Napoleon šansonu Aznavour zpívá od devíti let. Složil tisíc písní

04.04. 11:05 | Autor: ČTK

Nový romantik, Napoleon šansonu, francouzský Frank Sinatra, malý muž se smutnýma očima, který do francouzské hudby přinesl nostalgii, melancholii i dříve tabuizovaná témata. To je světová legenda Charles Aznavour, který zpívá v šesti jazycích, za svoji osmdesátiletou kariéru složil údajně přes tisíc písní a prodal přes 100 milionů desek. Od roku 1995 je Aznavour, který v květnu oslaví už dvaadevadesátiny, stálým vyslancem UNESCO pro Arménii a od roku 2009 arménským velvyslancem OSN ve Švýcarsku. Ve středu 6. dubna bude koncertovat v Praze.

Neúnavný nestor francouzského šansonu zpívá před časem ke své dlouhé kariéře řekl: "Zpívat přestanu, až nebudu moct vyjít na scénu. Chci pracovat do devadesáti a umřít, až mi bude sto."

V České republice Aznavour nikdy nezpíval, v bývalém Československu koncertoval jen jednou, v listopadu 1978 v Bratislavě. V Praze měl koncertovat v roce 1969, své vystoupení ale v souvislosti se smrtí Jana Palacha zrušil. Místo koncertu setrval Aznavour v zamyšlení nad Palachovou rakví v Karolinu a pak tiše prohlásil: "Mám pocit, že ten nepochopitelný čin chápu. Nezapomeňte, že jsem Armén, ač jsem se narodil v Paříži. Náš národ má také zkušenost s nenávistnou totalitou a nadvládou cizí moci." V Praze pobýval i v červnu 2001, kdy zde natáčel film Angelina.

Aznavour čerpal náměty pro své písně především ze života obyčejných lidí. Zástupy obdivovatelů po celém světě si získal zejména šansony o všedních příbězích průměrných mužů, kteří žijí ze vzpomínek a trvalé vztahy nejsou jejich silnou stránkou.

Aznavour s manželkou Ullou a narozenou dcerkou Katkou. Rok 1969 "Jeho hubená postava a nervózní, vyhublý obličej tají neuvěřitelnou sílu. Před jeho hlasem se chce utíkat, ale jeho divoká vůle přinutí obecenstvo k poslechu. Aznavour připomíná Edith Piaf. Tak jako ona zpívá o fyzické lásce, jazyk jeho písní je pravdivý a vášnivý. Je v tom kus posedlosti," napsal Guy Erismann v knize Cesta francouzského šansonu.

Se svým úsporným, spíše deklamativním projevem a drsným hlasem se Aznavour nezdráhal zpívat písně plné lyrismu a někdy až příliš exaltovaného patosu. Zásadně odmítal zpívat na playback.

Své šansony - k nejznámějším patří Sur ma vie, On ne sait jamais, Sa jeunesse, Tu te laisse aller, La mamma, La Boheme, Il faut savoir, Non, je n'ai rien ublié, Emmenez-moi či Comme ils disent - zpíval kromě francouzštiny i anglicky, italsky, španělsky či německy. Ve světě jeho písně nazpíval například Ray Charles či Bing Crosby, z českých interpretů Jaromír Nohavica, Marie Rottrová či Karel Gott, kterému na píseň Hier encore napsal český text Když jsem já byl tenkrát kluk Zdeněk Borovec.

Aznavour v kanadském válečném filmu Ararat (2002).

Vlastním jménem Chahnour Vaghinag Aznavourian pochází z rodiny chudého arménského kavárníka v Paříži. Jeho otec, Armén původem z Gruzie, a matka, Arménka z Turecka, uprchli krátce po tureckém masakru v roce 1915 z Arménie do Francie. Jako dítě zpíval v kostele a již v devíti letech opustil školu a vydal se na dráhu umělce.

"Bylo mi asi patnáct, když jsem pochopil: jestli nejsi, hochu, urostlý, modrooký blondýn, nýbrž malý, černovlasý, neduživý, s dlouhým křivým nosem, můžeš získat úspěch u žen jedině tím, že se staneš slavným," vzpomínal jednou.

Aznavour vystupoval v divadle a operetě a skládal. Prvním úspěchem byla jeho skladba J'ai bu v podání Georgese Ulmera. V roce 1946 se setkal s Edith Piaf, pro niž skládal písně a která mu pomohla odstartovat kariéru. V roce 1952 složil pro Juliette Gréco známý šanson Je hais les dimanches a o dva roky později debutoval jako zpěvák v marocké Casablance.

Přestože se těžce prosazoval a někteří kritici tvrdili, že neumí zpívat, šel poté od úspěchu k úspěchu. Pařížskou Olympii dokázal vyprodat víckrát než slavná Edith a obrovské úspěchy slavil nejen doma ve Francii, ale i jinde ve světě.

Film The Games, kde Aznavour ztvárnil českého běžce. U filmu debutoval v roce 1955 a natočil více než 60 snímků - kupříkladu Střílejte na pianistu, Ďábel a desatero, Velká nevěra, Plechový bubínek či Edith a Marcel. V roce 1969 hrál též ve filmu režiséra Michaela Winneta The Games, kde představoval českého běžce, jehož vzorem byl Emil Zátopek. V roce 1999 dostal divadelní cenu Moliere za celoživotní dílo a roku 1997 čestnou filmovou cenu César.

V roce 1989, po velkém zemětřesení ve vlasti svých předků, kterou poprvé navštívil v roce 1963, byl též jmenován stálým vyslancem UNESCO pro Arménii. V Arménii je uznáván, má tam muzeum, zpěvákovo jméno od roku 2001 nese také jedno z náměstí v Jerevanu, kde stojí i jeho socha.

Jeho dobrodružný osobní život zklidnila až v roce 1968 svatba s třetí manželkou, Švédkou Ullou Thorsellovou. Otec šesti dětí, který jednou řekl, že mu "život dal víc, než si přál", staví v posledních desetiletích nad hudbu svoji rodinu. O své ženě Ulle mluví jako o jistotě. "Vyplnila všechna moje přání, všechny trhliny. Bezpochyby největším dárkem, který jsem jí dal, bylo to, že jsem pro ni nenapsal žádný šanson," řekl jednou.

Foto: archiv , ČTK , ZUMA/Keystone Pictures, Orban Thierry

Autor: ČTK