Ostravské 1:0 v poločase

Festival Colours of Ostrava slaví letos kulaté desáté narozeniny, a navíc - podobně jako na jiné publikum směřovaný Rock for People - měl před letoškem velmi silnou motivaci: vyrovnat se předchozímu úspěšnému ročníku a případně ho překonat. Po čtvrtečním a pátečním dni má za sebou první polovinu.

Loni pořadatelé nastavili s Iggy Popem, Reginou Spektor a divácky mimořádně úspěšným retrem v podobě Cranberries (což způsobilo vyprodanost festivalu před jeho zahájením) mantinely, takže navazovat bylo na co. To, že "souboj" dvou světově respektovaných balkánských dechovek, tedy Fanfare Ciocarlia a Boban i Marko Marković Orkestar, byl nasazen už na úvod, a tedy čtvrteční podvečer, dobu předtím, než dorazila většina návštěvníků, vypovídá o přesvědčení organizátorů, že je co nabízet. Je ale fakt, že společné vystoupení obou špičkových kapel vyznělo spíš jako okatá exhibice než cokoliv jiného.

S až překvapivě silným ohlasem se setkali Paramount Styles v čele s charizmatickým Scottem McCloudem. Jejich zdánlivě obyčejné písničky, důmyslně vystavěné a často až magické svým vyzněním, spojovaly křehkost i divokou nespoutanost zároveň. Jen škoda, že kvůli omezené kapacitě scény se na ně spousta návštěvníků nedostala.

Jestliže Herbaliser, zpestřující svou taneční jízdu dechy, odvedli standardní a nevybočující výkon, reakce na vystoupení Santi Whiteové alias Santigold byly spíš negativní. Laciná taneční dupárna, ničím překvapivá, a navíc "obohacená" o dvě zmatené, nesynchronizované tanečnice, se nesla v duchu neinvenčního popu a jakýkoliv druhořadý DJ by byl nejspíš odvedl "stejnou práci". Přesto spolu s jejím setem mohli dostat posluchači poprvé a bohužel nikoliv naposledy i něco mnohem horšího – dva spíkry, kteří druhou největší scénu bůhvíproč uváděli. Není nic špatného na tom, že se někdo pokouší být vtipný a nejde mu to. Je ovšem smutné, když se mu to nejen nepodaří v pěti případech z pěti, ale když navíc vystupuje se sebejistotou dlouhá léta úspěšného komika. Nejen se nenudit, ale vůbec přečkat gejzíry trapnosti, tryskající při výstupech obou pánů ve zbytku festivalu, chtělo buď řádně snížené IQ, nebo nemenší intoxikaci čímkoliv tekutým, co bylo po ruce.

Stejnou roli jako loni Cranberries – tedy známého jména, navrátivšího se po letité pauze a produkujícího masově oblíbenou hudbu – letos sehráli irští Clannad. Jejich keltské folkové nápěvy, krystalicky čisté hlasy a uklidňující tóny harfy přitáhly davy a sehrály roli relaxačního prvku večera. Sice poněkud anachronického, ale vlastně celkem funkčního.

Závěreční P.i.L. – tedy Public Image Limited, kapela někdejšího frontmana Sex Pistols Johna Lydona – rozdělili publikum na dva tábory. Jedny svými monotónními figurami a "antirockem" unudili a vyhnali během krátké chvíle, jiné nadchli a znamenali pro ně navzdory dešti, který jejich set vytrvale doprovázel, zcela zásadní zážitek a jedno z nejlepších vystoupení festivalu vůbec. Temné, mnohaminutové skladby před časem znovuobnovené legendy nezávislého rocku osmdesátých let měly dubově magické rytmy, do kterých často nečekaně vpadaly exploze neurotické, ale nesmírně invenční kytary, a vše korunoval krákoravý zpěv omylem propuštěného chovance psychiatrického sanatoria. Výjimečný koncert ve všech směrech.

Páteční den festivalu nabídl i přes větší počet fungujících scén nabídku méně bohatou na dilemata typu "kam dřív?". Svým estétským sklonům i intelektuálně popfolkovým spádům popustili uzdu Republic Of Two, ostřejší "sonicyouthovské" kytary zase rozezněli povedeným setem ústečtí matadoři Houpací koně, zasněné polohy s čarokrásnými melodiemi kouzlili pohrobci Khoiby Luno. Monkey Business si přivezli jako hosta Terezu Černochovou, tradičně úchylné kostýmy a chuť bavit za každou cenu. Divoký stagediving Matěje Rupperta, který si nad hlavami publika zaplaval i kolečko okolo pódia, patřil k historkám dne.

