AC/DC: Přesně takoví, jaké je publikum chce

18.03. 10:43 | Autor: Tomáš S. Polívka

Stačilo by napsat, že AC/DC na včerejším koncertě v pražské O2 Areně odedřeli všechna rocková klišé. Proč také ne, mají na to právo. Vždyť řadu pozdějších klišé sami vymysleli.

Nové bylo pódium s mohutnou lokomotivou v pozadí, do koncertního repertoáru přibylo několik písní z loňského alba Black Ice (Rock N Roll Train, Big Jack, War Machine), jinak AC/DC předvedli přibližně to, co už dělají léta a co bylo k vidění i na dvou předchozích pražských koncertech. Vzhledem ke své pozici si ani nemohou dovolit postavit koncert zásadně jinak. Fanoušek řekne zaplaťpámbu, protože na důvěrně známou show čeká a kdyby kapela vynechala jediný ze svých zásadních hitů a pódiových vtipů, bude zklamán.

Vlak má stále páru

Podobně jako u jiných monstrózních show napříč žánry by bylo poněkud z jiného světa (řečeno zemitěji mimo mísu) snažit se rozebírat „uměleckou stránku věci". Nikdo tu nerozhlašoval, že chce dělat umění. Koncert AC/DC je oživlý rockový komiks, který má především bavit. Každý majitel lístku přesně ví, co dostane, a nemůže se poté tvářit rozčarovaně, že to byl "jenom rock‘n‘rollový cirkus".

FOTOREPORTÁŽ: AC/DC to v Praze rozjeli s lokomotivou

Zbývá otázka, zda kapela odvedla svoji práci opravdu poctivě. Odvedla, bezezbytku. Bez deseti minut dvouhodinový koncert neztrácel spád, do kraťasů vysvlečený Angus Young se zmítal po pódiu jako šílenec, tón jeho kytary však přitom neztrácel hutnost a jistotu. Ani ječáku Briana Johnsona neubývá s věkem síla a překvapivě ani schopnost intonovat i v nejvypjatějších pasážích, byť nepodstatná kolísnutí by se pochopitelně našla. Z letité pětice stříkal pot, ale šlapala stejně nadoraz jako parní lokomotiva z klipu promítaného na obří obrazovce za pódiem těsně předtím, než se do zášlehů plamenů ozvaly riffy úvodního hitu Rock N Roll Train.

Zazvonil zvonec...

AC/DC odvedli poctivou práci. Očekávané "vizuální vrcholy" lze shrnout do čtyř slov: zvon, slipy, Rosie a děla. Akorát Angus už neukazuje úplně holou řiť a státní vlajku navštívené země (doba přituhuje a obvinění z pobuřování i politické nekorektnosti hrozí i AC/DC) a obří figurína hambaté přerostlé hrdinky písně Whole Lotta Rosie tentokrát zvolila jinou pozici.

Důležitější než přehrávání povinných scének byl spíš fakt, že k dokonalosti dovedené riffové háčky Back In Black, Thunderstuck, Hells Bells či T.N.T stále zabírají.

Předkapela The Answer

Severoirská kapela The Answer vznikla sice až v roce 2000 a debutového alba Rise se dočkala v roce 2006, díky svému retro-hardrockovému stylu se však jako rozjezd pro AC/DC hodila. The Answer se snad až do roztrhání těla snažili využít velké příležitosti stát na jednom pódiu s legendami a publikum přijalo Iry kladně, byť následující dění muselo logicky podtrhnout, kdo je v žánru originál a kdo epigon.

Že se kapela dokáže úlisně vemlouvat v letitém „chorobném blues" The Jack. Zatímco jiní kytaristé často při dlouhých, samožerských sólech vyženou část publika do předsálí na pivo, maestro-šašek Angus svojí exhibicí v natažené a pořádně rychlé skladbě Let There Be Rock fanoušky bavil, hecoval, nutil odpovídat hulákáním na ostře odsekávané kytarové fráze a vůbec nabízel, ať se posluchači přidají k jeho mocnému upouštění páry.

Závěr patřil jako vždy pyrotechnice. V prvním přídavku Highway to Hell olizovaly plameny jen logo na obrazovce, výstřely ve For Those About To Rock (We Salute You) si však požární ostraha haly bezesporu užila.

K záměrně klišovitému koncertu nezbývá než dodat i novinářsky klišovité ber, nebo nech být. Rozdováděné publikum bralo všemi deseti a AC/DC přitom mají štít stále čistý, byť třeba vyžíhaný nečistými pekelnými plameny velkého šoubyznysu.

Fanouškovská videa po včerejším koncertu zaplavila server YouTube. Dvě z nich můžete vidět zde: