Pastelkový poprock, punkový folk i tiché ukolébavky

17.01. 09:00 | Autor: Antonín Kocábek

Dnešní hudební tipy reflektují nové desky východočeské skupiny Six Pastels, ironického písničkáře, který si říká Nikola Brasko, a kolekci originálních ukolébavek od slovenské superstar Kataríny Koščové. Tři odlišné světy, tři zcela odlišné pohledy na to, pro koho a jak dělat hudbu.

Six Pastels - Fuzzando a Wahejda (Six Pastels/Popron)
Podkrkonošská skupina Six Pastels sice svými začátky sahá až do roku 1996, ale po pauze vznikla v roce 2004 a od té doby je k zastižení v domácích klubech a lokálních akcích. Sami o sobě neskromně tvrdí, že jejich tvorba "...působí jako hudba z ráje" (a myslí tím ten Český). Leccos napovídá i účast v soutěžích typu Skutečná liga a promo věta: "Kapela Six Pastels hraje ve volném čase svých členů pro zábavu, ale zároveň se chce stát druhými Beatles nebo kapelou z pořadu Uvolněte se, prosím."

Six Pastels na pódiu. Zcela upřímně a natvrdo: Pokud někdo hraje nikoliv avantgardní tvorbu, ale masově přístupný poprock a ani po šesti letech o něm skoro nikdo neví, pak nejspíš něco nedělá dobře. Six Pastels se inspirují zvukem šedesátých let, tremolovanými a fuzzovými kytarami a plodí vcelku příjemné, ale zcela tuctové písničky, které doplňují naivními až pitomými texty. Takže výsledek jejich debutu zní trochu jako vesnická tancovačka. Když vydrží, možná časem proniknou k publiku, které si libuje ve skupinách typu UDG nebo O5 a Radeček.

ČTĚTE TAKÉ: Utajená profesionalita, divé experimenty a hlučná krása

Nikola Brasko - Odvrácená strana pláže (vlastní náklad)
Nenápadná tvář na domácí písničkářské scéně přichází se svou již druhou deskou. Nikola Brasko patří k mladým interpretům, zcela nepoznamenaným "portovní" i "šafránskou" školou z dob před listopadem 1989. Zcela přirozeně hru na akustickou kytaru doplňuje samplovanými zvuky (na koncertech používá notebook), hraje si s češtinou a nechybí mu zcela občas až jedovatý sarkasmus.

Nikola Brasko není tak úplně tradiční písničkář. Na rozdíl od kolegů typu Tomáše Kluse či Xindla X nemíří ke komerčním metám, ale o to víc je přirozený a neokázale naplňuje principy do it yourself, obvyklé ve zcela jiných žánrech. Na své nové studiové novince, nahrané u respektovaného Ondřeje Ježka, nápaditě glosuje okolo míjející realitu. Za doprovodu hostujícího bubeníka a s vynikajícím způsobem dotaženými aranžmá, nabízí opět silnou porci chytlavých písniček, plných vtipných i ironických slovních hříček. Od lyriky až někam k slovnímu punku... a zase zpátky. Zní to hodně suverénně, jediné, co lze vytknout, je stále se opakující poloha zpěvu, díky které méně výraznější texty trochu splývají. Přesto jedna z nejzajímavějších nahrávek, co se v této oblasti u nás zatím objevily.

ČTĚTE TAKÉ: Veselé remixy, kulisa ke kouření a (ne)obyčejné písničky

Katarína Koščová, Martin Husovský, Veronika Husovská - Uspávanky (Slnko)
Zatímco české produkty SuperStar (no ano, až na Anetu) obvykle končí v lepším případě u desek, které pro ně musí napsat někdo jiný, a následně ve většinou nepříliš duchaplných muzikálech, protože nikoho jiného, než jejich konzumenty prostě nezajímají, Slovensko má Katku Koščovou, vítězku z roku 2005. Ta na své zatím poslední, třetí desce míchá jazz a šanson a aktuálně s manželi Husovskými (Veronika je její sestra) zrealizovala i kolekci autorských ukolébavek pro děti.

Koščovci: Husovský junior, Veronika, Katarína a Martin. Neuvěřitelně křehké, tradičně pojaté, ale přesvědčivé a procítěné. Představuji si, že tak nějak podobně by to mohlo znít, kdyby třeba ten nápad dostali a v duetu nazpívali Dan Bárta se Zuzanou Navarovou. Což už se bohužel nepovede. Citlivý přístup a ani stopa po nějakém kalkulu. Ty písničky - krom toho, že opravdu splňují všechny parametry funkčnosti, - jsou chytře vymyšlené, nepodbízivé a ani trochu infantilní. Dýchá z nich totéž, co třeba z Cohenovy Hallelujah, kterou mimochodem Katka také nazpívala. A co je na všem to hezké, je fakt, že ta deska nemusí zaujmout jen rodiče s malými dětmi.