Album Čechomoru i v trafikách. Pronikneme k lidem, těší kapelu

Čechomor vydal nové album Místečko po šesti letech od předchozí řadovky. Mezitím ale stihla tato činorodá skupina vydat neuvěřitelných devět neřadových alb, odehrát vlakové turné a zrealizovat celou řadu dalších plánů. Zeptali jsme se Františka Černého a Karla Holase, kde se momentálně nachází Čechomor jako takový.

Je pro vás uprostřed té vší aktivity Místečko něčím výjimečným, nějakým milníkem?
František Černý: Tahle deska nám připadá docela závažná. Materiál jsme na ni šetřili spoustu let, připravovali jsme se důkladně, protože jsme ji chtěli od začátku udělat jinak. Obsahuje mnoho příběhů, které vznikaly přímo pro ni. Všechny texty jsou pro nás natolik důležité, že jsme je chtěli mít pěkně pohromadě a soustředit je na jedno "místečko".

Karel Holas: Řadová deska je vždy vyvrcholení určitého období. I když jsme během těch šesti let udělali spoustu jiných projektů, byla to pro nás příležitost vydat se dál a třeba i něco změnit.

Album je dalším krokem ve vašem posunu od kdysi čistě folklorní a komorní kapely k úspěšnému jménu na popové scéně; kapele, která spolehlivě plní haly a velké amfiteátry. Ten vývoj je cílený?

KH: Nemyslím, že jsme stadionová kapela. My si rádi zahrajeme i v malém klubu, teď jsme třeba ob měsíc začali hrát v Malostranské besedě, kde nás to baví. Ale nejde o velikost sálu nebo stadionu, u nás je to spíš potřeba posunovat se někam jinam. Proto i zvuk je na nové desce o něco tvrdší, mohlo by se říct kytarovější. Zároveň je to ale dané i tím, kdo nám desku produkoval, a výběrem hostů. Je to náš další pohled na náš vývoj, který jsme chtěli zachytit. Nechtěli jsme změnit Čechomor tak, že začneme hrát něco jiného, to určitě ne. Ale chtěli jsme se posunout do jiných vod a zaplavat si jinak.

Ptal jsem se proto, že jako jednoho z hostů máte třeba Lenku Dusilovou, která má vývoj přesně opačný: začínala s rockery, zpívala s Lucií a Pusou a postupně tíhne spíš k introvertnější hudbě a vystupuje už i jako písničkářka... Ale také mezi hosty máte čistě popová jména, jako je Ewa Farna...
KH: S Ewou už jsme spolupracovali na sérii písniček a pověstí z hradů a zámků, poprvé jsme si spolu zahráli v roce 2007 na Andělech. Je to talentovaná zpěvačka, na které se nám líbí, jak zpívá, a máme z ní pocit, že ví, co chce dělat. S Lenkou spolupracujeme už 12 let a v písničce, kde zazpívají obě zpěvačky, jsme potřebovali oba hlasy, mladý a starší, takže jsme využili pěveckého umění obou.

A co slovenský hitmaker Ivan Tásler?
KH: Ivana jsme oslovili, protože jsme pocítili potřebu v tom skladatelském pojetí a přístupu něco změnit a inspirovat se. Můžeme tomu, co dělá, říkat klidně mainstream. Ivan dělá nádherný písničky. Nemám potřebu to nějak škatulkovat. Napsal nám dvě skladby, jednu si zazpíval sólově, protože má slovenský text, a druhou, která je titulní, jsme si zazpívali všichni tři dohromady.

Projevují se tyhle spolupráce v obměně vašeho publika? Dá se předpokládat, že když jste hrávali na festivalech typu Zahrada, že na vás asi chodili jiní posluchači, než když s vámi zpívá Ewa Farna?
KH: Publikum se mění asi všem kapelám, které už delší dobu působí na scéně, naše publikum je různého věku, od pěti do sedmdesáti let, není to žádná specifická skupina. Jak už jsem někde říkal, jsme možná jedna z mála skupin, na které se často bez problémů shodne otec se synem, matka s dcerou a obráceně.

FČ: Navíc vnímáme i pozitivní ohlas od těch nejmenších a zjišťujeme, že děti, které ještě neumějí lhát, dají jasně najevo, jestli se jim to líbí. A zároveň nám tak, když se jim to líbí, dorůstá nové publikum. Máme z toho radost. Deska Místečko je výrazně ovlivněná i účastí zahraničních hostů a producenta.

To rozhodnutí je přizvat bylo ovlivněno čím?

KH: Každá naše řadová deska v posledních letech měla zahraničního producenta, takže jsme to chtěli i tentokrát. Souvisí to se změnou, o které jsem mluvil. My sami si musíme umět přiznat, že pracujeme v určitých kolejích a nový obzor se nám otevírá hůř, ale zjistili jsme, že producent se na naši hudbu dívá nezaujatě, s odstupem, a jak on, tak i všichni hosté, co tam hrají, nám pomáhají, abychom se dostali ze starých vyjetých kolejí na novou cestu.

 

Má to i ten efekt, že se tak snáze dostanete na zahraniční pódia?
KH: V zahraničí hrajeme dost často, takže tímhle způsobem už moc nepřemýšlíme. Víme, kde je naše pozice a jak si v zahraničí stojíme. Samozřejmě, že když to někomu pustíme nebo si to koupí, tak si určitě všimne, že tam hrají zrovna tito hosté, a třeba nám to pomůže otevřít i nějaké další dveře. Ale standardně platí, že pokud tihle muzikanti s námi nehrají stabilně, je to jen projekt. Bereme to spíš z našeho hudebního hlediska, že tito muzikanti, z první světové ligy, jsou schopni do naší hudby vložit kus sebe nebo i jiné kultury. Mám dojem, že na albu Místečko se nám to povedlo dokonale.

