Melancholie ze sídlištního okna i z garáže na Žitném ostrově

14.08. 15:30 | Autor: Antonín Kocábek

Styčné dráhy hledat netřeba. Jiné generace, jiné starosti... a ejhle, výsledné pocity často značně podobné. Pop, který paradoxně asi sotva bude masově populární. A nejen proto, že je o něčem. Dělat si věci po svém každopádně nemusí znamenat samoúčelný experiment a mladé "dievčatá" nemusejí mít nápady úplně jiné než třicátník-cynik. Že by vliv globalizace?

Prodavač: Duchové EP (Starcastic)
http://www.prodavacovo.cz/

Prodavač si vystačí s málem. Kdysi dávno byl Shop Assistant. A taky Sport. A pak se ze Sport stali Sporto a teď je ze Shop Assistant Prodavač. Prostě vývoj. Stát na místě je nuda. I když slovo "recyklace" tu má svůj smysl. Fakt je, že slovní spojení "Šampon – ten ze Sporto" už prostě nějaký zvuk má. Takže debut - i když vlastně pořád ta samá písnička. Důležité je, že "to" tam je.

Kdo měl rád Sporto, tak jak se etablovali s druhým albem More, nejspíš bude mít rád i Prodavače. Nejen kvůli hlasu. Sebereflexní skepse, melancholie z maloměsta stejně jako z odosobněného anonymního sídliště. Osmdesátkové klávesové rejstříky, archaické synthi-zvuky, stejně jako postpunková chladnost, vemlouvavost a posluchačský pocit jako u záskoku za faráře u zpovědi. Návrat k náladě skladby Nacochatu, prvních česky zpívaných Sporto. Popový anti-pop.

Prodavač. Pouhá čtveřice skladeb plus remix se může zdát málo, ale na vyjádření podstatného bohatě stačí. Zhudebňoval už někdo krizi středního věku s všudypřítomným pocitem, že mládí už je v háji a důchodu se dožijí všichni kromě mě? Pokud náhodou ne, byl by Prodavač první. Cover verze Souboru tradičního popu, kapely, která českou scénu předběhla minimálně o deset let, do toho všeho zapadá s přesností ozubeného kolečka v hodinách. Takového toho budíčku připojeného k hmotě ze Semtína, co se nařizuje jen jednou.

Jako debut víc než výborné. Jako EP víc než výživné. Jako ohlédnutí více než přesné. Jako zábava více než letní. Jako odraz okolní krize více než trefné. Jako zboží ve slevě zatraceně hodnotné. Příště jen prosím o jedenáct deka víc.

Moustache: Keep It Growing (Exitab)
http://www.myspace.com/moustachetheband

Slovenskou pětici z Dunajské stredy tvoří "dva a chalani a tri baby" a patří nejen k tomu zajímavému, ale i opravdu čerstvému, co ze Slovenska v posledních dvou letech vzešlo. Po nezbytných začátcích loňský rok zahájili debutovým EP, dostali pozvání na Pohodu, zahráli si v Budapešti i ve Vídni a začíná se o nich vědět. Debutové album je dobrým důvodem, aby si jich konečně už někdo všiml i u nás.

Moustache. Na debutující kapelu může nahrávka až zaskočit suverénním vyzněním i výtečnou kvalitou zvuku. Tenhle "pop z garáže" netápe, ale přesně ví, kudy chce jít. Míchá melancholii s postpunkovou syrovostí, nebojí se vemlouvavých melodií, ale zároveň se nemá potřebu hudebně podbízet. Je v něm holčičí něžnost i bezstarostnost, tu nechá vzpomenout na staré The Cure (Separation Song), tu staví podobné, znepokojivé konstrukce po svém. Nesnaží se objevovat nevyzkoušené, ale míchá z toho, co už je dávno známé, a dává tomu čerstvý nátěr.

Slušelo by jim stejné podium s českými Luno. Ona určitá zasněnost a rozostřenost tónů, ze kterých konkrétněji vystupuje jen jednoduchá, ale o to víc úderná a účelná rytmika a neexaltovaný, civilním nádechem charakteristický zpěv, připomíná přístup Emy Brabcové a spol. docela často. Pomalu omotává posluchače svou pavučinou zvuků i posmutnělých tónů, Jaký pán, takový knír. Totiž obal. vtahuje do epicentra dění a příjemného sentimentu.

Jednotící je hra s náladami, a pokud se skladbám podaří dostat posluchače na svou stranu, je vyhráno. Poslech provázejí příjemné nálady, ale zároveň odhalí, že tu chybějí zapamatovatelnější hudební motivy a slogany – po skončení poslechu není těžké se přistihnout, že z něj v paměti neutkvělo zhola nic. Ale třeba jde o úmysl – je to impuls si to pustit znovu. Každopádně tenhle slovensko-maďarský recept i pro mlsné gurmány za vyzkoušení stojí.

Foto: archiv

Autor: Antonín Kocábek