Festivalový zápisník: Trutnov ve znaku spokojenosti

Mnozí si Trutnov Open Air music festival cení kvůli jeho tradici, pevným názorovým postojům i atmosféře, ve které je slovo "setkání" důležitější než to, jaké skupiny zde hrají. Což je možná důležitější než to, že svou ideou a podstatou je tahle akce pravým opakem toho, co nabízí například Sázavafest nebo letos poprvé konaný Open Air Festival v Panenském Týnci. 

To není nějaká výtka, ale pouhé konstatování. A i když si místní radní zřejmě neuvědomují, že pro nemalou část obyvatel tohoto státu by jejich město bez festivalu bylo jen nezajímavým bodem na mapě, kulatý, dvacátý ročník opět potvrdil, že bez Trutnova by festivalová soupiska byla výrazně chudší.

Pro ty, kteří už na Bojišti někdy byli, může návrat sem vyvolat vzpomínky na prázdniny u babičky v časech dětství. Většina toho, co tvoří areál festivalu, byla i letos na svém místě, scény, toitoiky i stanové městečko přesně tam, co loni, a dokonce i stánky s tím samým občerstvením bylo možné najít na stejných místech, co minule. Jen ceny poněkud stouply.

Je jasné, že stánkaři jedou na festival za ziskem a nikoli za muzikou, ale přece jen by mohly být určité hranice slušnosti. Nabízet kus masa nejen bez obsluhy, ale i nějakého stolečku, kde by bylo možno ho sníst, na plastovém tácku, za cenu běžnou ve velmi slušných restauracích, je prostě nemravné. A skutečnost, že vábení přemrštěných cen podlehla i góvinda Hare Krišna, kde by návštěvník čekal spíš duchovní přístup než nekompromisní byznys, je už jen smutné.

První večer se nesl v poklidném tempu, všechny scény ještě nefungovaly, a na rozdíl od následujících dnů se tak bez obtíží dalo stihnout vše. Skoro všichni byli zvědaví na obnovenou Vltavu, která se sem vrátila po dlouhých letech. Sestava posílená o věhlasného kytaristu Petera Bindera ovšem zanechala dojem přinejmenším rozpačitý. To, že reakce budou mnohem lepší na starší a známé hity než na nové skladby, se dalo očekávat, ale skutečnost, že novinky působí zatím poněkud nemastně a neslaně, a hlavně se z nich vytratilo to, čím byla Vltava pověstná: specifický humor a ironie, nebylo rozhodně milým překvapením. Velké množství instrumentálních exhibicí a sól, připomínajících muzikantskou zručnost všech členů, je bohužel nenahradí.

Neskutečnou jízdu, s energií rozhazovanou z pódia po lopatách, předvedli Asian Dub Foundation. Nadupané elektronické základy vedle živelného nasazení všech členů ani na moment nezněly chladně a strojově, a nemalou část na zahajovací večer velmi slušně zaplněného amfiteátru roztančily snadno a bez problémů. A podobně na tom byli i jiný den bosenští Dubióza Kolektiv, míchající nekompromisně a živě kořeny své hudby s hip hopem nebo americká divožena Jessie Ewansová, která ve zlatavém kostýmu jak vypadlém z kabaretu pro pány, jen za doprovodu bubeníka a samplovaných elektronických smyček uhranula mnohé svými opravdu netradičními pohybovými kreacemi i suverénním projevem.
Způsob, jak pozitivně jsou podobná seskupení v Trutnově přijímána, mimochodem poněkud bortí naivní představy neinformovaných o festivalu konzervativních mániček, které poslouchají jen třicet a více let starý bigbít. Otevřenost přítomných posluchačů k rozptylu žánrů je tu značná a ve srovnání s jinými festivaly spíš mírně nadprůměrná.

Noční mejdany ve stanu měly neopakovatelnou atmosféru. Ať už to byl ten s rozjetým Neočekávaným dýchánkem se směsí klezmeru, pubrockového šramlu i punkového přístupu, který rozdováděl publikum tak, že v závěru ani po opakovaném přídavku nechtělo kapelu pustit, a nebo ten s Původním Burešem, který svým neilyoungovsky syrovým rockem s keltskými prvky a bez zbytečných instrumentálních exhibicí zazářil ve skvělé formě. Zahanbit se nenechali ani Plastic People Of The Universe, kteří krom běžného repertoáru pro tentokrát vytáhli i pár starších a notoricky známých kousků ze své historie.

