Tarantinovi unavení pancharti: užil si hlavně Brad Pitt

20.05. 14:15 | Autor: Šimon Šafránek

V Cannes nadešel den Quentina Tarantina. Provokativní režisér představil dlouho očekávané dobrodružství z II. světové války Hanebný pancharti s Bradem Pittem v hlavní roli. Střílí se a skalpuje, ale mezitím se najde čas i na zívání.

Film sleduje dvě paralelní linky - americko-židovské komando pod vedením Aldo Rainea (Brad Pitt) podniká v okupované Francii guerillovou válku a úspěšně šíří mezi nacisty strach a hrůzu. Nemilosrdně je střílí a mrtvoly skalpuje.

V jedné malé vísce potom židovská dívka jménem Shossana (Mélanie Laurent) uprchne před ďábelským naci plukovníkem Landou a o tři roky později už provozuje v Paříži kino, kde se má konat velkolepá premiéra filmu o německém ostřelovači. Slavnosti se má účastnit Hitler a všichni hlavouni Říše. Shossana na ně plánuje atentát - během projekce kino podpálí. Kvůli dezintegraci kina a anihilaci nacistů však do Paříže přijíždí i Aldo Raine.

Vzdát poctu, pohrát si...

Brad Pitt a Quentin Tarantino v Cannes. Tarantino vypráví Hanebný pancharty v kapitolách, příběh se rozvíjí epicky, figury drží ve svých typických komiksových obrysech. Pro Tarantina ale zjevně není důležité, jak se co stalo. Nevíme, jak přišla Shossana ke kinu. Není důležité, že Raineho parta čítá jenom devět lidí a nikdo jim celé tři roky nestojí v cestě. Důležitý je dojem a momentální detaily: vzdát poctu oblíbenému režisérovi (úvod à la Sergio Leone), připravit vtipnou dialogovou výměnu, vyhrát si s atmosférou jednoho obrazu, sehnat dobré herce.

Brad Pitt si svérázného Aldo Rainea užívá, jak může, jižanský přízvuk mu sluší stejně jako půlmetrový žabikuch, kterým značkuje dopadené nacisty. Ostatní z panchartí tlupy (Til Schweiger, Eli Roth) jsou naskicovaní do jedné polohy, na kterou navíc ve viděném sestřihu nemají prostor. Film celkově vypadá, jako kdyby se do něj všechno nevešlo, jako kdyby byl pouhým blokem s detailně prokreslenými, ale nepříliš zručně propojenými nápady. A to Hanebným panchartům trvá dvě a půl hodiny, než se doklopýtají do finále! Jenže finále, to za to stojí, to tedy ano. Jenom je už trochu pozdě.