Nejzajímavějším bodem pátečního programu pak bylo bezesporu trio Joan As Police Woman. Přivezlo  originální mix všeho možného; v neodhadnutelných skladbách se míchaly křehké balady s punkovou přidrzlostí i funkovým feelingem a okázalostí, a vše se spojovalo do přístupného i zábavného eklektického koktejlu. Původem houslistka Joan Wasserová střídala klávesy a kytaru a spolu se spoluhráči na další klávesy a bicí dokázali vytvořit nejen nápaditý, ale i hutný a pestrý sound. A to aniž by se zatěžovali a omezeně řešili rozlišování na elektronickou či rockovou tvář.

Brendan Perry, polovina někdejších Dead Can Dance, měl původně vystoupit už loni, ale zhatila mu to náhlá průtrž mračen. Letos mu to vyšlo a jeho vystoupení se setkalo s velkým zájmem publika, nicméně pocit ozvěny a křísení čehosi už dávno minulého číhal za nejbližším stromem. A není bez zajímavosti, že nejsilnější byl Perry stejně v tom, čím se proslavila jeho někdejší skupina – jakmile se pokusil z tohoto mustru vybočit, vše přestávalo fungovat.

Na Colours se dá skvěle relaxovat i nehudebně. Přes šest set lidí přilákalo například do divadelního stanu představení Divadla DNO Svět podle Fagi. Příhody rozjívené komiksové holčičky ("Já nemám problém. Vy máte problém! Já jsem váš problém!") zpestřované záměrně infantilními písničkami vyvolávaly salvy smíchu, a vedle osobitého humoru přinesly jednak výbornou reflexi dnešní doby očima dospívajících a jednak vtipné postřehy i pohotové reakce obou herců při kontaktu s publikem.

Vcelku tuctové, melodické a ničím nevybočující písničky britských Blackfield našly značnou odezvu u davu, kterému zjevně nevadila jejich nenápaditost a zvuk mnohými milovaných Pink Floyd. V menší míře to samé ovšem platilo i o setu domácích První hoře – jen je potřeba si namísto nepřeslechnutelného vlivu Pink Floyd dosadit Už jsme doma. Implantace jejich postupů do hudby Prvního hoře je až komická – ale bohužel ukazuje v plné nahotě slepou uličku současné domácí alternativní hudby, která už není alternativou vůbec k ničemu a největším experimentem pro ni je to, že pro jistotu už vůbec neexperimentuje a utápí se v instrumentální exhibici a variacích na dávno osvědčené.

Pro mnohé příjemným překvapením, ale pro většinu – soudě podle davu, který jejich blok přilákal – už jistotou se stali kolumbijští Bomba Estéreo. A také konečně první taneční partou, která nejen dokázala rozeskákat mnohatisícový dav, ale také nezůstat jen u laciného rytmu, ale napěchovat vše neskutečnou porcí energie a spoustou hudebních vychytávek. Muzikanti z Bogoty latinu nemusí hrát, mají ji přirozeně v sobě, a tak mohli uvolněně do ní míchat africké rytmy i tvrdý dub, elektronické samply i rockové postupy.

Podobně zábavní, jen se zcela jinými prostředky byli i američtí Semi Precious Weapons – podle mnohých "nejujetější kapela současného New Yorku". Úchylné kostýmy (zpěvák neměl svými botami na vysokém podpatku a minisukní daleko k travesty show) ovšem neskryly fakt, že pod potrhlou image a mezi punkem i discem oscilujícími plivanci, ze kterých ovšem často vyskakoval syrový rokenrol,  se skrývají čtyři nadprůměrní muzikanti, pro které je show jen pouhou prezentací, ke které přistupují s neskutečným nadhledem i snahou pobavit nejen sebe. Neméně zábavné bylo sledovat reakce publika – onen zmatek v očích a zděšení mnohých z toho, že vlastně neví, co si o tom všem mají myslet, hezky kontrastovalo s těmi, kteří neřešili a prostě si s kapelou zaskákali.

Letošní Colours of Ostrava zatím tak nabízejí pro každého něco a vedle jistot i pro domácí publikum mnohé zajímavé objevy. Zároveň ovšem naštěstí nepřipomínají studené sympozium hudebních znalců, kteří se zamyšleným pohledem vědecky přísně hodnotí, ale často naštěstí spíš sešlost těch, kteří se prostě přišli jen bavit. A festival, který je sice velký, ale atmosféru má mnohdy až důvěrně domáckou, jim to v plné míře umožňuje.

Čtěte dále

Ostravští basketbalisté ve čtvrtfinále vedou 2:1, podruhé porazili Opavu

Ostravští basketbalisté podruhé za sebou ve čtvrtfinále ligového play off zaskočili obhájce titulu Opavu a po dnešní domácí výhře...

Rekordní počet běžců letos dokončilo Londýnský maraton, bylo jich přes 53 tisíc

Londýnský maraton dokončilo v neděli přes 53 tisíc běžců, nejvíce v historii závodu, oznámili dnes pořadatelé. Na trať dlouhou...

Festival Antonína Dvořáka Příbram chystá velkolepé hudební zážitky

25. dubna začíná velkolepým koncertem v příbramském divadle Antonína Dvořáka již 55. ročník Hudebního festivalu Antonína Dvořáka...

Městská knihovna v Praze hledá nového ředitele či ředitelku

Praha vypsala výběrové řízení na ředitele či ředitelku městské knihovny (MKP). Dnes to schválili radní města. Současný ředitel...

Český tým kuchařů uspěl na kulinářské olympiádě. Dosáhl na stříbrné pásmo medailí

Mezi kuchařskými týmy, které v únoru soupeřily na Kulinářské olympiádě IKA v západním Německu, se Češi neztratili a podařilo se...

Usedne Martin Šonka i do Kašparova Blériotu?

Pro naprostou většinu návštěvníků leteckých dnů je vždy vrcholem ukázek předvedení různých variací letecké akrobacie. Ta...

Divák jako spoluautor představení LIMINIMIL

Divák jako spoluautor představení o každodenních liminálních stavech. Studující KALD vás zavedou na jeviště i do prostor okolo...

Kultura pod hvězdami rozjíždí svůj zatím největší 13. ročník plný hvězd!

V květnu odstartuje léto plné kultury a zábavy. Nejen muzikálové tituly se objeví v celkem 22 městech a zavítají i na Slovensko....

Aviatická pouť se blíží

Již dvaatřicátý ročník tradiční Aviatické pouti proběhne o víkendu 1. a 2. června 2024 na pardubickém letišti.

Český lev odtajnil nominace, nejvíce bodovaly filmy Bratři a Úsvit

Česká filmová a televizní akademie (ČFTA) dnes představila nominace pro 31. ročník výročních cen Český lev. Akademici vybírali v...

Recenze: Místo, kde chcete oslavu dopřát dětem i sobě!

Rozzářené oči, dětský smích a radost. Přesně tak by měla vypadat narozeninová oslava každého potomka. A jak nejlépe prožít a...

Film Superžena se představuje v novém traileru

Už 29. února vstupuje do kin celovečerní film Superžena režisérky Evy Toulové. Romantický snímek o tom, jaké musejí být dnešní...

"Porodní rallye" Olgy Lounové a Lilii Khousnoutdinové slaví velký úspěch a vysílá jasný vzkaz ženám - zvládnete cokoliv, klidně i rallye pro chlapy a děti si taky dělejte jak chcete, ale roďte ve stoje

Jediná dámská posádka dokázala dojet do cíle jednoho z nejnáročnějších závodů na světě a u toho šířit osvětu za lepší porody

LENKA GRAF jako první Češka vystoupila na reprezentativním adventním koncertě v Drážďanech s věhlasným sborem Dresdner Kreuzchor

Koncert se konal na vyprodaném stadionu pro 28 tisíc diváků i přes nepřízeň počasí. Ani déšť a silný vítr, který pořadatelé...

Vasilův Rubáš zahraje v pražském klubu Rock Café

Známá kapela je na scéně v plné síle. Tentokrát folk-reggae-punkové duo Vasilův Rubáš zahraje v pondělí 18. prosince od 20:00 hod...

Vydejte se za kouzelnou atmosférou Vánoc na nejkrásnější adventní trhy nejen v Česku!

Svařák, řemeslné výrobky a bohatě nazdobené vánoční stromečky. To jsou jen některé z mála symbolů nejkrásnějšího období v roce -...

Slavný Glenn Miller Orchestra přijede swingovat do Česka

Glenn Miller Orchestra, jeden z nejznámějších swingových orchestrů na světě, se po čtyřech letech vrací do Česka. Proslulé...

Ice Arena Kateřinky v plném provozu. Oslaví mezinárodní den bruslení dnem otevřených dveří

Ice Arena Kateřinky vstoupila do ostrého provozu. Nejnovější ledová aréna v Praze, která zahájila provoz na přelomu léta a...

Poslední hostina začíná, děsivý Den díkůvzdání se blíží

Dlouho očekávaný horor Eliho Rotha Den díkůvzdání s Patrikem Dempseym v hlavní roli vstoupí do kin ještě tento rok. Žádné klišé o...

Vidlák bůůk chce zaujmout venkovem i divnoslovy

Začínající spisovatelka Nela Kyselová z Rybníčku u Pelhřimova pokřtila v pátek třináctého svoji prvotinu s názvem Vidlák bůůk....

další zprávy