Právě na Plasticích bylo krásně vidět, jak si tu jsou všechny kapely rovny, nikdo není předem za hvězdu a nikdo není předem degradován odsunutím do nelukrativní doby. To, že jeden rok kapela hraje na velkém podiu ve tři odpoledne a o dva roky později ve stanu o půlnoci, je tu prostě běžné. A tak na hlavní stejdži zahráli třeba venezuelští El Sagrado Famillión, kteří byli pro mnohé tradičněji orientované posluchače oříškem. Jejich divý vzhled v maskách s sebou nesl ještě divější hudbu, která chvíli zněla jako zcela uvolněný free jazz, o pár minut později jako undergroundově opilecká improvizace bez náznaků nějaké promyšlenosti. Zběsilá sóla na flétnu i saxofon, bubeník hrající na klasické bubny rukama a industriální způsob hry na klavír tak názorově rozdělily publikum na nadšené a udiveně znechucené.

Naches klezmer zněli až příliš unaveně a unyle, polyrytmická jednotka Čankišou naopak při přihlédnutí k věku některých členů naopak stále obdivuhodně čile a energicky. Sto zvířat jsou i ve tři ráno rozjetým vlakem, který nic nezastaví, a ohlasem se neliší od největších zahraničních hvězd. Přinejmenším milou vzpomínkou na první polovinu devadesátých let, kdy vládl světu crossover (tehdy se ještě říkalo rapmetal) byl blok britských Senser. S DJem, raperem a zpěvačkou rozjížděli svůj divoký nářez s evidentní radostí z hry, a bylo jasně patrné, že skutečnost, že se sami dobře baví, je pro ně podstatnější, než co tomu řekne publikum. To ale zabralo a bavilo se s nimi.

Ostrý metalcorový nářez se zajímavě použitými samply přivezli zas Projekt Parabelum se zpěvákem Simonem, někdejší oporou Kurtizán. Šlapalo jim to skvěle a co je ještě důležitější - jejich pojetí mezi pózami, které jsou u mnohých podobně orientovaných kolegů časté, docela vyčnívá svou přesvědčivostí a přirozeností.

Hravost a infantilně roztomilé texty přivezl vtipný Poslední výstřel, totální chameleónství, ve kterém přeskakovali od ska k hardcore a od popu k metalu, zas slovinská smršť s příznačným jménem Elvis Jackson. Hodně zajímaví byli svým spojením ostřejšího a místy až punkem poznamenaného rocku s netradičně použitými dechy polští Armia a s energickým retro-rockem zas slavilo slušný ohlas trio 2Wings. Vynikající, sopce chrlící nápady podobné erupce předvedli i noise-rockoví Transwaggon.

Na hlavní scéně tradičně dramaturgie polechtala pod žebry ty, kteří ještě nevstřebali fakt, že na škatulky se tu nehraje. Po Senser totiž zařadila Michala Hrůzu a po něm DG 307. Hrůza, o kterém ve festivalovém zpravodaji pořadatelé spekulovali, zda nebude pro návštěvníky moc pop, předvedl i naživo to, co se o něm ví - že je totiž zručným hitmakerem, nápadité melodie má na rozdávání, a jeho pop-rock je pojatý moderně a svěže. Kdyby byl Angličan, nejspíš už bude evropskou hvězdou. Takhle je jen idolem mladých slečen u nás. A jestli někdo umí napsat písničky bez toho, že by z nich koukalo na první pohled, kde všude se inspiroval (což byl mj. problém jinde hrajících Charlie Straight, kteří jsou sice nabití mládím, ale s nepůvodností bojují prakticky v každém druhém taktu), pak je to právě Hrůza.

O tom, že Trutnov bariéry nezná, byl i fakt, že při nočních "debatách" v zákulisí, byl spatřen v družné, několikahodinové debatě s undergroundovým guru Pavlem Zajíčkem. Stejně tak se ostatně podle plánovaného nápadu stihl setkat i baskytarista známých levičáků Manic Street Preachers s "Magorem" Jirousem.

