Divé tornádo jen ve dvou a jazzoví Beatles z NDR

12.09. 09:00 | Autor: Antonín Kocábek

U B4, provázaných i s divadlem, nikdy není jisté, co je vážně.

Dvě jména, která jsou známá jen v žánrových kruzích a vážně si lze sázet na to, že tomu nikdy nebude jinak. Lidé, kteří hudbu nedělají ani pro popularitu, ani se nikdy nebudou ohánět slovy, že přece musejí hrát tak, aby se to lidem líbilo. Přesto - a nebo právě proto - se nedávno objevily jejich čerstvé nahrávky, které se vymykají většině toho, na co lze u nás narazit. Zbývá už jen otázka, zda je to pro posluchače důvod k zájmu nebo k opovržení. Myslím, že dotyční počítají s obojím.

Saade: You Are Coming Home (Keyo)
http://www.myspace.com/sadesongs

Saade (tehdy trochu mystifikačně ještě s jedním „a") se stali jedním z objevů loňského roku, kdy po krátkém působení pustili do světa svou první nahrávku na překvapivém, a pro mnohé už mrtvém formátu magnetofonové kazety. Dnes ji - ač šlo o regulérně vydaný titul - duo, tvořené pouze kytaristou a bubeníkem, označuje pouze za "demo" a v polovině léta vydaného nástupce na cédéčku za oficiální debut. Budiž.

Saade na obal svého debutu použili dětskou kresbu. Část nákladu se objevila jako dárek časopisu Full Moon předplatitelům (deska i časopis má stejného vydavatele), což si přiznejme obvykle nebývá cesta, jakou nejlepší nahrávky vycházejí, a na obalu je obrýlená intelektuálka vyvedená dětskou kresbou. Představuji si u toho nějakou další Lízu Simpsonovou, šprtku největší. To všechno trochu mate. Z reproduktorů se pak ale vyvalí stěna zvuku, který zažene pochybnosti a který je svou mohutností skoro hmatatelný. Jistě - je snadné přehrávač ztišit, ale je to pak zhruba to samé, jako zajít na nudistickou pláž a zabalit se do ručníku.

První, co zaujme, jak je kapela, která má i bez studiového vrstvení stop mimochodem zcela plný zvuk, ve kterém nic nechybí, a jejíž koncerty prý znamenají díky hlasitosti i fyzický zážitek, schopná vystavět zcela tradiční rockovou písničku. Kus za kusem je album plné fakt nápaditých melodií i vlastně celkem tradičních postupů, s klidem lze zapomenout na alternativní experimenty. Jenže pozor: to všechno tak, že ani na chvíli nevzniká pocit opakovaného, tisíckrát slyšeného. Kořeny jsou jasné, kamenitá cesta vede dál.

Bubeník, oblíbené nápoje a kytarista. Tvar se nebrousí jemným smirkem, ale tesá velkou dřevorubeckou sekerou. A dokonalá produkce hrany nehladí, ale naopak na nich staví. Už se těším, jak všichni Saade začnou radit, že by měli být originálnější, aniž by rádcům došlo, že na to se tu nehraje. Bere se tu z blues, zazní countryová foukací harmonika, hardrockový riff přejde v až metalový úder, probleskne láska k grunge, občas se i noisově zahřmí, ale ze všech těch mraků pak stejně nezaprší. Zůstává svoboda nechat se ovlivnit čímkoliv a přesvědčení, že takhle to má být. A taky naděje, že s podobnými skupinami rock ještě pěkně dlouho mrtvý žánr nebude.

B4: Ringo, George, Paul, John (Polí5)
http://www.myspace.com/federsel

B4 je podivuhodné seskupení, které se vždy objeví a zase zmizí z obzoru. Věnuje se improvizaci, krom stálého tria má řadu hostů a nikdy není jisté, čeho se od něj žánrově dočkáte. Je tu jakási skrytá ironie i významy, které nezasvěceným unikají. Tajuplné nálady a mimoběžně fungující svět, u kterého si nikdy nejsem jistý, jestli vůbec stojí o to, aby do něj někdo pronikal. Existuje v různých podobách víc jak deset let a po celou dobu ho provází záviděníhodná originalita i invence. Letošní album je toho ostatně dalším dokladem.

Rozsah má totiž od zvukových koláží a zvukových propletenců, pro běžného posluchače prakticky nestravitelných, až po jazzem silně načichlé fúze elektronických samplů a za pomoci tradičních nástrojů vytvářených smyček. Navíc převážně instrumentálních. Skoro celou první polovinu nahrávky se tak jedná o výlet pro hledače zvuků, pozoruhodný hudební labyrint, před kterým ovšem mainstreamový posluchač bude se zděšením prchat a který širší masy jen sotva osloví.

Beatles nebo Medeski, Martin and Wood? Když se pak objeví v Nachtreiter poprvé výrazná melodie, doprovází ji nezúčastněný polomluvený "neubautenovský" zpěv v němčině a rachtavé zvuky prozrazující, proč je v nástrojovém obsazení vedle řady tradičních nástrojů uveden i uhlák. Další skladbu v duchu moderního jazzu střídá ambientně milá relaxace, což prozrazuje zřejmě jedinou slabinu této výjimečné nahrávky: žánrový rozptyl by potřeboval usměrnit, či alespoň dostat nějaký dramaturgický rámec.

Krom osmi skladeb ještě nahrávka obsahuje i remixy hned sedmi z nich. A nepodělili se o ně žádní začátečníci - k dispozici je track od dua Peťo Tázok & Karaoke Tundra, jsou tu zastoupeni i například Gurun Gurun bývalého člena Miou Miou Járy Tarnovského nebo stále známější duo DVA. Směs je to pestrá, vtipná i hýřící hudební svobodou. Navíc i původně jen instrumentální pasáže obohacuje o hlasové projevy. Měla by smysl i samostatně, ale jako bonus, kdy lze navíc porovnávat s původními verzemi představuje mistrnou ukázku nápaditosti i zvukového dobrodružství. Tahle hudební bojovka, při které se automatický bubeník z NDR povaluje vedle moderního notebooku a hudební software si tyká s elektronickými kytarovými efekty made in Tesla Vráble, opět dokazuje, že poklady se občas objevují právě tam, kde je nikdo nečeká.

Foto: archiv

Autor: Antonín Kocábek