Záhada Blair Witch: jedinečný úspěch velké mystifikace

V uplynulém týdnu odstartovalo svou pouť světovými kiny třetí pokračování hitu z konce 90. let The Blair Witch Project. Jeho uvedení provázely tajnosti, protože ještě nedávno zněl pracovní název The Woods a dlouho se drželo pod pokličkou, že jde o další díl série o blairské čarodějnici. Ze stejně záhadných důvodů s uvedením filmu u nás zatím nepočítá žádná z distribučních společností. Kvůli tomu se zatím nemůžeme věnovat recenzi nového filmu, a tak se alespoň podívejme na genezi jeho vzniku ve spojitosti s legendou o tajemných vraždách v okolí Burkittsvillu.

Nový film zažil premiéru 11. září na festivalu v Torontu, do běžných kin se dostal 14. září na Filipínách, 15. září v Austrálii, Jižní Americe a západní Evropě, 16. září v USA, Polsku nebo Kambodži, příští týden v Chorvatsku, Švédsku, později ještě třeba v Estonsku nebo v Litvě. Tímto výčtem chci naznačit, kde všude se film bude promítat, a o to víc vynikne, že Česká republika to neuznala za vhodné. Pokud si distributoři myslí, že by si Blair Witch 3 na sebe nevydělal, co jiného než právě fenomén Blair Witch by je z historie měl přesvědčit o opaku. Zvlášť když první reakce na IMDb.com či Rotten Tomatoes nejsou vůbec špatné.

Legenda kolem filmu

Málokterý film měl tak propracovanou legendu jako právě Záhada Blair Witch. Vlastně jednoduchý příběh - tři studenti (Heather Donahueová, Joshua Leonard a Michael Williams), kteří natáčejí dokument o tajemné čarodějnici uprostřed lesů, se ztratí, aby padli za oběť tajemnému zlu - tvůrci opředli umně spletenými pověstmi a vytvořili jednu z nejzábavnějších mystifikací všech dob. Před uvedením do kin důsledně rozhlašovali, že se jedná o autentický, pouze sestříhaný materiál nalezený v lesích v Marylandu a všechny události jsou pravdivé.

Do televize pustili pětačtyřicetiminutový dokument Kletba Blair Witch, kde se věnovali pověstem o čarodějnici z 18. století Elly Kedwardsové a procesu s vrahem sedmi dětí ze 40. let 20. století Rustinem Parrem, jenž tak údajně jednal posedlý její kletbou. Celé to vyšperkovali pseudodokumentárními rozhovory s lidmi z Burkittsvillu, zdejším šerifem, lékařem, s těmi, kteří znali zmizelé studenty. A téměř celý svět jim přes pochybnosti sedl na lep, a tak jakmile byl The Blair Witch Project uveden do kin, všichni uháněli do kin, aby se podívali, jak to vlastně bylo. Dodnes občas můžete narazit na někoho natolik indoktrinovaného touto legendou, co si stále myslí, že se to doopravdy stalo. Zainteresovaní lidé světa filmu jim šli vstříc - u jmen schválně málo známých tří herců v hlavních rolích bylo na serveru IMDb.com před představením snímku uváděno, že jsou "nezvěstní, pravděpodobně mrtví".

Nestandardní natáčení

Ani samotné natáčení nezávislého snímku se neobešlo bez zajímavostí. Oba režiséři, Daniel Myrick a Eduardo Sánchez, nepřipravili standardní scénář, jen hercům strčili do rukou ruční kamery, vysadili je s několika málo pokyny v ruce do lesa a nechali je natáčet. Každý den jim dávali instrukce, kam mají dojít a kde rozbít stan, pomocí vysílačky kontrolovali, aby se neztratili, a proto většina dialogů je čistá improvizace. Také hercům dodávali zásoby jídla, úmyslně ovšem každý den méně, aby je spolu s dalším fyzickým a psychickým vyčerpáním víc podráždili a jejich hádky byly co nejpřirozenější. To se podařilo - po několika dnech, které trojice strávila sama uprostřed lesů, pořádně nevěděla, co to vlastně točí, a zbytek štábu je rafinovaně strašil, vypukla taková ponorková nemoc, že všechen křik a emocionální výbuchy byly zatraceně reálné.

Na nervy jim režiséři brnkali schválně. Nechali je žít v domnění, že legenda o blairské čarodějnici, se kterou je pečlivě seznámili, je do puntíku pravdivá. Když je v Burkittsvillu poslali točit rozhovory s místními, neřekli jim, že to nejsou reální obyvatelé, ale nastrčené figurky (třeba sestra Eduarda Sáncheze Sandra), a tak jejich překvapené reakce na to, že tolik lidí pověstem o zlu v lesích věří, nejsou nijak hrané. Totéž se týká jejich strachu. Ačkoli herci věděli, že natáčejí horor, po několika dnech obrovského vyčerpání reagovali hodně vystrašeně - třeba když nalezli před stanem tři hromádky kamení, když objevili podivné figurky ve větvích stromů nebo dům Rustina Parra. O podivných zvucích, které se v noci ozývaly z lesa, ani nemluvě.

Nečekaný úspěch

Samotné natáčení, pro herce maximálně vyčerpávají, pro ostatní tvůrce, kteří je jen přes noc strašili, jistě zábavné, trvalo pouhých osm dní. Dalších osm měsíců však trvalo sestříhat natočený materiál ze dvou kamer do finální verze. Po osmi měsících spatřila světlo světa dvouapůlhodinová verze, která nakonec byla ještě o více než hodinu zkrácena. Taky se v něm až příliš mluvilo sprostě; celý jeden den strávila při postsynchronech Heather Donahueová tím, že místo svého neustálého "fuck you" namlouvala "let´s go". I tak ve snímku nadávka "fuck" zazní 154x. Produkci se také moc nezamlouval konec a zkoušela přetočit závěr, ale ten působil ještě divněji, a tak se raději vrátila k původní verzi.

Objektivně je třeba říct, že film vlastně žádnými zvláštními kvalitami neoplývá, není nijak originální, navzdory krátké stopáži je hodně nudný a opravdu strašidelných scén je v něm pomálu. A jen málokdo má nervy na to, aby vydržel především ukřičenou Heather Donahueovou. Ale diváci na to kašlali. V touze zjistit, jak to ve skutečnosti celé bylo, vzali kina útokem.

Celý rozpočet na film činil pouhopouhých 22 tisíc dolarů (a to se částka ještě snížila o zakoupené kamery, které tvůrci po skončení natáčení zase do obchodu vrátili), ale celosvětově vydělal neskutečných 248 milionů. Suverénně překonal do té doby nejvýdělečnější nezávislý snímek (Želvy Ninja) a tento rekord držel až do roku 2002, než ho přeskočila Moje tlustá řecká svatba. Přesto Záhadě Blair Witch dodnes patří světové prvenství za nejvýdělečnější film všech dob v poměru náklady-výdělky. Každý investovaný dolar se produkci vrátil 11tisíckrát. Navíc se traduje, že následující lovecká sezona v amerických lesích nestála za nic, protože všechny hvozdy byly plné teenagerů, kteří na ruční kamery natáčeli vlastní verze příběhu o blairské čarodějnici.

Found footage

Jedním ze základních pilířů úspěchu (vedle výdělku to je i poměrně vysoké hodnocení - na ČSFD.cz získala Záhada Blair Witch 71 procent, na IMDb.com 6,4/10) bylo filmování tzv. metodou found footage, které evokovalo zvýšený dojem realističnosti. Tato narativní metoda se samozřejmě objevila dávno předtím, než v roce 1999 přišel The Blair Witch Project. Už v sedmdesátých letech se používala u pseudodokumentů, v roce 1980 této techniky využil třeba šokující, přesto slaboučký horor Cannibal Holocaust, následovalo pár dalších. Ale až Blair Witch found footage napevno zařadilo mezi uznávané způsoby natáčení. Jen díky němu mohly přijít hororové série jako REC nebo Paranormal Activity.

