Alchymie v podání Wanastowek. Kdo přijde po mimozemšťanech?

V tichu, stranou od mediálního povyku, přichystala kapela Wanastowi Vjecy nové album nazvané Alchymie. "Po albu Andělé mě navštívili mimozemšťané. Takže teď za mnou možná přijde duch Edwarda Kelleyho," přemítá zpěvák a kytarista Robert Kodym. A prozrazuje, že v budoucnu bychom se mohli dočkat i nové desky skupiny Lucie.

* Byl jste někdy u kartářky?

Jasně, několikrát.

* A dozvěděl jste se něco důležitého?

Dobří jasnovidci dokážou budoucí dění odhadnout tak na osmdesát procent, což je docela slušné číslo. A když činíte nějaké důležité rozhodnutí, může vám to dost zásadně pomoct.

* Ptám se na to kvůli názvu vašeho nového alba - Alchymie. Mám dojem, že není zvolen jen tak náhodou. Mám pravdu?

Občas se mi stává, že napíšu text, v němž je obsažený nějaký příběh, který se mi pak v budoucnu stane. Takže nejsem úplně schopen vysvětlit významy písniček, protože ty okolnosti, které iniciovaly jejich vznik, teprve nastanou. Stejné je to i s názvy desek. Před dvaceti lety jsme udělali album Andělé, na kterém jsme se zabývali mimo jiné i souvislostmi mezi anděly a mimozemšťany. Vydali jsme ho, jeli na turné, poslední koncert hráli ve vyprodané Lucerně a říkali si, jak to všechno dobře dopadlo. A krátce nato mě navštívili mimozemšťané. Takže moc nevím, co se mi stane teď s Alchymií. Možná za mnou přijde duch Edwarda Kelleyho, kdoví. Každopádně v prvním plánu je pro mě výraz "alchymie" metaforou lásky mezi mužem a ženou. Nebo mezi mužem a mužem, to je jedno.

* Vás navštívili mimozemšťané? Jak to probíhalo? Zkoušeli s vámi komunikovat? Jak vypadali?

Přesnou podobu nedokážu popsat, ale přiletěli ke mně, je mi tedy jasné, že létají. Telepaticky se na mě napojili, což byla dost nepříjemná zkušenost.

* Šlo o vaši jedinou zkušenost s mimozemskými bytostmi?

Podivných setkání už jsem zažil víc, až jsem si několikrát kladl otázku, proč se to neděje i jiným lidem.

* Možná jste prostě silně senzitivní bytost. Ale raději zpět k alchymii, kterou jste definoval jako vztah mezi lidskými bytostmi. Dá se vztáhnout i na momentální situaci ve Wanastowkách?

Jasně, je to určitý druh chemie, elektřiny. Její součástí je i spoluproducent Milan Cimfe, který se hodně podepsal na výsledném zvuku desky a vlastně se na několik měsíců stal členem kapely.

* Minulé album Letíme na Wenuši vyšlo před pěti lety, což je docela dlouhá doba. Alchymii jste navíc vydali v relativní tichosti, bez mediálního humbuku. Takhle jste to chtěli? Překvapit lidi novou deskou?

Teď v lednu to budou čtyři roky, co jsme na desce začali pracovat. Chtěli jsme ji vydat už dřív, ale svou roli v tom sehrály určité okolnosti, krom jiného i obnovení aktivit Lucie. Takže vychází až po pěti letech, měli jsme dost času nechat písničky uzrát. V mém případě to bylo vlastně poprvé, nikdy předtím jsem na albu takhle dlouho nepracoval.

* Hned na první poslech mě zaujala vaše spolupráce s Čechomorem, písnička Julie. Prozradíte něco o jejím vzniku?

Ve studiích na Barrandově jsem potkal Karla Holase a Frantu Černého a pořád mi vrtalo hlavou, že mám písničku, která se ideálně hodí pro Čechomor. Poslal jsem ji Františkovi, byla to taková lidovka bez refrénu. Oni ho k tomu dodělali, nahráli a Frantu napadlo, že bych v tom měl zpívat. A mě zase napadlo, že by bylo hezké, kdyby to vyšlo jak na jejich desce, tak na naší. A říkal jsem si, že by tam mohla zpívat Lenka Dusilová.

* Podle mě je to nejlepší věc na albu, nejen melodií, ale i textem.

Ona se liší od zbytku desky. Vlastně nevím, jestli je to pro mě pochvala, protože zní spíš jako Čechomor než jako Wanastowi Vjecy. Je to příběh mladého muže, který musí jít do války, z níž se pravděpodobně nevrátí. Má dívku Julii a říká jí, že jestli pro ni srdíčko pláče žalem, stane se pro ni dezentýrem. Jenže pak ho velmi pravděpodobně čeká poprava oběšením. No, a mně došlo, že jsem se asi dopustil chyby. Celou dobu jsem myslel na to, že se to odehrává v roce 1750, za vlády Marie Terezie. A říkal jsem si, že když se někdo v té době dopustil dezerce, těžko pro něho uspořádali velkou popravu na šibeničním vrchu, ale že ho zastřelili v poli a hotovo. Což je trochu blbý. Asi to nikdo řešit nebude, ale nějaký historik by se nad tím mohl pozastavit. Já se hrozně nerad dopouštím chyb v textech, pak už se to nedá odpárat. To máte, jako když se v písni Lucie Bílé Láska je láska zpívá "Mácha má štěstí, že je kamennej". Jenže ta socha je z bronzu. Jarek Nohavica zas má v jedné písni, že by pro nějakou ženu postavil chalupu z prken roubenou. No jo, jenže z prken roubenku nepostavíte. Tím to ale nechci nijak kritizovat nebo zlehčovat.

* Ještě bych se rád zastavil u skladby Nade hradem, pode hradem, leckomu by mohla připadat jako metafora k současné společenské situaci, je to tak?

Já měl za to, že se to odehrává za Francouzské revoluce. Takže bych tu písničku rozhodně nebral jako nějaký politický projev. Má víc významů a plánů, a jak je vidět, každý si v ní může najít to svoje. Jinak co se současného dění týče, je to takové veselé panoptikum. Máme se krásně a žádný politik na tom nic nezmění. Máme mír, blahobyt, což je ohromné štěstí. Neleží tu mrtví na ulicích, děti neumírají hlady.

* A co kapela Lucie, dočkáme se ještě někdy v budoucnu nové desky?

Scházíme se a bavíme se o tom, že desku rozhodně natočit chceme. Pro mě je to výzva jako kráva a rozhodně z toho nemám žádný strach. Přece jenom už máme za ta léta docela dost zkušeností.

Čtěte dále

další zprávy