Majordomus Mercuryho: Extravagantní, ale vkusný

21.11. 06:30 | Autor: Honza Dědek

Peter Freestone ví o Freddiem Mercurym snad vše, co šlo vědět.

S excentrickým lídrem skupiny Queen Freddiem Mercurym strávil dvanáct let svého života: vařil mu, nakupoval, oblékal ho, byl s ním i 24. listopadu 1991, kdy podlehl AIDS. O soukromí rockové legendy exkluzivně pro INSTINKT vypráví Freddieho někdejší komorník Peter Freestone, který dnes žije v malé vsi u Pardubic. Před čtyřmi lety o něm napsal knihu Freddie Mercury - Důvěrné vzpomínky člověka, který ho znal nejlépe. Ani ta neobsáhla všechny aspekty zpěvákovy mimořádné osobnosti.

Jak jste se k Freddiemu dostal?

Původně mě najali Queen jako kostyméra pro šestitýdenní Crazy Tour po Anglii, to bylo v roce 1979. Už tehdy sice byli velice slavná kapela, ale kupodivu neměli žádného návrháře ani garderobiéra. Bylo na mně, abych jim sehnal oblečení, které by si mohli vzít na scénu, a pokud ho schválili, musel jsem se o něj starat. Všechny tenisky, košile, trička a kalhoty musely být vždycky dokonale čisté a pro každého z muzikantů připravené včas. Žádný z nich se nesměl objevit na scéně dvakrát během jednoho večera ve stejném oblečení. Queeni se sice převlékali několikrát za koncert, ale ve srovnání s mou předchozí prací to bylo snadné. Několik let jsem byl garderobiér baletního souboru v londýnském The Royal Opera House. Měl jsem na starosti čtyřicet lidí a každý z nich měl pro každou scénu přesně daný kostým. Oblékal jsem takové hvězdy jako Michail Baryšnikov, Rudolf Nurejev, Plácido Domingo, Luciano Pavarotti nebo Montserrat Caballéová.

Copak Freddie Mercury nebyl náročný?
Ale samozřejmě že byl, třeba když chtěl, abych mu obstaral nové sako, ale nic bližšího k tomu neřekl. Nejspíš jsem v jeho očích obstál, protože když se v osmdesátých letech v reakci na to, že mu tehdejší vláda vyměřila bezmála devadesátiprocentní daně, rozhodl na čas opustit Anglii, nabídl mi místo osobního asistenta.

O Freddiem se traduje, že byl velký cholerik, který v záchvatech vzteku rozbíjel všechno od lahví alkoholu po nábytek. Jak se s někým takovým pracuje?
Záchvaty vzteku míval často, zpravidla ve chvíli, kdy se věci neodehrávaly přesně podle jeho představ. Pak dokázal strašně křičet a rozbíjel věci. Na mě nikdy naštvaný nebyl. Většinou jsem byl jenom svědkem výbuchu, který se ovšem týkal někoho jiného. Freddie zkrátka chtěl, aby vždycky bylo po jeho, a záchvaty zuřivosti toho většinou i dosáhl.

Třeba když si během pobytu v Německu přál ostříhat, ale pouze od svého londýnského kadeřníka?
To se obešlo naprosto bez křiku. Byli jsme tenkrát ve Würzburgu a Freddie si usmyslel, že potřebuje zastřihnout vlasy, ale pouze od Dennyho, svého londýnského kadeřníka ze Sweeney's na Beauchamp Place. A tak mu zaplatil letenku z Anglie do Německa a zpátky, čtyři dny mu platil hotel, a navíc mu uhradil veškerý ušlý zisk za zákazníky, které musel Denny v Londýně odříct. Bylo to velice drahé ostříhání, ale nakonec byli všichni šťastní - Freddie byl spokojený s účesem, Denny si užil výlet do Německa, a ještě vydělal spoustu peněz.

Pak se nelze divit, že večírky takhle výstředního umělce vstoupily do dějin.
Opravdu nešlo o skromné domácí party, někdy bylo v Garden Lodge i dvě stě lidí. Navíc Freddie měl ze všeho nejradši tematické večírky. Pamatuji si na kloboukovou party, kterou připravil společně s návrhářkou Dianou Moseleyovou. Všichni v domě tehdy dostali její bláznivé klobouky. Jeden z nich měl zeleno-stříbrno-černou střechu, uvnitř byla pravá čokoláda. Na večírku po slavném koncertu ve Wembley zase uspořádal party v klubu, jehož všichni zaměstnanci byli úplně nazí, oblečení na sobě měli pouze namalované. Ať už Freddie ale dělal sebeextravagantnější věci, vždycky byly vkusné. Kromě jednoho případu.

Co se mu nepovedlo?
Freddie jednou dostal nápad, že by koncertní scénu mohly zdobit obří rudé rty. A chtěl, aby celá show začala tak, že na pódium přiletí z protilehlé strany nad hlavami diváků. Všem se to líbilo, dokud Freddie nedodal: "A budu při tom převlečený za obrovský penis a vletím rovnou do té obrovské pusy!" Na realizaci tohohle nápadu pochopitelně nikdy nedošlo, ale svědčí o Freddieho kreativitě.

* Odkud se vzal Mercuryho zvyk dávat všem ženské přezdívky?

* Proč bojkotoval letadla DC-10?

* Co Freddie dělal s haldou peněz?

* Jak se jeho komorník ocitl v Česku?

To vše a mnohem více se dočtete v aktuálním vydání časopisu INSTINKT.

Foto: Tomáš Nosil, archiv

Autor: Honza Dědek