Oč se jedná, je asi každému jasné. Jde o techniku filmování obvykle roztřesenou ruční kamerou, která se tváří jako autentický záznam. Může se kombinovat s bezpečnostními kamerami nebo archivními záběry ve snaze dosáhnout větší realističnosti. Většinou lze tuto techniku rozdělit do čtyř kategorií: pohled z perspektivy hrdiny či hrdinů, fiktivní nebo mystifikační dokument, zpravodajské záběry a "nalezené" záběry. A výsledný film bývá prezentován buď jako "surový", případně sestříhaný záznam kohosi, kdo je už mrtvý nebo pohřešovaný.

Výhoda této techniky je nezpochybnitelná - divák zažije větší pocit realističnosti, dívá se na fikční svět očima hrdinů, s nimiž se snáze ztotožní. V tomtéž ale tkví obrovské úskalí, jež bývá konkrétně Záhadě Blair Witch hodně vyčítáno - nedostatek nadhledu nad mizanscénou. Divák totiž ví, že se hrdina bojí, jeho očima ten strach vnímá, ale brání mu to pořádně vědět, čeho se vlastně bojí. V Blair Witch je to vidět až příliš - zatímco strach z podivných zvuků si můžeme užít společně s hrdiny, následný úprk do lesa se odehrává kompletně ve tmě a nepřehledné máchání kamerou znemožňuje dál se bát. O závěru, kde není možné cokoli zahlédnout, ani nemluvě (o něco lépe to vyřešily Paranormální aktivity záběry bezpečnostních kamer - za cenu neosobního záznamu). Proto kritikům filmu o blairské čarodějnici snímek připadá jako úmorné sledování hysterického řevu bez čehokoli dalšího...

Kniha stínů: Blair Witch 2

Vzhledem k tak obrovskému úspěchu na sebe pokračování nenechalo dlouho čekat a přišlo hned následující rok. Opět jej doprovázel mystifikační dokument a opět se snažil tvářit jako rekonstrukce skutečných událostí, ale kvalit ani úspěchu jedničky zdaleka nedosáhl. Vytvářel jej také jiný tvůrčí tým: režisér původního filmu Eduardo Sánchez se o snímku vyjádřil docela pochvalně, ale jinak to Blair Witch 2 schytalo ze všech stran. Získalo několik anticen včetně Zlaté maliny za nejhorší sequel nebo remake a odmítli ho i fanoušci (na ČSFD.cz 31 procent, na IMDb.com 4,0/10), také za budget 15 milionů celosvětově vydělal jenom 47 milionů.

Book of Shadows špatným filmem skutečně je, přestože zábavně pokračuje v rozvíjení blairské legendy, kdy se do Burkittsvillu sjíždějí fanoušci prvního filmu a obskurní cestovní kanceláře pořádají zájezdy s průvodci po tamních lesích. Bohužel se to celé zvrhne do tónu teen vyvražďovačky s několika samoúčelnými lekačkami, nahotou a zbytečnými krvavými prostřihy, které těžce srážejí atmosféru dolů, místo aby pomáhaly budovat napětí. Přitom místy jde o mnohem mrazivější dílo než to původní: závěr, kdy jsou přeživší hrdinové konfrontováni se záběry bezpečnostních kamer, které si pamatují (a divák předtím viděl) úplně jinak, je mnohem strašidelnější než celý původní Blair Witch Project dohromady.

Musíme čekat

Na nový film si tak od fanoušků z ostatních zemí musíme počkat. Asi nebude trvat dlouho, než se objeví na některých stahovacích serverech, bezpochyby bude následovat vydání na DVD, ale už to nebude ono. Na velkém plátně se špičkovým zvukem každý horor vynikne lépe - i ten špatný. A tak si na pátrání skupiny mládežníků po ztracené sestře hlavního hrdiny v marylandských lesích nevychutnáme tolik, jak by si tak slavná série (kvality nechme stranou) zasloužila. Kdo si pamatuje ten hype z konce 90. let, který zahýbal i naší kotlinou, asi pochopí, proč mi to přijde škoda.

Čtěte dále

další zprávy