Jen málokterý festival by si dovolil dát kapelu jako jsou DG 307 na hlavní scénu a v exponovaném večerním čase. Početný soubor se personálně stále proměňuje, a tentokrát poezii Pavla Zajíčka doplňovala excelentní sestava s Michalem Kovalem a Ivanem Bierhanzlem u baskytar, Tomášem Schillou na cello, Pavlem Cigánkem na kytaru a housle, dechařem a houslistou Tomášem Vtípilem a bubeníkem Antonínem Korbem. Tajemně filmová atmosféra (spojení například s režisérem typu Davida Lynche by dokázalo nejen originalitu, ale i opravdovou výjimečnost téhle kapely bez ohledu na hranice) potvrzovala že právě "dégéčka" se jako jedni z mála dokázali hudebně vymanit z ghetta undergroundového pojetí sedmdesátých let a opakovaně se vyrovnávat i se současností. Magický koncert.

Všichni ale samozřejmě čekali hlavně na Manic Street Preachers. Ti splnili očekávání hvězd a odehráli vynikající set. Svou silou, postavenou na jednoduchosti, s jakou přesvědčivě do publika hrnou své tříakordové písničky, dokázali i tentokrát, proč jsou léta respektovaným jménem a nikoliv rychlokvaškou, nad kterou všichni ohrnují nos po třech deskách. Jejich písničky plné chytrých nápadů a příjemných melodií i v trutnovském amfiteátru zafungovaly, a v kombinaci s neodfláknutým přístupem, vzdáleným jiným hvězdám, projevujícím se nasazením zcela neodlišným od žánrů, kde si na něm interpreti zakládají, jim nečinilo sebemenší problém roztančit početný dav.

Jen malinko za Manics zůstal ve všech směrech rozdováděný Rachid Taha, který nejenže odehrál skvělý set, ale ještě poté nepohrdl popíjením v zákulisí s českými muzikanty, což mu nebránilo zároveň i lákat české slečny na nabídku k sňatku.

Ač v publiku převažovaly mladé tváře, retro tu má své místo. Dokázali to nejen Karel Kahovec s George & Beatovens, kteří všechny na chvíli přenesli do šedesátých let a zavzpomínali i na Petra Nováka, ale i v kratičkém vstupu Eva Pilarová. Ta jako "královna kmene" musela tentokrát nejen zastoupit "velkého náčelníka" Václava Havla, kterému nakonec únava a vytíženost s natáčením filmu nedovolila přijet, ale především navařila pro návštěvníky festivalu prý velmi chutnou houbovou polévku.

Ten největší výlet do časů minulých ovšem obstarali Melody Makers. Bigband s repertoárem z třicátých let obecenstvo rozdivočel zcela stejně jako jeho současníci, a v programu nejenže nepůsobil zakřiknutě, natož bůhvíjak exoticky, ale skutečně zazářil v plné síle. Jeho leader Ondřej Havelka navíc zpestřil vystoupení skutečně vtipnými úvody a komentáři skladeb - jeho pojednání o původu ukulele nejspíš mnozí jen tak nezapomenou.

Opravdu skvělých setů, ve kterých se interpreti nejen blýskli, ale i překonali svou běžnou klubovou úroveň, tu byla k vidění celá řada. Výtečný a rockově energický byl Vlasta Třešňák s bandem posíleným o saxofon či Garage, protentokrát s třemi kytarami prokazující svou vrácenou formu z posledních zhruba dvou let. Jenže vše se opravdu stihnout nedalo, a kdo si tak chtěl například nechat zahrát na přání píseň od Buty, kteří znovu vystoupili formou jukeboxu, musel oželet blok severských metalistů Arch Enemy. Komu by ale živá vystoupení přes den nestačila, pro toho byli až do ranních hodin každý den připraveni DJové.

Dvacátý Trutnov byl maličko handicapovaný oproti minulým letům slabší účastí návštěvníků, kterých přijelo o pár tisíc méně už od pohledu, ale jinak se - včetně zcela ideálního, slunečného, ale ne tropického počasí (no dobře, ta noční zima byla strašná) - opět vydařil ve všech směrech a své pozici festivalového nestora ostudu rozhodně neudělal.

Čtěte dále

Ostravští basketbalisté ve čtvrtfinále vedou 2:1, podruhé porazili Opavu

Ostravští basketbalisté podruhé za sebou ve čtvrtfinále ligového play off zaskočili obhájce titulu Opavu a po dnešní domácí výhře...

Rekordní počet běžců letos dokončilo Londýnský maraton, bylo jich přes 53 tisíc

Londýnský maraton dokončilo v neděli přes 53 tisíc běžců, nejvíce v historii závodu, oznámili dnes pořadatelé. Na trať dlouhou...

