Hurá nepísničky aneb improvizace prostá chaosu

09.07. 15:30 | Autor: Antonín Kocábek

Slova "improvizace" a "experiment" obvykle u mnoha posluchačů navozují strach předem. Strach z čehosi neposlouchatelného, zběsilého a nestravitelného. Ne, že by se nevyskytovaly experimenty jen pro experimenty či více či méně exhibované "trápení posluchačů". Ale důkazů, že tomu tak nemusí být vždy, je dost a dost. A dogmata bývají často zbytečná.

DekadentFabrik: Fetish Now! (Black Point Music)
http://bandzone.cz/dekadentfabrik

Hudba Dekadent Fabrik je stejně energická jako jejich obal. Formace DekadentFabrik se objevila nenápadně, tak nějak podvratně a bez velkého humbuku. A přitom v ní zakladatele DJe Satana doplňuje trojice, kterou rozhodně nelze považovat za neznámé začátečníky. Kytarista David Cajthaml kdysi hrával s Energií G, jednou z prvních punkových kapel u nás, a před časem natočil společné album s Monikou Načevou; Mikoláš Chadima je živoucí legendou domácí alternativní scény a za Ivana Bierhanzla mluví výčet těch se kterými hraje (Agon Orchestra, DG 307, MCH Band, Oldřich Janota) a nebo s kterými hrál (za všechny Plastic People Of The Universe). I přes letité působení všech zúčastněných tu rozhodně nejde o zaprášenou hudbu v novém dresu.

V souvislosti s projektem, v základu především elektronickým seskupením, padají takové škatulky, jako je psychedelický nu-jazz nebo trip-dub. I tančit by se na to asi dalo, ale nikoho, kdo si zrovna náhodou nevylepšil realitu chemickou cestou, to nejspíš nenapadne. Repetitivní, zčásti improvizované smyčky jsou sice doplňovány, basou a kytarou, ale to vše má spíš kolorativní funkci a pomáhá – podobně jako vokály (hostuje i zmíněná Monika Načeva) – hlavně podpořit nálady a zpestřit atmosféru. Naopak výjimečnou funkci tu má freejazzově osvobozený saxofon, kterého je ovšem občas až příliš.

Dekadent Fabrik nejsou žádní začátečníci. Silná jsou především ta místa, kde se celý projekt oprostí od meditativně vyznívajících a až ezotericky laděných pasáží, které s opakovaným přehráváním vyznívají lacině, a soustředí se na sugestivnost podání. Nervní poloha, jakou zachycuje hysterickými samply mluveného slova protkaná skladba Artaud, nabízí přesně ten moment, pojetí, které zdvihá celou nahrávku z prachu a zbavuje ji pocitu, že si ji dotyční pořídili jen pro svou vlastní radost ze společného zážitku a zaznamenané session "tady a teď".

Rytmy evokující laciného automatického bubeníka z doby před dvaceti lety dodávají všemu žádoucí ledovou krustu, ale přece jen se nelze zbavit dojmu, že by nemusely být v dnešní době zvukových možností tak triviální a anachronické. Rovněž s Chadimovou recitací, nebezpečně rychle evokující jeho domovský MCH Band, mohlo být zacházeno opatrněji. Celkově tak jde o zajímavou a v některých chvílích až uhrančivě fascinující hudební záležitost, u které si lze snadno představit výjimečnost silného zážitku při koncertním podání, ale která obzvláště při opakovaném poslechu z nahrávky působí nedotaženě a na půl cesty". Což ovšem nic nemění na faktu, že podobný projekt v dnešní zkomercionalizované době provozovaný "všem navzdory", době, kdy se nezávislou hudbou ohánějí často ti, kteří naopak fungují na čistě obchodních principech, je veskrze sympatický.

DoMa Ensemble: DoMa Ensemble ( Polí 5)
http://www.myspace.com/domaensemble

Debut DoMa Ensemble vyšel v zajímavém kartonovém vysouvacím digipacku. DoMa Ensemble je jedním z mnoha seskupení dvou výrazných nejen muzikantských osobností – nejen z Tara Fuki známé Doroty Barové a protřelého jazzmana Marcela Bárty. Bohaté zkušenosti obou se projevily i v tomto projektu, postaveném na potkávání a prolínání širokých světů alternativní hudby a jazzu. Nechybí ovšem ani prvky scénické hudby, bohatě je využívána improvizace a současné možnosti elektronického efektování akustických nástrojů.

Nahrávku provází příznačná křehkost, známá i z ostatních projektů ženského elementu dua. Skladby dýchají uvolněností, pracují s atmosférou, ale svou roli mají i pouhé dozvuky, odmlky a osamocené tóny. Mimořádně sympatická je tu naprostá otevřenost vůči vlivům odevšud, objevují se ozvuky jazzu, klasické hudby i folkloru, pravý opak jiných, kteří dogmaticky usilují o něco, co si předsevzali.

DoMa Ensemble prozrazují partnerství. Přestože jsou vzdáleny tradiční písničkové formě, působí přirozeně, vstřícně a rozhodně se obloukem vyhýbají jakékoliv agresivitě – a to i když se z většinu času klidné formy místy rozdivočí..Jako by se na jejich pozadí odvíjel nějaký hodně lyrický film, který se však obejde bez samoúčelných experimentů a je silný jen právě v prostotě svého vyznění. Krásným doplňkem hudby je i recitovaná poezie.

Debutové album dua DoMa Ensemble je vynikající ukázkou citlivé muzikantské spolupráce, opravdového partnerství, které v tomto případě vyplodilo mimořádně zdařilý výsledek. Ten dokazuje, že i podobně hravé a otevřené zacházení s materiálem, které pochopitelně snadno uchvátí při koncertní produkci, kde je posluchač přirozeně naladěn na stejnou strunu, nejen že má smysl i ze záznamu, ale může díky němu příjemci naopak postupně odkrývat další nové roviny. Bez fantazie a otevřených uší to ale nejde.

Foto: archiv

Autor: Antonín Kocábek