit po skončení vše znova - mě ostatně i tentokrát ujistil.

Hromosvod: Zimní čas (Of rec.)
http://bandzone.cz/hromosvod

Letité seskupení Hromosvod je přímo esencí folk-rockové škatulky, a sice pomalu, ale postupně a s jistotou vypilovává svůj tvar. Třetí album je tak zase o kousek dál než jeho předchůdci, ale k tomu, aby se jednalo o výjimečnou událost, mu ještě přece jen kus cesty chybí. Nabízí solidní instrumentální zázemí, chytře zaranžované písničky se sympatickými melodiemi, ale také ne vždy vyrovnanou úroveň textů a absenci něčeho, čím by bylo zajímavé i pro jiné posluchače, než jen ty, kteří se v podobné hudební oblasti pohybují léta.

V pětičlenné sestavě figurují dvě dámy. Ono spojení folkové upřímnosti (a občas i pochopitelné naivity) a rockového písničkářství i údernosti má něco do sebe - pokud tedy přistoupíme na skutečnost, že mnohem víc, než rozhlížení se v současnosti je tu patrná úcta a směřování za sice kvalitní a lety prověřenou, ale hudební minulostí. Autorský přístup je tu zkrátka zjevně tradicionalistický, a kdyby datum vydání hlásilo například rok 1988, vše by mělo logiku. Zvláštní na tom je to, že se nejedná o kapelu padesátníků, ale o partu o generaci mladší.

Bylo by ale hloupé album jen kvůli tomu zatratit. Hromosvod si zručně hraje s náladami, je pestrý díky účelně využitému nástrojovému obsazení a obzvlášť v pomalejších, baladických polohách skladby navazují na to nejlepší, co se v žánru objevilo. Kdo má rád třeba takové Č.p.8, svoje si tu určitě najde. Ostatně i fakt, že desku pokřtil Vladimír Mišík do všeho organicky zapadá a udává směr. A těch pár slabších okamžiků, jakým je třeba odrhovačková, křečovitými rýmy prošpikovaná a rádobyhumorná Tanečnice (na kterou ovšem paradoxně vznikl klip), celkový dojem nezkazí.

Hromosvod je zas o kousek dál. Na třetí nahrávce skupina Hromosvod hraje s radostí, a vedle rozptýlení nabízí i porci osobité poetiky. Jde o desku příjemnou a ve všech směrech neodfláknutou, o čemž svědčí i třeba pěkně graficky zpracovaný digipack. Má vlastně jediný stín: trochu samoúčelně se na ni kapela posílila řadou hostů, i když by si bývala snadno vystačila sama. Pro příště by ji namísto nich prospěl spíš opravdový producent, schopný vše nasměrovat od důrazu na instrumentální stránku věci k upření pozornosti spíš na samotný materiál. A takový, který by se nebál občas zasáhnout, něco vyhodit či ovlivnit důkladnější výběr z repertoáru.