Festival Antonína Dvořáka Příbram chystá velkolepé hudební zážitky

25. dubna začíná velkolepým koncertem v příbramském divadle Antonína Dvořáka již 55. ročník Hudebního festivalu Antonína Dvořáka...

Městská knihovna v Praze hledá nového ředitele či ředitelku

Praha vypsala výběrové řízení na ředitele či ředitelku městské knihovny (MKP). Dnes to schválili radní města. Současný ředitel...

Český tým kuchařů uspěl na kulinářské olympiádě. Dosáhl na stříbrné pásmo medailí

Mezi kuchařskými týmy, které v únoru soupeřily na Kulinářské olympiádě IKA v západním Německu, se Češi neztratili a podařilo se...

Usedne Martin Šonka i do Kašparova Blériotu?

Pro naprostou většinu návštěvníků leteckých dnů je vždy vrcholem ukázek předvedení různých variací letecké akrobacie. Ta...

Divák jako spoluautor představení LIMINIMIL

Divák jako spoluautor představení o každodenních liminálních stavech. Studující KALD vás zavedou na jeviště i do prostor okolo...

Kultura pod hvězdami rozjíždí svůj zatím největší 13. ročník plný hvězd!

V květnu odstartuje léto plné kultury a zábavy. Nejen muzikálové tituly se objeví v celkem 22 městech a zavítají i na Slovensko....

Aviatická pouť se blíží

Již dvaatřicátý ročník tradiční Aviatické pouti proběhne o víkendu 1. a 2. června 2024 na pardubickém letišti.

Český lev odtajnil nominace, nejvíce bodovaly filmy Bratři a Úsvit

Česká filmová a televizní akademie (ČFTA) dnes představila nominace pro 31. ročník výročních cen Český lev. Akademici vybírali v...

Recenze: Místo, kde chcete oslavu dopřát dětem i sobě!

Rozzářené oči, dětský smích a radost. Přesně tak by měla vypadat narozeninová oslava každého potomka. A jak nejlépe prožít a...

Film Superžena se představuje v novém traileru

Už 29. února vstupuje do kin celovečerní film Superžena režisérky Evy Toulové. Romantický snímek o tom, jaké musejí být dnešní...

"Porodní rallye" Olgy Lounové a Lilii Khousnoutdinové slaví velký úspěch a vysílá jasný vzkaz ženám - zvládnete cokoliv, klidně i rallye pro chlapy a děti si taky dělejte jak chcete, ale roďte ve stoje

Jediná dámská posádka dokázala dojet do cíle jednoho z nejnáročnějších závodů na světě a u toho šířit osvětu za lepší porody

LENKA GRAF jako první Češka vystoupila na reprezentativním adventním koncertě v Drážďanech s věhlasným sborem Dresdner Kreuzchor

Koncert se konal na vyprodaném stadionu pro 28 tisíc diváků i přes nepřízeň počasí. Ani déšť a silný vítr, který pořadatelé...

Vasilův Rubáš zahraje v pražském klubu Rock Café

Známá kapela je na scéně v plné síle. Tentokrát folk-reggae-punkové duo Vasilův Rubáš zahraje v pondělí 18. prosince od 20:00 hod...

Vydejte se za kouzelnou atmosférou Vánoc na nejkrásnější adventní trhy nejen v Česku!

Svařák, řemeslné výrobky a bohatě nazdobené vánoční stromečky. To jsou jen některé z mála symbolů nejkrásnějšího období v roce -...

Slavný Glenn Miller Orchestra přijede swingovat do Česka

Glenn Miller Orchestra, jeden z nejznámějších swingových orchestrů na světě, se po čtyřech letech vrací do Česka. Proslulé...

Ice Arena Kateřinky v plném provozu. Oslaví mezinárodní den bruslení dnem otevřených dveří

Ice Arena Kateřinky vstoupila do ostrého provozu. Nejnovější ledová aréna v Praze, která zahájila provoz na přelomu léta a...

Poslední hostina začíná, děsivý Den díkůvzdání se blíží

Dlouho očekávaný horor Eliho Rotha Den díkůvzdání s Patrikem Dempseym v hlavní roli vstoupí do kin ještě tento rok. Žádné klišé o...

Vidlák bůůk chce zaujmout venkovem i divnoslovy

Začínající spisovatelka Nela Kyselová z Rybníčku u Pelhřimova pokřtila v pátek třináctého svoji prvotinu s názvem Vidlák bůůk....

další zprávy