Willem Daffoe musel obhajovat svůj nehollywoodský úsměv

03.07. 14:21 | Autor: ČTK | Aktualizováno: 03.07. 15:12

Sympaticky a skromně působí na filmovém festivalu v Karlových Varech Willem Dafoe, čerstvý držitel Křišťálového glóbu za celoživotní přínos světové kinematografii. Bránil se označení spoluscénárista, byť rovněž přispěl svými nápady ke vzniku filmu Pasolini, se kterým přijel do Varů a s přehledem na tiskové konferenci zvládl i dobře míněnou, ale přece jenom nešťastnou narážku na to, že nemá typicky hollywoodský úsměv, tedy perfektní chrup, který zdobí jeho americké kolegy.

"Nad svým úsměvem jsem nikdy nepřemýšlel. Začínal jsem jako divadelní herec a tam nemyslíte na to, jak prodat svoji vizáž," obhajoval se.

Hereckou kariéru si prý cíleně nebudoval. "Přišlo to postupně, hrál jsem divadlo. Byl to skromný avantgardní soubor, a když jsem ve té společnosti byl dvacet let a začal jsem dostávat i filmové role, řekl jsem si: Asi budu herec."

Rád hraje postavy outsiderů, které nutí člověka přemýšlet jinak než hlavní proud. Zavzpomínal na Larse von Triera: "Rád s ním pracuji a na čemkoli bych s ním pracoval znovu," i na italského režiséra Pasoliniho, o kterém řekl: "Měl na mě velký vliv. Politický i jiný. Samozřejmě jako každý, měl i on nedostatky, ale byl to myslitel, který se nenechal zkazit. Nikdy se nestavěl za žádnou frakci. Byl komunista a měl problémy s komunisty, byl gay, ale neobhajoval gaye. Šíleně bláznivý myslitel to byl a když čtu jeho věci,velmi mě to inspiruje." Trefně pak okomentoval situaci ve filmovém průmyslu: "Nastává doba, kdy na umělce začínají mít velký vliv účetní."

Vzali mu roli kvůli Ježíši

Daffoe ztvárnil řadu postav ve vynikajících filmech a vysloužil si už dvě nominace na Oskara (Četa, Ve stínu upíra).

"Každý film je jiný, ale estetika, to, jak je natočen, závisí na rozpočtu. Co mě se týče, myslím si, že ty nízkorozpočtové se dělají snáze. U těch velkých se musí zaplatit investice a je třeba se zalíbit více. Do takových projektů se zapojují méně, spíš mě zajímají ty, které nás inspirují a zpochybňují to, jak vidíte věci.

Film Poslední pokušení Krista, který osobně večer uvede v karlovarském letním kině k takovým snímkům rozhodně patři. "Snažili jsme se prozkoumat liské stánky Ježíše," prohlásil o jeho pojetí a přiznal: "Nevěděl jsem, jak to mám pojmout, Scorseese mi dal málo instrukcí, řekl jen, abych se podíval na Pasoliniho Evangelium svatého Matouše, což je film, který miluji."

Snímek byl velmi kontroverzní, v řadě zemí dokonce nesměl být promítán. Sám Daffoe takový přístup k uměleckému dílu nechápe. "Nedovedu si představit jak by musel vypadat film, který by měl být zakázán."

Potvrdil také, že tento snímek mu změnil život. "Ve dvou případech jsem nedostal roli právě proto, že jsem ztělesnil Ježíše. Ten první financovala jistá náboženská skupina a v případě toho druhého - westernu, který jsem už dokonce roztočil -, jsem musel skončit, protože jsem prý příliš moc spojený s Posledním pokušením Krista. Mně se ten film ale líbí. Pozitivně přispěl k mé kariéře."