Kympl: Hudbu si vysním. Došel jsem tak daleko, že vidím i noty

Hudební skladatel, instrumentalista a producent - Tomáš Kympl patří mezi nejúspěšnější umělce a jako jediný český skladatel to potvrdil úspěšnou účastí v mezinárodní soutěži The UK Songwiting Contest ve Velké Británii. Tamní porotu již dvakrát za sebou o svém talentu přesvědčil. Poprvé v roce 2015, kde vyhrál v kategorii Open svou skladbou Ave Maria. Minulý rok své vítězství obhájil po druhé a to v nejtěžší kategorii Instrumental skladbou New York.

S Tomášem Kymplem jsme se setkali v jedné kavárně na Národní třídě. Skladatel hned po příchodu u šálku čaje upozornil, že je trochu stydlivý. Celý rozhovor však proběhl na výbornou a vy máte možnost se dočíst třeba o tom, v čem skladatel hledá inspiraci, co pro něj znamená úspěch v mezinárodní soutěži The UK Songwriting Contest nebo co si například myslí o Donaldu Trumpovi.

V roce 2015 jste se poprvé přihlásil do mezinárodní soutěže The UK Songwriting Contest, která se pravidelně koná ve Velké Británii. Zvítězil jste v kategorii Open. Čekal jste, že i v roce 2016 budete slavit další úspěch?

Rozhodně jsem to nečekal. Kamarád mi s nadsázkou řekl, že mě s větší pravděpodobností trefí meteorit. (smích). Původně jsem si myslel, že skladba New York nemůže zvítězit. Je dost složitá a pro posluchače velmi náročná. Proplouvá několika hudebními žánry, od moderního jazzu až po operu. Svým způsobem jsem jí tam poslal na zkoušku.

Jak to myslíte na zkoušku?

Tahle skladba byla pro mě trochu testovací. Hlavně v tom směru, že jsem chtěl vědět, zda jsou v porotě světové špičky nejen v oblasti pop music, ale zda se také orientují i v náročnějších kompozicích. To, že se umístí na prvním místě, jsem nečekal a mile mě verdikt překvapil.

Uvažujete o účasti v soutěži i v tomto roce?

Abych řekl pravdu, tak zatím nevím. V obou případech jsem se přihlásil těsně před uzávěrkou. Takže i letos to udělám tak, že to nechám otevřené do poslední chvíle a uvidím.

Tvrdíte, že se přihlašujete těsně před uzávěrkou. Co vás k tomu nakonec přiměje?

Ovlivní mě třeba radost ze skladby, na které právě pracuji. Když je opravdu dotažená do konce, je prostě tip ťop, jak jsem si představoval, pak jsem spokojený a nebojím se ji zveřejnit. Snažím se být poctivý a u každé písničky sedím desítky hodin, aby byl výsledek stoprocentní.

Při komponování tedy strávíte hodně času. Odkud třeba čerpáte inspiraci?

Když o tom teď přemýšlím, tak inspirace je úplně všude kolem nás. Je jen na každém, jak jí uchopí a jestli jí dokáže stáhnout dolů a pracovat s ní. Jsem toho názoru, že celý vesmír je nekonečným zdrojem inspirace. Skládání také říkám proces stahování. To znamená, že absorbuji, stahuji a následně zpracovávám hudební informace z prostoru, který nás obklopuje.

Máte tedy i nějaké speciální místo, kde se vám nejlépe tvoří?

Speciální místo nemám žádné, ale zjistil jsem, že zajímavým zdrojem jsou také sny a dá se pracovat a experimentovat i s nimi.

Jak to myslíte?

Stává se, že se mi zdají sny s úžasnou hudbou. Ty se snažím zachytit, zapamatovat si melodii, harmonii, formu, ale i pocit, který mám, když jí slyším. Došel jsem tak daleko, že občas vidím i notový zápis či celou partituru.

Když tedy ve snu uslyšíte skladbu, která se vám zamlouvá, jak docílíte toho, abyste jí skutečně složil?

Prvním krokem je uvědomit si v průběhu snu, že se jedná o sen. Následně se v něm zorientovat a všechno si zapamatovat natolik, aby až se probudím, jsem byl schopen jeho obsah najít a zahrát. Vyprovokuji si probuzení, jdu hned k pianu a snažím se hudbu zaznamenat.

To se asi moc nevyspíte...

Ono to může vypadat bláznivě (smích), ale nestává se to tak často... Ale je pravda, že když je ten sen opravdu intenzivní, tak se probouzím hodně unavený.