Gerryho Leonarda, který album produkoval, jste potkali jak? Přes Suzanne Vega?
KH: Ano. V roce 2009 jsme hráli společně se Suzanne Vega tři koncerty, tam jsme se potkali. Skamarádili jsme se a dohodli se na budoucí spolupráci. Líbily se nám jeho názory na hudbu, a tak jsme ho oslovili.

Tonyho Levina, který spolupracoval s Petrem Gabrielem, Rickem Wakemanem a byl členem King Crimson a který je také jedním z hostů, jste prý dostali nápad oslovit ještě dříve než Gerryho. A teprve pak se zjistilo, že jsou sousedi. Koho to napadlo?
FČ: Ano máte pravdu, oslovili jsme Tonyho, jako producenta, ale protože Tony má mnoho projektů, tak nám dal jako producent košem. Ale slíbil, že nám nahraje basy, což jsme s radostí přijali. Potom jsme se domluvili s Gerrym a řekli mu, co máme s Tonym domluvené, a tak se zjistilo, že od sebe bydlí půl hodiny autem.

Splnil vaše očekávání i Gerry jako producent?

KH: Víte, když spolupracujete s hudebníkem, který dělal šéfa kapely Davidu Bowiemu, hraje se Suzanne Vega, nahrává s Rogerem Watersem a dalšími, tak z toho nemůže vzniknout nic špatného a my jsme z našeho společného dílka vnitřně nadšeni. Podobná spolupráce se nepoštěstí každý den a obzvlášť dnes, kdy jsou podmínky vydávání CD daleko tvrdší, protože desky se moc neprodávají. Bylo to na jednu stranu velmi poučné a pro nás je to skvělé v tom, že z toho budeme ještě dlouho čerpat. Jsem rád, že jsme měli tu možnost dostat se s těmito profesionály do studia.

Čerpat muzikantsky?
KH: Muzikantsky určitě, ale spíš z hlediska nahrávacích technik. Když jsme přišli do studia, dostali jsme otázku: "Tak jak to chcete natočit?" Byli jsme překvapeni, na co se nás to ptají: "Jak, jako, natočit?" Jejich otázka zněla velmi profesionálně: "Chcete, aby to znělo jako z šedesátých let, sedmdesátých, nebo osmdesátých let? Nebo uděláme nějaký experiment?" Teprve pak si člověk uvědomí tu zkušenost a profesionalitu, kontinuitu, o kterou jsme tady byli ochuzeni. Vybavení mají zhruba stejné jako u nás, ale zkušenost asi tisíckrát větší... Nicméně pak vznikne deska, se kterou si všichni dali děsně práce, a nastává dnešní problém, jak ji prodat.

Vy zkoušíte nejen klasické CD a kombinaci CD s bonusovým DVD, ale i levný stánkový prodej, jen v obalové kapse. To byl váš nápad?
KH: To je práce vydavatele. My jsme hudebníci, a i když za ta léta máme určité zkušenosti i v tomto směru, nevydáváme desku každý den. Zatímco firma tím žije a ví, jak a co v tomhle obchodě momentálně funguje.

Necítíte to jako devalvaci své tvorby, prodávat na stánku?
KH: Hudební obchody mizí a ta skutečná devalvace hudby je podle nás úplně v něčem jiném. Pro nás je důležité, aby se hudba, kterou jsme natočili, dostala ke všem posluchačům, které to zajímá.

FČ: Tato deska je završení všech našich dosavadních etap. Pro nás je to především uspokojení, uzavření práce na tomhle posledním projektu, vyvrcholení našeho dalšího hledání. To je prvořadé. Dělali jsme na tom dost dlouho.

KH: Ale není to konec (smích).

Název Místečko moc nekoresponduje se zahraničními hosty, jde o typicky české slovo, evokující pocit domova. Skoro každý má své bezpečné "místečko". Co ten pojem značí pro vás?
KH: Samotný název na nás působí velmi pozitivně a každý máme svá místečka, kam jezdíme rádi a cítíme se tam dobře. Kromě mého domova se velmi dobře cítím v kraji okolí Berounky, kde jsem št´astný.

FČ: Já ho mám na Vysočině, narodil jsem se tam, bydlím tam, mám to tam rád. Ale hlavně ten pojem opravdu úzce souvisí s obsahem té desky. Všechny písničky totiž našly to svoje místečko právě tady.

Proč jste Místečko křtili na školní zahradě na pražském Barrandově? A jaké bude turné?
KH: Album jsme pokřtili 1. června v Malostranské besedě a veřejný křest byl 16. června, na zahradě barrandovské školy V Remízku, kde jsme v roce 2003 zahráli charitativní koncert a výtěžek předali zatopené radotínské škole. A od té doby tam hrajeme každý rok a výtěžek vždy někam putuje. V posledních pěti letech podporujeme Občanské sdružení Pomocné Tlapky, které vychovává asistenční psy pro postižené občany. Z toho koncertu se nám stala krásná tradice.

Jinak budeme hrát v létě na festivalech, vystoupíme v Čechách, na Slovensku a v Polsku. Hlavní turné k desce se uskuteční až koncem srpna, resp. od půlky srpna do září, a vyvrcholí tím, že s námi přijede zahrát Gerry Leonard.

Čtěte dále

další zprávy