Clou: Zpátky v děloze

O Clou, průkopnících melodického neopunku u nás, nebylo určitou dobu slyšet. Nyní jsou zpět s čtvrtou deskou Old Dogs New Tricks, kterou pokřtí ve čtvrtek 6. prosince v pražském Lucerna Music Baru, kam jim za kmotru přijde někdejší Miss World Taťána Kuchařová. Stejně živelní jako na pódiu byli i při rozhovoru, kdy si skákali do řeči i se vzájemně doplňovali a doříkávali věty, které načal někdo jiný: zpěvák Lukemo, kytarista Petrock a bubeník Rae zkrátka tvoří jeden společný organismus.

Na novém albu jste prý pracovali dva roky, protože jste s ním pořád nebyli spokojení. V čem byl problém?

V podstatě jsme si natáčeli dema, samostatně, každý sám za sebe, a pak je představili kapele. A nějak to nefungovalo. Nebyli jsme shopni se dohodnout, jakým směrem půjdeme. Ty písničky se nikdy nedodělaly do podoby, která by se nám líbila, proto jsme ten material vzali a uložili ho k ledu. A v tu chvíli nám přišlo nejlepší oslovit našeho kytaristu Pavla, který se ujmul role producenta a začal tomu dávat modernější tvář.

Pavel ale zároveň kapelu opustil.

Ano, ale produkování se už nějaký čas věnuje, je to moderní člověk a líbilo se nám, jak tu hudbu vnímá a přetváří naše nápady. A shodou okolností odešel z kapely právě pro to, že se chce věnovat produkování.

Nebyl ovšem sám, kdo odešel. V jaké sestavě se tedy objevíte na pódiu?

Pouze jako základní trio. Odešli kytarista Pavel alias Rocky s basákem Stephem, protože chtěli odjet do Austrálie, což jsme naprosto respektovali. A taky oba řekli, že ten závazek, který jsme si dali, totiž dotočit desku, je reálný. Takže současná sestava Clou od minulého měsíce jsme my tři.

Berete to jako určitý restart?

Určitě, protože my jsme vlastně takhle ve třech tu kapelu kdysi založili, basák Bugsy (kterého pak nahradil Steph) přišel uplně nakonec, když už jsme měli i nějaké písničky. Takže jsme se vlastně vrátili zpátky do dělohy, jakoby na začátek všeho, a zdá se, že je to spravně. Ve třech se dá samozřejmě dojít k nějakému řešení lépe, než když je těch lidí pět. Známe se, víme jaký kdo je, co se od druhého dá čekat, jak kdo co myslí. Dostali jsme zpátky sílu a chuť a druhý dech, tvořit dál a myslím, že to je to nejdůležitější, co se mohlo stát.

Souvisí s tím název desky?

Určitě jo, protože naším hlavním cílem je teď a tady zvítězit. Samozřejmě přeháním, ale chceme prostě být nejlepší, nemyslím to nějak ve zlém, nebo v nějakém soutěžním módu, prostě jen chceme do toho zas jít naplno. Když jsme začínali tak jsme tady byli první, v roce 2005, když jsme vydali Postcards, takoví pionýři stylu, s kterým jsme začali. Teď je těch kapel tady spousta, a my chceme zase být na špici a udávat směr.

Jak budete chybějící nástroje řešit na koncertech?

Máme dva hosty, kteří nebudou členové kapely, ale stálí hosté, kteří s námi odehrají všechny koncerty, kytarista a baskytarista. Asi je to v tak zavedené kapele logické: ono se nedá hned, jakmile ti někdo odejde a někdo přijde, říct: "hele ty jseš člen", když toho člověka prakticky neznáš. Takže my jsme si nastavili takový model, že to zatím budou nájemní hráči a uvidíme, jak se to vyvine... Jsme zkrátka jako v názvu nové desky: trojhlavej pes, tři hlavy. Staří psi a nové triky.

Kde se chystáte koncertovat? Kluby ubývají, lidé chodí málo a vždy je trochu úsměvné, když někdo ohlásí "turné", které má třeba jen pět koncertů...