Dokážete si přivolat takový "hudební sen"?

Bohužel to nejde ovlivnit do té míry, aby se mi o hudbě zdálo, kdykoli se pro to rozhodnu. Nejčastěji se to podaří, když mám sérii dní, ve kterých intenzivně skládám třeba i 18 hodin denně. Jestliže se to povede a mě se opravdu hudební sen zdá, ještě to neznamená, že se mi ho podaří zhmotnit. Narážím i na některá úskalí a záludnosti. Například si vybavím přesné znění skladby, notový zápis. Poté co si sednu k pianu a přehrávám si ho, však zjistím, že zápis neodpovídá zcela přesně hudbě ze snu. Všechno se nepovede vždy tak, jak bych si přál. Vždyť je to značně spletitý proces.

Podařilo se vám někdy vystihnout skladbu přesně podle snu?

Podařilo, většinou se jedná o kratší úseky, které použiji. Jeden takový je i ve skladbě New York. V minulosti se mi tento jev děl spíše náhodně, ale v poslední době se snažím tuto schopnost rozvíjet.

Jaké vůbec byli vaše hudební začátky?

Dětství jsem měl výrazně ovlivněné hudbou. Táta byl členem orchestru ND, vyučoval na hudebních školách, hrál s různými orchestry atd. Starší bratr se od malička učil na piano a bicí. Hudbu jsem tedy slyšel a vnímal odmala. Místo na hřiště mě táta vodil do opery. V pěti letech jsem se začal učit na piano a později i na další hudební nástroje. Takže klasická LŠU, následně Konzervatoře, ale i soukromá studia a hraní s orchestry u nás i v zahraničí. Zpočátku mě více bavila populární hudba, ale postupně jsem se začal zajímat také o hudbu jazzovou a klasickou.

A co vás v hudbě čeká v blízké budoucnosti?

Tento a následující rok mě čekají dva projekty české, na které se velmi těším. Jedním je sbírka hudebních koláží a reminiscencí, interpretovaná legendami naší hudební scény. Druhým je album zpěváka Honzy Jareše, který absolvoval pražskou Konzervatoř jako jediný nevidomý student v historii školy. Souběžně pracuji i na projektech zahraničních. Mezinárodní crossower album navazující na vítězství skladby Ave Maria pro operní pěvce.
Symfonický cyklus Metropolis, navazující na úspěch skladby New York. Ve hře je také nabídka na vytvoření opery.

Teď trošku z jiného soudku. Co si myslíte o plánované kandidatuře umělce Michala Horáčka na post prezidenta České republiky?

Myslím si, že je skvělé, když lidé z různých oborů mají odvahu a chuť investovat svou životní energii a čas i do politiky. Pokud do ní člověk vstupuje s tím, že chce zemi a jejím lidem opravdu pomoci a má konstruktivní vizi a jasnou představu jak to zrealizovat, pak je to v pořádku. Dalším velmi důležitým aspektem je vzdělání v oboru nebo alespoň několikaletá praxe v politice. Neznamená to však, že by nemohla existovat výjimka. Michala Horáčka jako politika sice zatím neznáme, to ale neznamená, že by nemohl dostat příležitost. Lidé si nakonec sami zvolí směr plavby, na kterou se chtějí vydat. S pocitem jistoty však můžu tvrdit, že je geniální textař.

Jakou vizi by podle vás měl mít člověk, který se chystá vstoupit do politiky?

Musí si být jist, svým přínosem pro lidi. Znát své pravé motivy a jasně je deklarovat. Umět vytvářet podmínky a situace tak, aby docházelo ke skutečným a hodnotným změnám ve společnosti. Překvapivým způsobem se například prezentoval před volbami v Americe Donald Trump. Jevil se jako kovboj s buldočí povahou, který ví, co chce a jde si za tím. Jak pro USA, tak i pro celý svět, bude jeho zvolení velkou změnou. Lidé ve volbách ukázali, že o tu změnu opravdu stojí.

Co se vám konkrétně líbilo na vystupování Donalda Trumpa?

To, že se v jeho vystoupeních častokrát objevovala slova "služba lidem" to, že jim chce sloužit. Avšak teprve čas ukáže, zda se jeho slova potvrdí skutky. Myslím, že tohle všichni opravdu potřebujeme nejen slyšet, ale především vidět a pocítit také v praktickém životě. Skutečný zájem o životy nás, obyčejných lidí. Politici jsou přece ve svých funkcích pouze a jenom díky našim volebním rozhodnutím, i když to tak mnohdy nevypadá.

Čtěte dále

další zprávy