Jistoty, vydařené vzpomínky a déjà vu

27.12. 13:00 | Autor: Antonín Kocábek

U reedicí, výběrů a různých archivních vydání se vždy nabízí v prvé řadě varianta ekonomická. Naštěstí jsou i takové, kde lze tuto eventualitu rovnou zavrhnout. Dělají radost pamětníkům, ale mohou i odkrýt nepoznané těm mladším, kteří ještě v závalu dostupného neztratili chuť hledat i v pro většinu vrstevníků neatraktivních oblastech.

Vladimír Mišík & Etc - Déjà vu (Supraphon)

Když se Vladimír Mišík v polovině sedmdesátých let rozhodl vydat na sólovou dráhu, měl už dávno za sebou nejen začátky, ale i několik historicky zásadních projektů. Zatímco ale většina jeho kolegů zatím byla v té době stále okouzlená jazz-rockem, z jeho ranných sólových nahrávek je patrná chuť dělat písničky. Takové, které sice s kapelou a bohatou instrumentací zní rozmáchle, ale svou pozicí na spojnici mezi rockem a folkem jsou snadno hratelné i sólově, v komorním podání.

Vladimír Mišík aktuálně chystá novou desku Aktuální vydání všech jeho předrevolučních nahrávek za doprovodu různých sestav Etc., pěti alb a několika bonusů seskupených na čtveřici cédéček nabízí krásný pohled na vývoj jedné z mála muzikantských osobností, která si ani v těžkých dobách normalizace nezadala s režimními diktátory nezávadného pseudovkusu a nepodlehla snadné cestě dobrého kádrového profilu a výhod z něj vyplývajících na úkor hudebních ústupků.

Na souhrnném vydání se samozřejmě projevují i všechna hluchá místa. Jsou tu naprosté historické perly a dnes již lety prověřené klenoty domácího rocku, jejichž pozice mladší kolegové díky úpadku významu populární hudby asi sotva budou mít šanci někdy dosáhnout, vedle vyložené vaty, které se například na albu Etc...4 vyskytuje nemálo. Ale právě onen komplet, nezkrášlený ořezáním na pouhou kolekci často zlidovělých hitů, má svou cenu. Nechybí tu ani svého času těžko sehnatelný, na ilegálních burzách prodávaný debut Stříhali dohola malého chlapečka, milým zpestřením je i jeho anglicky zpívaná, pro spřátelenou socialistickou cizinu připravená verze They Cut Off The Little Boy´s Hair.

Etc... někdy koncem sedmdesátých let Bylo by ztrátou času vyjmenovávat do detailů, co vše kolekce obsahuje - ti, kteří budou chtít, si to zajisté zjistí snadno sami. Komplet Déja vu je vydařenou, s dnes až nezvyklou péčí připravenou milou poctou pro samotného interpreta, vhodným dárkem pro jeho dlouholeté fanoušky, ale i zajímavým studijním materiálem pro nepamětníky. Mišík - to totiž není jen titulní skladba debutu nebo zlidovělá Variace na renesanční téma. Je to kus domácí hudební historie, svým způsobem zrcadlo doby.

ČTĚTE TAKÉ: Neškodný pop, zpověď drsné holčičky a netradiční koleda

Pro pocit jistoty - Pro pocit jistoty /kompletní tvorba z let 1983 - 1990/ (Guerilla)

Pro pocit jistoty - Martin Dohnal Brněnské kvarteto, v čele s poněkud šíleně se projevujícím skladatelem a klavíristou Martinem Dohnalem, pojmenované Pro pocit jistoty, patřilo v osmdesátých letech nejen ke špičce domácí alternativní scény, ale svým vstřebáváním prvků moderní vážné hudby ji i výrazně přesahovalo. Pozoruhodné, dnes už pozapomenuté těleso po změně režimu stihlo ještě vydat oficiální vinylové album, ale v kompletním souhrnu, společně se starším materiálem a na CD, vychází poprvé až nyní.

Ač se Pro pocit jistoty, vzešlí z undergroundově-novovlnných Odvážných bobříků (jejichž archiv také aktuálně vyšel) pohybovali v obyčejných rockových klubech, běžně na koncertech hráli z not, a pro nepřipravené uši jsou zřejmě těžko akceptovatelní i s odstupem let. Při přehrávání se nelze ubránit vnucujícímu pocitu, že na dnešní silně zkomercionalizované klubové scéně by vůbec neměli šanci existovat. Do zneklidňujících, komplikovaně se proplétajících a neveselých hudebních struktur se těžko ponořuje a ještě nesnadnější je to s texty, které nejen z velké části nejsou ani zpívané, ani deklamované, ale podivně v závislosti na rytmu rozfrázované, použité často jako další nástroj.

Pro pocit jistoty - obal CD Každopádně onen hudební perfekcionismus je zajímavý i po letech, stejně jako nekompromisní, autocenzury prosté texty, za které by pravděpodobně skupina ještě tak o deset let dříve bez přehánění okamžitě skončila za mřížemi. Zajímavý mj. i pro to, že ve srovnání s tímto dvojcédéčkem působí nemalé procento současných hudebníků (obzvláště těch pošilhávajících po anglofonní scéně), jako zcela bez názoru. Jestli ovšem podobná hudba může ještě krom pamětníků zajímat i někoho z posluchačské generace dnešních teenagerů jen těžko odhadovat.