Rozhodně jsme si řekli, že budeme hrát jen tam, kde to za to stojí. To znamená, že vymetat kdejaký vesnický sál je myslím pro nás už úplný nesmysl. Budeme hrát koncerty tam, kde je dobrý klub, kam na nás přijdou lidi, nebo alespoň si to myslíme, že přijdou. Tam kde mají dobré vybavení, slušný aparát. Ale je to samozřejmě těžké, ta země je malá. Já miluju živý hraní, a myslím že i všichni, ale když k tomu nedostaneš podmínky, abys celou tu svojí práci mohl odvést co nejlépe, tak je to potom špatně. Zbytečně ten koncert pak není dobrý. Ale budem se snažit objet co nejvíce možných míst, kde to bude stát za to. Té hudbě věříme... Ostatně všichni to uvidí 6.12. v Praze a 15.12. v Brně. Když se křty povedou, tak budeme řešit turné a objíždět letní festivaly.

Nebojíte se, že když se soustředíte na co nejlepší koncertní výkon, a budete živelnější a energičtější, že vás pak přestanou hrát rádia, která vás v minulosti navzdory zpěvu v angličtině, což se u nás považuje za handicap, celkem hrála?

Ne, určitě ne. Ty věci které hrajeme teď a které jsou na desce, určitě potenciál mít můžou, a media budou vždy hrát písničky a hrají písničky, které se lidem líbí. Rádia nehrají bláboly, ale prostě to, co lidé chtějí a co se jim líbí. My bychom jen chtěli tu energii z desky, kterou jsme tam vložili, přenést ještě na podium. Aby to tikalo jak hodiny.

Nevede to pak ale k úspěchu jen toho, co je podbízivé? Třeba kapel jako je Walda Gang?

Rozhodně to není tak, že si tady chceme stěžovat, my si prostě děláme muziku která nás baví a jestli se bude líbit lidem tak budeme hrozně rádi. Ale to že je populární skupina jako je Walda Gang mi přijde docela logické, protože hrajou převzaté písničky od Waldemara Matušky, kterýho tady zná každý. Všichni ty písničky znají od dětství a mají je rádi, takže to je normální. Kdybychom hráli převzaté písničky od Karla Gotta, tak bysme si asi taky vydělali víc peněz a měli se lépe. Ale my prostě děláme to co nás baví. Děláme to pro ty posluchače, ale je důležité abychom si i sami za tím stáli.

Jak se to potkává se současným vývojem hudebního byznysu, který, jak všichni vědí, jde směrem ke zvyšování honorářů, protože je jasné, že z prodeje desek už peníze nepoplynou? Nějak se mi zdá, že se všichni muzikanti tváří, že peníze nejsou důležité, ale jen do okamžiku, kdy dojde k nahrávání další desky a najednou třeba není na studio...

My jsme si třeba novou desku vydali sami, šetřili si na ní několik měsíců z vlastních koncertů. Naštěstí jsme sehnali výpomoc i od kamarádů, ale většinu jsme vydělali z koncertů. A i to je příjemný pocit, že jsme soběstační, že jsme schopní si na ni vydělat a investovat do toho peníze. Protože to máme rádi a protože to chceme dělat. A nechci říct, že nechceme ty peníze zpátky, ale všechno k tomu směřovalo, internet, globalizace, prostě to takhle funguje a člověk to musí přijmout.

Výrazným hostem na desce je Marta Jandová. Proč zrovna ona?

Nám je jako člověk blízká v tom, že dělá rockovou hudbu, ale vždycky zároveň i tak, aby byla úspěšná. A má ráda Clou, vždy stála o to nás vidět živě, a byli jsme v kontaktu.

Věříte, že se vám podaří návrat tam, kde jste byli před pauzou?

My máme hrozný hlad po živém hraní a dobrém výkonu, protože teď už nestačí, a zdaleka nejen v hudebních žánrech, ale i třeba ve sportu, jen talent, ale všichni musí víc dřít. Michael Phelps vyhraje mraky závodů proto, protože má talent a dře. My potřebujeme odehrát skvělé koncerty a ty nás můžou katapultovat nazpátek. Mně přijde, že si všichni lidi stěžují, že je něco jinak než by chtěli, ale nic pro to nedělají. A je dobrý udělat dobrou muziku a ještě jí dobře odehrát, a pokud si najde tu cestu k posluchači, tak ten posluchač jí začne i sám vyhledávat a dostaví se i ten úspěch.

 

Čtěte dále

další zprávy